Ve spárech ďábla

Sympatická a dobře prokreslená hlavní hrdinka a prostředí chladné márnice (yo, to už tu nedávno bylo), které jako by svou architekturou vypadlo ze severského filmu. Na začátek dobrý a musím říct, že jsem se, i díky creepy mrtvolce, chvilku docela bál. Poslední třetina je ale nepochopitelně dost divně sestříhaná a kazí do té doby jinak profesionálně vedený film. (07.05.2023)

Ze dvou hororových subžánrů v jednom zůstal vymítačský úvod, který rychle změnil kabát v "duchařské" strašení při noční směně v nemocniční márnici. Nicméně tady se podařilo navodit slušně děsivé napětí s traumatizovanou expolicistkou v hlavní roli; aspoň do fáze, než se posedlý bubák (rozlámaná mladá dívčina) dal dohromady a začal tuctově (digitálně) lozit po stropech a brutálně všudypřítomně likvidovat osazenstvo. (09.02.2021)

Márnice či pitevny nejsou zrovna ideálním pracovištím, ve kterých by většina z nás chtěla pracovat. V některých vzbuzují tato místa doslova panickou hrůzu, další by se tam alespoň jednou v životě chtěli podívat jen tak ze zvědavosti. No jedno je jisté, většina z nás se tam určitě podívá, ale už jen coby mrtvá schránka před kremací či pohřbem. Podobně laděné horory mám docela rád, takže jsem se samozřejmě těšil. Mnozí tento kousek nepřímo srovnávají s The Autopsy of Jane Doe (2016), který ovšem ve mně zanechal na rozdíl od mnoha jiný jen pocit průměrné podívané a nepovažuji za bůhvíjak skvělý filmový počin. A podobný pocit mám i z toho kousku. Ve spárech ďábla je v konfrontaci s druhým jmenovaným filmem ještě o něco horší, ale přesto si nemyslím, že by šlo o vyloženou tragédii. I zde se dočkáme několika slibných momentů – zvláště pak v samotném začátku (během vymýtání) a druhé polovině, kdy se počet mrtvých začne zvyšovat. Mezi tím se však dočkáme poměrně zdlouhavé nudné pasáže, která mě neustále nudila dívat se na časomíru. Rozjetá psychologická hra s divákem se totiž dost míjela účinkem, zvláště když už všichni vědí, že tady nepůjde o bláznivé představy hlavní hrdinky, nýbrž konfrontaci s posedlým tělem. Což je škoda, že si úvodní scénu nenechali tvůrci na pozdější dobu (třeba během vyprávění s otcem Hannah). Hlavním plusem filmu bylo ženské obsazení. Představitelka hlavní hrdinky Megan (Shay Mitchell) mi byla vcelku sympatická a předvedla slušný výkon, pro Stanu Katic mám velkou slabost už delší dobu (od seriálu Castle na zabití) a Kirby Johnson coby posedlá Hannah Grace díky své pružnosti a „tělní anomálii“ – kdy dokáže své tělo zkroutit do neuvěřitelných póz, ani nepotřebovala příliš digitálních úprav – což se samozřejmě tvůrcům hodilo do krámu. Tento film tak sice hapruje mezi průměrem a podprůměrem, ale díky Staně Katic dám 10% navrch. Tudíž finální zúčtování je rovných 50%. (28.07.2019)

Líbí se mi, že tvůrci pojali snímek „Ve spárech ďábla“ trochu jinak, že to není klasický film s exorcismem, kde exorcismus sám hraje důležitou roli. Tady se řeší spíše následky. To ale nic nemění na tom, že i tak je film lehce zdlouhavý a slušelo by mu zkrácení. Zase tolik zásadního se tu na patologii nestane. A jedna povedená postava není zárukou toho, že i zbytek scénáře a osazenstva bude stát za to. (08.05.2019)

Díky prostředí, sympatickým hercům a slušným vizuálním efektům se Ve spárech ďábla vykřesal z průměru na o jednu příčku výše. Jako celek však nic zajímavého nepřináší a hororový fajnšmekr by se mohl i nudit. Já sice zbožňuju horory, ale nejsem ani tak náročný a ani  tak zběhlý, abych se za fajnšmekra považoval. Tudíž musím uznat, že film temnou a místy napínavou atmošku měl, a proto si aspoň tři hvězdy zaslouží. (07.03.2022)