Obchod na korze

Z pohledu mladého minulostí nezatíženého a vlastenecky nezaujatého diváka hodnotím Obchod na korze jako velice dobře napsané drama, kde se v podstatě "mimoděk" objevují všechny zásadní události a prototypy chování lidí za dob slovenského štátu. Bohužel celé to má opravdu hodně pozvolnou gradaci. Vlastně se většinu filmu zas tak moc neděje. A herecké výkony mě taky ani trošku nepřesvědčili. Jediný kdo vybočuje z šedi průměru, až ochotnického hraní, je výborný Jozef Kroner spolu s Idou Kaminskou. Ti zahráli genialně. Jinak na mě ale postavy z filmu působí hodně odtažitě. K nikomu jsem si nenašel sympatie. Výsledný dojem napravuje až poslední depresivní čtvrthodinka s hořkým finále. A nemůžu zapomenout ani na nervy drásající smičce doprovázející vypjaté momenty. Intelektuálové a pamětníci si určitě rádi přidají další 1 až 2 hvězdičky k mému hodnocení. (05.08.2007)

No, bratia Slováci, pěkně jste to vedli... Už jen slyšet sloven(št/č)inu ve filmu je skvělé, Čech má v dnešní době kontakt s jazykem našich bratrů už jen díky Elánu a Horkýžům. Na všemi vychvalovaném finále mne trochu vadila uřvanost našeho milého, čím dál opilejšího arizátora Tona Brtka. Mne spíše zaujala proměna jeho ženy z obyčejné gazdiny na celkem silného antisemitu. Rozepisovat se tu o silném příběhu a hereckých výkonech pozbývá významu... 100% (22.10.2012)

Pokud je tento snímek, společně s Markétou Lazarovou, považován za úplnou špičku československé kinematografie, pak jednoznačně zvedám ruku pro Obchod na korze. Mrazivý, tragikomický snímek odehrávající se během druhé světové války, v době, kdy sílila nacistická agrese, natočený podle skutečného příběhu. Jozef Kroner a Ida Kamińská, kteří zde předvádí naprosto dokonalé herecké výkony (neuvěřitelná přesvědčivost a naléhavost), mi pod taktovkou Elmara Klose a Jána Kadára a za doprovodu hudby Zdeňka Lišky - připravili dvě dobře (i když trošku těžce) strávené hodiny u skutečně mistrovského filmu, který si svá ocenění určitě zaslouží. (19.04.2012)

Snímků, které tak nějak rýpají do svědomí slovenského národa, je daleko více, ovšem celosvětový úspěch dělá své a neskutečně propastný rozdíl v počtu hodnocení oproti ostatním, je toho jasným důkazem. Film si to nepochybně zaslouží. Atmosféra Slovenské štátu, zachycená za dveřmi jednoho naprosto obyčejného, prastarého obchůdku, kde se zastavil čas. Společně s ním zastavila i stará paní Lautmannová. Jediné spojení s reálným časem je okno v obchodě. Okno do světa, který se mění. Uniformy jsou rozdané a sebevědomí těch, kteří si je oblékli, stoupá. Postavíme si tu monumentální připomenutí našeho pomatení, ať všichni vidí, že onu MOC máme. My jí máme, pro všechny, kteří nám budou vzdorovat "reč a krv nědáme...!" zpívají poslušní panáčci nastoleného režimu. Slušný člověk je zmatený a jen přihlíží příchodu uniformovaného muže. Jeho příchod je odporně sebevědomý a velkolepý, i když zapomněl na kaviár, v roce 1942, podotýkám. Je to nemilé, ale co, přináší přece dobré zprávy, co dobré, výborné "Tono, je z těba boháč...!". Popijeme si, nasytíme i trochu té pravdy hodíme na stůl. Zaslepený gardista nemá ani ponětí, jakým způsobem Tónu obohatil. Do krámku přichází arizátor, natáhnout hodiny zastaveného času. Hodný, slušný arizátor, tedy, jen když ho náhodou nekontroluje žena. Ovšem hodiny stále ne a ne se rozběhnout. Židovka nemá strach, z čeho také? Strach za ní má Tóna. Co strach, já jsem přeci arizátor, žádný exekutor, já jsem povolán říší, nejsem žádnej bílej žid...."musíš...musíš!!". Auta s nákladem již odjela, ovšem okno ukazuje něco zlého....nebezpečí, stále jde o život...."já sa nedám zastreliť! ". Židovka nevytáhla paty z domu, ne Fico a jeho posluhovači, ale osud jejího národa jí hledal. Dvojice Kadár-Klos se do nadprůměrné filmařiny odrazili již u filmu Tam na konečné. Odrazili se dost vysoko a divák jim úspěch tohoto filmu prostě musí přát. Naprosto precizní práce se vším všudy. Liškovo houslový ruch-tón mnou projel tak, až jsem se zasmál, a to nejen díky hudební geniálnosti mistra Lišky. Ve filmu je i naprosto přirozený a upřímný humor. Slovenští herci mají v sobě jistou dávku přirozenosti, možná to dělá ten jemný jazyk, nevím, ale nenašel jsem tu jediného herce, který by nějak vybočoval z řady nadprůměrného výkonu. Idu Kamińskou měl osobně na starost Juraj Herz, který zde působil jako asistent režie a na jejím neskutečném výkonu má velký podíl i on. A Króner. Kroner nehrál. ON prostě BYL. Měl to v sobě, věděl co dělá, a jak to má dělat. Lidsky i nelidsky otevřený film. (23.08.2013)

"Kde zákony ubližujú nevinným, tam je ámen. Aj s temi, co jich porobili."                                                                          Začátek filmu je pohodový, z pohledu na kolečko chodících vězňů se přenesema na vyhrávající orchestr a svátečně oděné lidí rázující po korze. Tóno zpočátku vyzerá ako bežný podpantofláč, nechává se kučírovat ráznou manželkou. Pomalu se začínají odkývat jak rodinné vztahy, tak nahlížíme i sousedům pod pokličku. Tóno dostává jako pozornost švagra dekrét na židovnký krámek, který z něj má udělat boháče.Jaký danajský dar dostal se Brtko dovídá hodně rychle. Vdova Lautmannová nežije z obchodu, ale z toho, co jí bohatší židé věnují. Navíc nechápe smysl Tónovi návštěvy a chová se k němu jako ke svému synovi. Obludnost Tisova fašistického-katolického režmu se vykresluje na osudu drobných postaviček z malého města. Tóno se dostává do nezáviděníhodné situace, kdy spolupracuje jak snacistickými tisovci, tak i s persekuovanými židy. Sám se tak dostává do ohrožení života. Závěr příběhu je o to smutnější, že zánik vdovy způsobí ten, který ji chtěl vlastně zachránit neboť se nemohl rozhodnout, co vlastně onou zachránou je.                                                                            "Netreba veci zhlahčovať, kde je jim ťažko na srdci."                                                                                                        Film je zapotřebí vnímat jako jedinečnou výpověď doby, protože právě v tom je unikátní. Žádný jiný film neodlahuje tak deatilně krátké období Slovenského štátu právě tak, jako Obchod na korze. Dnes jde vlastně o film historcký. Je patrný mistrovský rukopis filmařské dvojice Ján Kadár a Elmar Klos s precizním vykreslením jednotlivých postav i postupné otevírání děje i detaily, které podrthují atmosféru. (Zde čapí rodinka, ženy na tržišti Tónkův pes Esenc snad vyjadřující pověstné "jádro pudla"?)                                                                                                                                                              Kdo se při první projekci upřímně diví, za to tento film dostal Oskara, má mé plné pochopení. Z pohledu dnešní kinematografie se může zdát pomalého tempa kde se vlastně nic pořádného neděje. Ale kdo si dá tu práci a pustí si film znovu, najednou s překvapením zjistí, že postavy ožijí, dialogy mají najednou smysl, vystoupí skutečnosti, které si dřív nepostřehl. Ale kdo se nazajímá o dějiny nebo dává přednost válečným dramatům plných detonací a střelby, nezná tvorbu 60. let, ten zůstane s největší pravěpodobností nezasažen. A já si vážím každého, kdo má odvahu přidělit filmu tolik hvězdiček, kolik cítí.                                                                                                                                                                   "Nie je dobre všetko vedieť. Naopak, čím vie člověk menej, tým je mu nekedy lepšie." (30.11.2014)