Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrajú:
Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček (viac)Obsahy(1)
Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní. (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (112)
Komorní a sociální drama o touze alkoholika a zlodějíčka Lucina a prostitutky Magdalény vybřednout z bahna zpackaných životů a pokusit se žít "„normálně". V šedivém a nehostinném prostředí zaprášeného povrchového dolu mezi nimi vzniká složitý vztah, který je více než láskou, vzájemnou berličkou a oporou. Přes všechny skvrny a stigmata minulosti však oba cítí, že by neměli svou šanci promarnit, protože je to možná jejich poslední naděje... Další majstrštyk dvojice Procházka-Kachyňa, precizně nasnímaný a zahraný a další z filmů, který nelze vidět příliš často „"jen tak, z nudy“", což je jasný důkaz ryzího umění a trvalé a nadčasové hodnoty. ()
Toľko beznádeje vo filme s takým názvom bolo na mňa priveľa. Hrušínský, ako vždy bezchybný, len z tej nálady filmu ma šlo roztrhnúť, aspoň to malé svetielko nemuselo stále zhasínať. Hegerová by sa ako profesionálna herečka určite nestratila. Na filme mi nejako chýbalo to, o čo by som sa oprel a čomu by som držal palce. –––– Tos' Edisone mohl vědět, že když vymyslíš žárovku, tak se bude dělat i v noci. ()
Tento snímek jsem viděla kdysi před lety a zůstal mi v paměti dodnes. Ráda jsem se znovu podívala na pochmurný dramatický příběh dvou osamělých lidí virtuózně ztvárněný dvěma špičkovými herci. Skvělá ukázka toho, jak velkého efektu lze dosáhnout ve filmu jen několika málo výrazovými prostředky. Civilní úsporné herectví Rudolfa Hrušínského, který hraje i když nehraje, ukazuje, že člověk může být i uprostřed lidí sám. I když snímek dobře znám, nebyl to ztracený čas. Dneska by něco takového sotva někdo natočil, ale když televize začala zařazovat do vysílání takové filmy, je tu ještě naděje. ()
Ponurý film, kterému dvojice Rudínek a Hanička dodává vzlet a noblesu ušmudlanou od uhlí. Obecně filmy s alkoholiky nemám ráda, ale Hrušínský se role chopil natolik geniálně, že mi jeho myslivečkování ani nevadilo. Kachyňův režijní rukopis se zde již naplno vykresluje a divák je filmem zcela uhranutý, přestože je prostředí ohavné a lidé v něm na první pohled nezajímaví. ()
„Jak můžeš spát s takovým blbcem?“ - „Já s ním nespím!“ - „Ale spíš.“ - „No a co?!“ Vše v tomto dílku se točí kolem (bez) naděje. Někdo tvrdí, že umírá jako poslední…v tomto filmu se naděje opakovaně vrací a vytrácí, to podle toho, zda se hlavní mužská postava Lucin zpije pod obraz nebo ne. A častěji spíš ano. Na Lucina je dost smutný pohled. Stal se z něj člověk, který veškeré peníze utratí za lihoviny, a když už nic nemá, snaží se mámit po ostatních. Nebo přímo krást. Divák však vidí, že to v jádru není špatný člověk. To poznává i hlavní ženská hrdinka Magdalena, která je i přes časté pánské návštěvy až hrozivě osamělá a její strach ze samoty (znásobený jejím osobním neštěstím) je to, co ji tíží nejvíc. Magdalena vidí v Lucinovi dobro, myslí si, že ho může zachránit a tím i sama najít štěstí. Jenže lze ho takto dosáhnout? Přiznám se, že konec se mi dost líbil. A docela mě překvapil. Stejně jako herectví Hegerové. Na rozdíl od Hrušínského, to už je prostě jistota. Na oba herce se film každopádně může plně spolehnout. Hodnotím solidními 4*. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (9)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje. (raininface)
- Hana Hegerová považovala tuto filmovou roli za svou nejoblíbenější. (natykarb)
Reklama