Obchod na korze

Ladislav Grossman je pôvodom Slovák z Humenného, Ján Kadár je tiež Slovák, pomocný režisér bol Juraj Hertz, pôvodom Slovák z Kežmarku, ktorý o niekoľko rokov neskôr natočil jeden z najlepších českých filmov, aké kedy vznikli, všetci herci s výnimkou Idy Kaminskej, sú Slováci, dej predlohy sa odohráva v Humennom, film je situovaný do bližšie nepomenovaného východoslovenského mesta (i keď v jednej scéne Króner spomína rieku Laborec, ktorá preteká Humenným), natáčalo sa v Sabinove; Kadár - Klos dovtedy natočili niekoľko dobrých filmov, pri Obchode už boli zohratá autorská dvojica, po celosvetovom úspechu ocenenom okrem iného aj Oscarom sa ich spolupráca skončila, Ján Kadár odišiel do ameriky, kde natočil niekoľko filmov, no neprerazil, Klos ostal v Česku, no bez svojho partnera bol bezmocný a do konca života natočil už len asi dva nie veľmi vydarené filmy; Obchodom na Korze sa však stali obaja nesmrteľní, podobne ako samotný film, ktorý je sám osebe geniálny, nielen skvelým citlivým príbehom s hlboko morálnym posolstvom, no najmä kongeniálnymi hereckými výkonmi všetkých zúčastnených s ústrednou dvojicou na čele a množstvom silných scén, výbornou réžiou, kamerou i hudbou, skvost našej kinematografie (nech už si to "našej" vysvetľuje kto chce, ako chce); (15.11.2007)

Celkom zvláštny pocit pustiť si tento film pri 70. výročí SNP. Film ako protest a kritika všetkých totalitných ideológií je o to dôležitejším a prelomovejším dielom, že bol natočený pod cenzárou jednej z nich. Veľmi silný zážitok, ktorý umocňuje mrazivá hudba a fenomenálne výkony Kaminskej a Kronera. Prostý, jednoduchý dej ako hodnoverný obraz doby, ktorý sa časom zmení na vynervovanú drámu s krutým koncom. 85%. (07.09.2014)

O Obchode na korze bolo toho napísané asi už všetko, ja sa zameriam na herecký výkon Jozefa Kronera. Zobrazuje jednoduchú, v podstate dobrácku postavu Tóna Brtka, ktorý sa stáva po niekoľkých zásadných udalostiach akýmsi slovenským "Konformistom". Môžeme ho nazvať obeťou, môžeme ho nazvať zbabelcom, ale nikdy nemôžeme tvrdiť, že my by sme sa dokázali v danej situácii zachovať statočnejšie. Króner, ako vysoko inteligentný herec a človek pôsobí v tejto úlohe maximálne uveriteľne. Ak dokáže herec vzbudiť dojem, že z jeho výrazu vyžaruje jednoduchosť a malomeštiackosť, že jeho postava nie je príliš bystrá, je jeho výkon dokonalý. Naopak to nejde. Takmer každá európska krajina sa musí prostredníctvom kinematografie vyrovnávať so svojou históriou v rámci druhej svetovej vojny a témou holokaustu a som rád, že my slováci smeto dokázali tak bravúrne a uznal to aj svet. (05.08.2012)

Hned z počátku musím říct, že i když dávám tři, nevnímám to jako negativní hodnocení (což vlastně u tříhvězdičkových hodnocení platí neustále). Bylo totiž pár věcí, které mi přes prsty nepřelezly, jak po stránce logické tak technické, ačkoliv film jako celek na mě zapůsobil dobře. Hudba Zdeňka Lišky bývá v naprosté většině případů skvělá ( příkladem může být dobově příbuzný Vyšší princip). Zde na mě ale působila rušivě a to hned dvěma důvody. Za prvé byla moc nahlas a za druhé až příliš očividně (nebo lépe řečeno ušislyšně) a nápadně chtěla u diváka vybudit potřebné emoce. Druhou technickou věcí byla jedna z pasáží ke konci, kde kamera z nějakého důvodu přibližně minutu cestuje po místnosti v obchodě, asi čtyřikrát se nepravidelným obloukem obtočí o 360 stupňů a každé kolo zabruslí na hlavní postavu, pana Krtečka, který se, pokud mě paměť neklame, vyděšeným pohledem podívá přímo do objektivu kamery. Nevím, jestli to mělo znázorňovat nějakého nezbedného ducha, nebo to mělo hlubokomyslný podtext, na který jsem nestačil. U mě to ale vyvolalo údiv a negativní reakci. Logickou věcí, která mě trochu zarazila, byla pasáž, ve které se vyvolávali židé, kteří měli posléze nastoupit do transportu. Tahle scéna trvá docela dlouho a já celou dobu čekal až narazí na jméno paní Lautmannovej, několikrát ho zopakují a následně proběhne velká razie do jejího obchodu se zbytečnostmi. Nic z toho se ale nestalo, což mě tedy poněkud překvapilo, asi to ti náckové neměli tak dobře promyšlené. Poslední věcí byla pak dvojí náhlá radikální proměna názoru hlavní postavy z jednoho mantinelu na druhý. Uvěření této záležitosti je sice ryze subjektivní, postava také vypila celou lahev bůhvíjakého lihového sajrajtu, svůj faktor rovněž zahrál strach a adrenalin, to je všechno fakt, ale dvakrát za sebou mi to už přišlo zbytečné. Nicméně musím uznat, že herci byli prvotřídní. Obzvláště úvodní scény domácího stereotypu (někdo tomu říká život) a pozdější oslava byly výjimečné nejen hereckými výkony, ale také dialogy a smyslem pro detail. Celý závěr, až na zmíněné postřehy, se mi velmi líbil, narozdíl tedy od prostřední části, která byla trochu únavná, a samotný závěr pak byl téměř perfektní. (08.12.2006)

Malý člověk sám sobě menším, nejlépe za slunného dne, v sobotu, kdy náměstí obsypané trhovci radostně ševelí. Protože lepší se zdá obelhat rozum, hltaje až ke dnu lahve; kdy lepší je hrát si, že jsem hluchý. Šlapat po ostatních a šlapat po sobě. V hovnech z vlastního strachu, sebelítosti a chamtivé zloby se brodit a žrát to a rypákem v tom slastně rýt a plakat pro neštěstí své i celého vesmíru, která mi leží na ramenou, mně, chudákovi dobou vláčeném. A lhát si, že mi to chutná a užívat si tu texturu a strukturu a vůni; a kopat a nenávidět sebe i tebe; a vědět, že je všechno špatně a neudělat s tím nic, protože ta hovna žerou beztak všichni; a hovna jsme a v hovna se obrátíme; a je tak snadné říct, že se mě to netýká; a je tak snadné říct, že jsem nevinný; a je tak snadné říct, že jsem slabý a malý; a je tak snadné říct, že jsem to tak nechtěl; a je tak snadné říct, že nakonec všechno bude dobrý, uvidíš; a je tak snadné být vinen; a je tak snadné být ve vleku dějin, ach, jak jsou mocné a svůdné a moje; a je tak nesnesitelné si to všechno do zblbnutí opakovat a předstírat, že tomu věřím; a je tak snadné prosit, abych konečně zapomněl přemýšlet a byl klid. A klid. A sen. A smrt. Nás všech. (20.06.2016)