Hudba z Marsu

Režie Kadára a Klose. Hrají Jaroslav Marvan, Josef Bek, Alena Vránová, Oldřich Nový, Stella Zázvorková, Lubomír Lipský, Karel Effa, Josef Hlinomaz, Josef Kemr, Jan Werich a další. Výsledek je 50% na ČSFD. Hudba z Marsu to má těžké. Kdo chce, tak se může pohoršovat nad její ideologickou závadností a naivitou. Argumentů pro to najde dost a dost. Jenže ona je to opravdu především zručně zrežírovaná hudební komedie, nepřekvapivě poplatná své době. Je pravda že se tam řeční o budování socialismu, ale také je pravda, že za posledních deset let u nás nikdo nenatočil nic tak přirozeného a přitom svižného. Při výběru filmu dávám přednost dobrému řemeslu před tou správnou ideologií. A to ať už je v kurzu jaká chce. (15.01.2021)

V té době bych nechtěl žít ani za zlatou prdel, socialismus kam se podíváš a v biografech takovéhle sračky. Jinak jsem v hodnocení filmů ze socialistického Československa tolerantní, mám pro tu dobu pochopení a v záplavě soudruhování dokážu rozpoznat dobré příběhy a filmařský kumšt, ale povězme si to na rovinu - Klos a Kádár to museli mít v hlavě dobře vymletý, když natočili tohle. Nejodporněji na mě působil Krejča, který se, jak už tu někdo zmínil, nápadně podobal Stalinovi a na toho jeho slizounského übersoudruha se prostě nedalo koukat. Mírným záporákem je zde níže postavený soudruh Marvan, který svojí zbrklostí a komickou vychloubačností brzdí rozvoj socialismu. Dále je tu soudruh foukací harmonikář Antonín 'Strejček' Jedlička, svazačka Vránová zamilovaná do svazáka Pepíčka Beka, soudruh bývalý první milovník Oldřich Nový, soudruh pobavený divák Werich, pak také zlý soudruh Lumír Lipský (byrokrat, fuj!), prostě Hudba z Marsu je pro mne něco jako freak show. Ovšem pokud se někomu Huba z Marsu líbila, pak bych mu ještě doporučil zhlédnout film Zítra se bude tančit všude, to je podobný sranec a také je to se zpěvánkami. (24.01.2012)

Mám rád odvahu a zásadovost Marty Semelové a celkově se mi zamlouvá i homo sovieticus, zvláště z poválečné éry prosperity a „optimistického festivismu“ (Jiří Tomáš Kotalík 24. 10. 2011 v Historie.cs/Socialistický realismus), protože je to konečně člověk vyléčený z toho, aby pořád jenom prahnul a pasivně, pacifisticky pozoroval, jak mu potomci mřou hlady; člověk, který pochopil, že co si myslel o ráji, je pouze představa utvářená jeho primitivními sekulárními zájmy, a že ho vlastně „milost boží“ nijak nedojímá. Dojímá ho cihla, horká klobása, město, Neumannova Továrna (Kniha lesů, vod a strání; 1914). V koruně stromu spatří Hanka dědečka: „To koukáte, děvenko, že? U nás jste v ráji a já jsem tu Pán Bůh. Totiž víc než Pán Bůh, já jsem tu předseda družstva.“ (29.12.2014)

Vtipná satirická veselohra „Hudba z Marsu" je společným dílem režisérů Jána Kadára a Elmara Klose, které naše filmové obecenstvo zná jako úspěšné autory filmu „Únos". Na literárním scénáři se podíleli oba režiséři s autorem námětu Vratislavem Blažkem, na jehož námět se právě dokončuje další česká veselohra „Návštěva z Oblak". „Hudba z Marsu" má bohaté humorné a groteskní situace se satirickým zaměřením a dotýká se svými šlehy i oněch nesčetných chyb a chybiček, s nimiž se každý z nás setkává v denním životě. Proto můžeme o filmu říci, že vedle dobrého pobaveni přináší i neméně cenné poučení. Filmový přehled 18/1955 *** *** *** *** *** Zážitky z filmu? ... So socialistickou agitkou rokov 50-tych to malo veľa spoločné, ale niekedy sa to úspešne skrývalo za prostučký príbeh. Krásna Alena Vránová s nevyholeným podpazuším, rezká improvizovaná skladba "Z pekla štěstí", prvé náznaky jazzu, strojení komunistiskí lídri rozedelní na tých bigotných a na tých "dobrých, ľudských". ... Smutno mi bolo kam klesol idol ženských sŕdc prvej republiky, Oldřich Nový, ktorý sa tam pišišvoril v kockovanej košeli, ako i Jan Werich kraučko sa rehotajúci v hľadisku. Záver? Aj Kadár a Klos museli predsa len nejako začať, aby natočili geniálny "Obchod na korze". 3*** (12.08.2009)

Jako malý kluk jsem se u tohoto filmu velmi bavil, dnes už je to trochu horší, když si film spojuji s dobou, ve které vznikl. Při scéně s improvizovaným vystoupením jsem si vždycky říkal, kdo je ten vousatý pán, který je tam jakoby mimochodem, řekne jednu větu a přesto ho člověk nemůže přehlédnout. Dnes již to vím a z toho, že je tam právě jen jakoby mimochodem, je mi spíš smutno... (22.08.2010)