Interview s upírom

Nežli horor je tento film spíše netradičním a místy dojemným vyprávěním o životě a utrpení v zajetí nesmrtelnosti, které je naštěstí podáno dostatečně poutavě, aby divák neměl nejmenší problém s dvouhodinovou délkou. Jestli někdo očekává mrazivý nekompromisní horor se spoustou lekaček, tak je tu opravdu na úplně špatné adrese. Interview s upírem má sice velmi zvláštní a chvílemi trochu ponurou atmosféru, ovšem hlavním účelem rozhodně není vyděsit k smrti. Režisér se svou myšlenkou spíše hodně sází a spoléhá se na emotivní projev jednotlivých herců, který je bez vyjímky úžasný, ať už ďábelský Tom Cruise, trpící a vzlykající Pitt nebo malá a neuvěřitelně přesvědčivá Kirsten Dunst, a který dělá z tohoto snímku tak noblesní a vyjímečnou podívanou. (03.08.2011)

Když tenhle film dávali 14-15 let zpátky poprvé v televizi, usedala jsem do křesla s mírným pocitem odporu - čekala jsem dle názvu nějakou přiblblou komediální taškařici. Aspoň se podívám na hezkého chlapa, utěšovala jsem se (nemyslím tu mrňavou inkarnaci americké arogance, ani v té době pro mě neznámého Antonia B.). A pak jsem dvě hodiny bez dechu zírala s očima jak od manga animátora, naprosto pohlcená atmosférou i příběhem, ba ani ten Cruisovic Tomík mi nevadil. S odstupem času už to tak nekriticky nevidím, film se místy táhne jak chrchel po zdi a patosu je taky přes rozumnou míru, ale z nostalgie a pro ten úžasný první dojem ponechám hodnocení na nejvyšších postech. Současné filmy mají smůlu, že už není tak snadné mě okouzlit, jako když mi bylo **náct. 90% (70% z pohledu cynické stařeny;-)) (20.01.2011)

Atmosféra filmu vás od prvních minut vtáhne. Oproti knize je méně filozoficky "nadechlý", zato má krásné kostýmy, hřbitovy, rakve, zatuchlé zdi a tři nádherné a sugestivně zahrané upíry, mezi nimiž se lehounce, ale opravdu jen lehounce vznáší erotické napětí, a přesto, že to může být velmi tenký led, to tady ani na okamžik neskončí nějakou trapností. (25.01.2004)

Vrcholným dílem o upírech pro mě zůstává PC hra Vampire The Masquerade: Bloodlines, která nabídla velmi propracovaný svět upířího undergroundu, se všemi jeho pravidly, s perfektním příběhem. Předchozí VtM: Redemption byl námětově blízko právě tomuhle filmu (je vidět, že obě hry se v Interview mírně inspirovaly). Interview s upírem je příběhem mladého Louise, který po osobní tragédii ztrácí touhu žít. Jedné noci naráží na Lestata a dostává osudovou nabídku - zemřít, nebo procitnout ve věčném životě upíra. Ve svých vampířích počátcích se Louis potýká zejména s nechutenstvím zabíjet lidi, díky čemuž se stále dostává do pří s Lestatem - ten ale není vyloženým zlem, pouze s lhostejností žije tak, jak žít musí. Vše vrcholí "zabitím" Claudie, která se stává Lestatovou pojistkou a Louisovým důvodem žít. Jenže ani ona, uvězněna navždy v těle malé dívky, nesdílí Lestatovu tyranii... Film se snaží vykreslit osamělost upíra na nesmrtelné pouti, včetně zklamání ze zjištění, že nalezení společníci nesdílí jeho stejně nesmrtelnou bolest takového bytí. Třikrát Louis prchá, třikrát symbolicky končí jeho minulost v plamenech. Pokaždé hoří část jeho samého. Dějově je nabíráno podobenství antické tragédie, onen divadelní nádech rozhodně není zbytečný (a o to kouzelnější je scéna, kdy Louis s Claudií sledují upíří divadelní představení). Příběh se odehrává z větší části ve viktoriánské době, což mu ohromně sluší, výtvarně je všechno v pořádku. Herecké obsazení je typově přesné; Pitt, Cruise i Banderas jsou skvělí, ale všichni zůstávají ve stínu neuvěřitelné, tehdy dvanáctileté Kirsten Dunst, která přesvědčivě zahrála dávno dospělou ženu uvězněnou v dětském těle. Nominace na oscara ji neprávem minula, možná někdo netoužil rok po úspěchu jedenáctileté Paquinové po dalším oscarovém dítěti... (24.03.2008)

Zatím žádnému filmu Neila Jordana jsem nedal nadprůměrné hodnocení a tenhle není výjimkou, ačkoliv k tomu má asi nejblíže. Výborní herci, hutná temná atmosféra, několik přímo vynikajících scén... A tím to tak nějak končilo, protože děj na mě po většinu doby působil spíš prázdně, skoro až nezajímavě a rozvláčně, v příběhu upíra, který si zachoval zbytek lidství, jsem si nevšiml žádné přidané hodnoty, občas se mi zdálo, že se dívám spíš na parodii (třeba přespávání v rakvích mi připadaly spíš jako z Co děláme v temnotách nebo z Drákulovin), a vyloženě mě rozčilovalo, jak se film vymezoval takřka proti všemu, co k žánru patří, jen aby se odlišil a byl zajímavý. (02.04.2021)