Misia

Velice silný film jak obsahově, tak obrazově. Přesto mně však nedokázal strhnout tak, jak bych si představoval. Silné scény se střídají s těmi nudnými a relativně nezajímavými a tak jsem se chvílemi nemohl ubránit pocitu nudy. Kamera je výtečná a hudba stejně tak. Jihoamerická příroda má něco do sebe a skutečně je na co koukat. Robert De Niro předvádí opět výtečný výkon a překvapivě i Jeremy Irons se snaží ze všech sil. Scénář je poměrně jednoduchý a Joffé diváka nejsilněji atakuje emocemi, které nám především ke konci filmu zprostředkovává skutečně v hojném množství. Politické taškařice tu hrají jen druhé housle. Celkově silný nadprůměr. Oscarové nominace zasloužené. (24.03.2006)

"The world is thus. -No, Seńor Hontar, thus have we made the world. Thus have I made it." Úžasně vykreslené lidské klady (jak dokáží milovat) i zápory (jak dokáží být krutí a nelidští), lemované nebeskou hypnotizující hudbou Ennia Morriconea, nádhernými záběry na přírodu, právoplatně Oskarové kamery a vynikajících hereckých výkonů. Lepší film jsem už dlouho neviděl. 95% (23.03.2012)

Roland Joffé za pomoci brilantní Mengesovi kamery ( oscar nemohl být v lepších rukou ), nádherné Morriconeho hudby a EXCELENTNÍCH hereckých výkonů Roberta De Nira a Jeremy Ironse rozehrává příběh EPICKÝCH rozměrů. Film o vině, pokání, odpuštění ( v podobě De Nira ) a v druhé části o střetu dvou světů, POLITIKY na straně jedné a náboženské víry a svobody na straně druhé. Joffé nikam nespěchá a tak si můžeme v klidu vychutnávat tento velký příběh protknutý nádhernými scenériemi jihoamerické džungle za zvuků božské Morriconeho hudby. HODNĚ SILNÝ ZÁŽITEK! (15.10.2009)

Někdy je královnám souzen úděl Popelek a největším skvostům přiděleno místo na nejzapadlejší a nejzaprášenější polici, kde je potenciální pátrač objeví pouhou náhodou, pokud vůbec. Náhoda mi během brouzdání po obchodě postavila do cesty regál, kde se za spoustou jiných věcí krčil stříbrný disk v nenápadném obalu s nápadnými jmény. Udiveně jsem se ho chopila a ještě udiveněji si ho prohlížela, protože přes všechna jména zvučící slávou a ocenění zvučící drahými kovy mi titul nic neříkal. Nedoneslo se k mému sluchu, že Robert De Niro, kterého bych si nikdy předtím nedokázala představit v historickém kostýmu a s kordem v ruce, si kdysi střihl roli koloniálního Kaina, který se vydal cestou pokání dávno před Briony Tallisovou. Nebylo mi známo, že Jeremy Irons svého času ztvárnil nejlidštějšího následovníka Ignáce z Loyoly, jakého jsem kdy poznala. Nebyla jsem obeznámena s tím, že Liam Neeson v intermezzu mezi Bounty a Schindlerovým seznamem hrál chlápka s kněžským kolárkem na krku a s kuráží v srdci. Neměla jsem ponětí, že Cherie Lunghi si po Guineveře v Excaliburu ještě jednou zopakovala roli ženy, pro kterou osudově ztratí hlavu hned dva chlapi. Nevěděla jsem, že v onom roce, kdy z nebe padaly trosky Challengeru a černobylský spad, nechal Roland Joffé spadnout tělo ukřižovaného misionáře z vodopádů Iguaců a postaral se tak o jeden z nejpůsobivějších filmových začátků, jaké jsem zatím viděla. Netušila jsem, že jeden z mnoha majstrštyků Ennia Morriconeho zní při scénách z nezkrocené rajské zahrady, zvané brazilská příroda. Nepředvídala jsem, že ve mně bezkonkurenční kamera zanechá pocit, že je to moje tvář, kterou třísní bahno jihoamerické džungle, chladí tříšť z divoké řeky a spalují plameny zapálené misie, že budu držet palce až k frakturám dvěma zcela odlišně a zcela pochopitelně jednajícím chlapům, z nichž jeden proti těm, kteří mají "in God we trust" napsáno leda na bankovkách, bojuje mečem a mušketou, a druhý vírou, láskou a nadějí, že mi životní postoje a osudy Rodriga a Gabriela potvrdí mnou vyznávanou zásadu, že když padneš na hubu, znamená to, že jdeš kupředu, a že se místo dalšího z mnoha snímků na téma "ušlechtilý divoch versus zkažená civilizace" dočkám filmu s mamutí silou a olověnou tíží, při jehož závěrečných minutách se mi potečou největší slzy za dlouhou dobu. Teď už to vím a vzdávám díky náhodě či osudu, kteří přivedli klikatými cestičkami Misi až do mého přehrávače a umožnili mi sledovat, jak nešťastní Indiáni kmene Guaraní "poznali nekonečnou milost Boží a krátkodobou milost lidskou." (29.04.2008)

„So, your Holiness, now your priests are dead, and I am left alive. But in truth it is I who am dead, and they who live. For as always, your Holiness, the spirit of the dead will survive in the memory of the living.“ Boží nástroj zabíjí i pomáhá, ale samotný Bůh je v tom nejspíš nevinně, neboť dobrý člověk koná jeho jménem dobro, zatímco člověk zlý se za jeho jméno jen schovává a dobro koná v prospěch svůj.. Kdyby byl film po celou dobu tak silný, jako libovolná konverzace mezi úchvatnou dvojicí Irons a DeNiro, s pěti hvězdami bych neváhal ani vteřinu. A Morricone? Nejlepší misionář jakého znám. Kdyby mi jeho hudbu nepřiválo moře a vítr, rozhodně by byl můj život chudší. Škoda, že to samé nelze říct o vlivu kolonizujících Evropanů na domorodce Jižní Ameriky.. (07.10.2010)