Hudba z Marsu

Hodně jednoduché je tenhle film automaticky odsoudit. Ale ptám se proč? Film je sice komunistickým manifestem jako třeba Dovolená s Andělem, ale může za to Jaroslav Marvan nebo Oldřich Nový? Co mají dělat? Buď mohli dělat to, co je bavilo nebo zůstat sedět doma. A tak dělali to, co je bavilo a ač to bylo napsáno jakkoli, dělali to poctivě. A to je třeba ocenit. Hudba jako taková je navíc kvalitní. Ostatně Oskar níže ve svém hodnocení uvádí, že ani sami komunisté nebyli s filmem spokojení na 100 %. Třeba si tvůrci chtěli též nenápadným způsobem udělat z doby legraci. Proč zbytečně hned odsoudit Jaroslava Marvana, Oldřicha Nového či Josefa Hlinomaze, když se opravdu snaží hrát kvalitně a připravit dobrou tehdejší zábavu. Schválně píšu tehdejší protože stejně jako kupříkladu Anděl na horách i tento film dnešním divákům připadá trochu zastaralý a nezábavný. Já ale oceňuji vskutku poctivé herectví a na tehdejší zábavu kvalitní zábavu. (07.11.2016)

Argumenty, uváděné jednoznačnou většinou komentátorů tohoto filmu, nemá smysl vyvracet. Jsou totiž věcné a jednoznačně průkazné. Jedna skutečnost tu však přesto zarazí. Jsou jí jména tvůrců i herců, kteří ve filmu vystupují. Herecký koncert Oldřicha Nového i Jaroslava Marvana, k nimž se v mnoha ohledech připojuje tehdy zenit svého půvabu prožívající krásná Alena Vránová právě tak jako skvělá režisérská dvojice Kadár-Klos, začínající tímto dílem svou sice krátkou, ale mimořádně úspěšnou tvůrčí éru, i neméně proslulý hlavní scénárista STARCŮ NA CHMELU či DÁMY NA KOLEJÍCH Vratislav Blažek naznačují, že jednoznačnost pádných charakteristik má i svůj rub. Pohádka o socialistickém člověku nové doby, jak ji v mnohem schematičtějším podání nabízí o něco starší film ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE je zasazena do přehodné doby mezi Stalinovou smrtí a Chruščovovým projevem na XX. sjezdu KSSS, kterou symbolizuje i Kopeckého projev o potřebě renesance lidové zábavy. Byť i krotká forma satiry v roli kulturního všežvanila, ztělesněného Lubomírem Lipským stejně tak jako Stalina připomínající namaskování nedávno zesnulého Otomara Krejči ve své době mohly - a patrně také působily - jako průlomový čin otevírající nové obzory. Prvky budovatelského optimismu, notně zředěné a nemálo zkarikované, najdeme i v dalších již zmíněných Blažkových muzikálech, kde jednoznačně předjímají nejen dobu PRAŽSKÉHO JARA, ale i vnitřní krize komunistického režimu. A tak pochopíme-li HUDBU jako byť nesmělý počátek návratu z budovatelského třeštění k věcnosti a střzlivosti všedního dne té doby, který musel být na tehdejší stále ždanovovské cenzuře nesporně vyvzdorován, muzikálové kvality tohoto hudebního filmu, jež se příliš neliší od STA DUKÁTŮ PRO JUANA či CÍSAŘOVA PEKAŘE A PEKAŘOVA CÍSAŘE, i podobně - byť v liberálním duchu - idylizujících amerických muzikálů té doby, objevíme nejen krásu našeho hlavního města, ale i melodií zpívaných tehdy stále v plné tvůrčí síle působícího nezapomenutelného Oldřicha Nového a v roli dirigenta docela věrohodného Josefa Beka. Krása melodií i většiny textů - ne děje samého, jak jsem již upozornil - se pak v této souvislosti stává skutečně nadčasovou. (05.11.2007)

S Hudbou z Marsu je to obdobné, jako se Zemanovým Andělem. Obé jsou budovatelské komedie. Naštěstí zde se objevují již prvotní základy satiricky kritičtějšího pohledu na budovanou společnost. Herecké obsazení je špičkové, na vysoké úrovni jsou i herecké výkony a Oldřich dostal důstojnou roli pro svoji vlastní osobu. Je to svižné a optimistické a vtipný nadhled nechává s úspěchem zapomenout na to nadšení z budování a dělá to, co má, baví a rozesmává. Kamera si dokáže vyhrát s obrazem a vyloženou lahůdkou jsou všechny hudební hrátky a špičkování. Osobním potěšením jsou záběry z Telče, Mariánských Lázní a Prahy. Nic není nemožné a pokud se spojí síly, lze sestavit i třicetičlenný závodní orchestr. Hlavní postavou je předseda závodní rady ROH nábytkářského družstva Václav Řehák (dobrý Jaroslav Marvan). Má jedinou slabost, nechce se nechat zahanbit, snadno se nechává vyhecovat a s nesmírnou chutí dokazuje pokrokovost v činech závodní rady, které předsedá. A když se ztřeštěnec vychloubá, rozjíždí se střídavý běh na krátkou, střední i dlouhou vzdálenost, aby se po každé metě mohl slavit dílčí úspěch. Trudnomyslnost heligónu se překonává s úsměvem. Hvězdou filmu je hudební skladatel Jiří Karas (skvělý Oldřich Nový) a jeho nechtěná a přijatá největší výzva života. Dokáže vykouzlit tóny, dokáže je spoutat a sladit v harmonii. Nezdolným nadšencem je kapelník, bez zkušeností, nově vytvořeného hudebního tělesa Honza Toman (dobrý Josef Bek) a jeho snaha o posun vpřed. Hlavní ženskou postavou je sekretářka ředitele nábytkářského podniku a Honzova snoubenka Hana Jelínková (půvabná Alena Vránová) a její neutuchající nadšení při vytváření něčeho nového. Z dalších postav: soustružník, laskavý Hanky dědeček a člen nového souboru Jindřich Kebort (František Kovářík), vlivný ministerský náměstek a provokující pokušitel Nechleba (příjemný Otomar Krejča st.), opatrný ředitel nábytkářského družstva (Bohuš Záhorský), laskavý předseda vinařského JZD (Jaroslav Vojta), angažovaný, všudypřítomný a podlézavý referent SPKPL Holoubek (dobrý Lubomír Lipský st.), popletený flétnista hudebního souboru Bedřich Březina (Eman Fiala), bručoun a pozounista hudebního tělesa František Šimáček (Josef Hlinomaz), energický a progresivní bubeník hudebního tělesa Karel Kalousek (Oldřich Dědek), Kalouskova nespokojená žena Mánička (Božena Obrová), nešťastný rozhlasový režisér Kulíšek (Jan Maška), zapálený hráč na činely v hudebním tělese Veselý (sympatický Josef Kemr), vynikající houslista hudebního tělesa Lájoš (Ladislav Baláž), či nadšený divák a posluchač netradičního hudebního představení (Jan Werich). Výsledný produkt dokáže stále přinášet příjemnou zábavu. Navíc, jak často má člověk vysoce pozitivní náladu po skončení projekce? Potom rád přehlédnu i to částečné a nezakryté budovatelské nadšení. (30.08.2016)

Jedná se o klasický poměrně zábavný československý film z té doby, který je prošpikovaný hereckými legendami. Z Hudby z Marsu však tolik čiší propaganda, že je tomu místy člověku až zle. Divák má pocit, že každé druhé slovo, které slyší je "soudruhu" a ve výsledku mu to celé kazí z ne zase tak špatného filmu dobrý dojem. Od druhé poloviny filmu se trochu lepší, ale ne natolik, abych dal víc jak dvě hvězdy. (22.12.2020)

"Tak takhle ten socialismus nevybudujeme!"....huláká Jaroslav Marvan. Má tam dost hroznou roli, ještě více mi bylo líto Oldy Nového. Má tam monolog, kde sám sebe charakterizuje jako obět doby. To je velká pravda. Vidět prvorepublikového elegána v takovém hnoji... :( . Pepíček Bek odvádí svou klasiku, jako vždy je plný elánu a dokonce hláškuje: "já si dám chleba s maceškou"! O samotném ději nemá smysl psát. I v této frašce funguje kouzlo nechtěného. Vidět zpívajícího traktoristu s družstevníky... :), prostě se nejde nesmát. (15.06.2010)