Ať žije republika

Sú tam deti a zvieratká, zlý otec, dobrá mama, zlí spolužiaci a toto všetko je zasadené do obdobia vojny a napriek tomu je to nesentimentálne a infantilné úplne iným spôsobom, ako tento pojem chápeme. Totižto zobrazené očami dieťaťa, ktorý vidí skutočnosť a my s ním, a na druhej strane vidíme to, čo si on predstavuje. Je paradoxné, že realistický obraz chovania ľudí sledujeme práve cez takýto typ lyrického filmu. Možno je to aj tým, že z východného bloku sme zvyknutí na heroizáciu hrdinov a ideálov spoločnosti, ktorú predstavujú. Oblúkom sa ale zase dostaneme k tomu, že vás film môže práve vďaka tomuto prístupu na konci dojať. A znova sa presvedčiť o genialite Karla Kachyni, ale napríklad si užiť aj iný typ postavy, aké poznáme z repertoáru Vlada Mullera. (27.08.2014)

Kachyňa ešte nesklamal a ani tento príbeh z vojnového obdobia som si nenechal na ČT2 ujsť. Netušil som, že tu hrá silná herecká dvojica slovenských hercov - G. Valach a V. Muller. Obidvoch mám strašne rád, sú to výborní a sympatickí herci , ktorí tu majú veľmi silné postavy, aj keď vedľajšie. Hlavná postava chlapca to je kapitola sama o sebe. Detskí herci iba málokedy podajú presvedčivý výkon, ale tu ho Z. Lstibúrek zo seba vážne dal. Celý film sa točí okolo jeho postavy a ten je takým mixom reality a jeho snov. Vizuálne je film veľmi pestrý a kvalitný, rovnako po hereckej stránke maximálne presvedčivý. Spomínané časté prelínanie medzi skutočným dejom a snívanými scénami môže niekomu pokaziť zážitok, ale kvalita tu nesporne je. Najviac sa mi páčila postava G. Valacha. 80%. (04.10.2014)

Překrásný film plný fantazií málého Oldřy. Střih je sice někdy trošku překotný, takže některé pasáže můžou působit poněkud zmateně, ale celkově jde o nádhernou mozaiku tvrdé reality konce války, představ a skutečných dobrodružství v opravdu nezáviděníhodné době. Stopáž je trošku přehnaná, ale ani po dvou hodinách poetika filmu nenudí. Opravdu povedené, ačkoliv pro někoho možná hůře stravitelné. (24.04.2006)

Právo na nezkreslenou historickou paměť je jedním ze základních lidských práv. Nerozumět sám sobě samému znamená nebýt svobodným. Rozhodovat se bez znalosti je snad ještě horší než rozhodovat se jako rab či otrok nebo nevolník. REPUBLIKA, další z mimořádné série skvělých Kachyňových výkonů, připomíná zapomenuté, ale přesto klíčové jméno Pražského jara. Jméno spisovatele, publicisty, veřejného činitele a talentovaného filmového scénáristy Jana Procházky, který se přes období komsomolského blouznění let padesátých a poválečných postupně propracoval v šedesátých letech do čelné pozice jednoho z četných spolutvůrců české (československé) filmové vlny té doby. REPUBLIKA je jedním z příkladů Procházkovy tvořivosti a jedním z vůbec prvních pokusů o moderní, věcně nezkreslené vnímání událostí našeho druhého odboje a jeho věcného chápání prostřednictvím věcně nepoučených, ale v detailu právě proto nerozostřených očí. Bez nadsázky lze říci, že vyrovnaná a tvořivá souhra jádra výrobního štábu přivedla tehdy na svět dílo, na které se nezapomíná. A aby bylo možné v onom nezapomínání pokračovat, je nutné postarat se o to, aby známost filmu prolomila časově stále sevřenější generační okolí jeho diváků. Tedy, aby se REPUBLIKA stala DVD trhákem. (27.01.2008)

Ukázka režijního mistrovství mladého Karla Kachyni. Na filmu je zřetelně vidět, že Kachyňa původně studoval kameru a je nejsilnější v práci s obrazem. Film je jízlivým ohlédnutím za životem na moravské vesnici na sklonku války. Kachyňa se na venkovské společenství z doby zániku německé Říše a příchodu nových pořádků dívá očima 12letého kluka, který z neradostné reality (je terčem posměchu, izolovaný od vrstevníků a za otce má necitlivého despotu, co považuje výprask za nejúčinnější výchovný prostředek) utíká do světa snů a představ. Film je náročnější na vnímání, protože se v něm neustále střídají různé časové roviny a sny, divák si teprve postupně z jednotlivých střípků skládá celkový obraz a konstruuje příběh. Kachyňa se na osvobození republiky dívá neideologickým pohledem a je mu cizí do té doby běžná glorifikace osvobození a Sovětské armády. Naopak, závěrečná štvanice na místního outsidera, kterého si komunita vybrala za obětního beránka své frustrace z okupační bezmoci a zároveň za ideální prostředek, jak odvést pozornost od vlastních morálních poklesků, je jednou z nejpůsobivějších ukázek odpudivého čecháčkovství a lidské malosti. Na můj vkus se v tomhle filmu Kachyňa někdy nechává příliš unést poetickými obrazy, jindy zase stříhá záběry tak, že je to na úkor srozumitelnosti děje, ale i s těmito výhradami jde o mimořádně působivý kousek, jeden z nejlepších své dekády. Celkový dojem: 90 %. (14.10.2014)