Dzin01

Po delší době se objevil fantasy film, u kterého jsem se dobře bavil. Hlavně u jednotlivých členů družiny, kteří byli zajímaví a dobře zahraní. Ovšem nejvíc ze všeho mě moc mile překvapila Michelle Rodriguez. To, že se mi budou líbit Pine nebo Grant jsem čekal, ale Michelle byla v této poloze naprosto skvělá. Už si ani nepamatuji, kdy jsem byl z její role tak nadšený. Film byl na ****, ale za její výkon jsem * přidal.

Musím říci, že za mě dobrý, po delší době zase výborný válečný film. Moc jsem si ho užil, Emmerich tyhle mega bitky umí. Je to přehledné a poměrně realisticky natočené. Pocit digibordelu jsem neměl, ale to je asi na vkusu každého. Film má sice trochu roztříštěný děj, ale je to proto, že prezentuje docela delší časový úsek a ne jen samotnou bitvu. Útok na Pearl Harbor se mi moc líbil, protože je tam vystižena ta jeho šokující nenadálost, žádné velké přípravy, oznamování, prostě najednou vypukne peklo. Docela se Emmrichovi podařilo zachytit to, jak nikdo do války nechce, ale prostě musí. Měl tam jak hrdinské chování, tak i to ne zcela hrdinské (zbabělé bych to určitě nenazval) a taky tam má ukázáno, jak snadno a zbytečně se umírá ve válce a nemusí za to moci ani nepřítel. Sice tyhle epizodky trochu tříštili děj, jak jsem zmiňoval, ale zase utvářejí dobrý celkový obraz. Včetně zuhelnatělých těl po japonském útoku, které jsem díky raitingu nepředpokládal, že uvidím. Jednoznačně za nejlepší vizuál považuji ztvárnění náletů a to hlavně útoky střemhlavých bombardérů, které jsou přímo unášející. Přesně to navozuje onen stresující pocit útoku proti "ohnivé stěně palby" a zmatenost celé bojové situace a přitom se Emmerichovi povedlo mít to docela přehledné. Bylo to opravdu velmi realistické (samozřejmě s přihlédnutím k filmovému efektu). Trochu mi jen vadilo, že ve filmu nebylo víc místa věnováno Spruancerovi, nejvíce tam byl tlačen Nimitz, takže jeho vystřídání zmíněným bylo pro toho, kdo nezná dějiny naprosto nečekané. O Fletcherovi, veliteli druhého svazu kolem Yorktownu se zde vůbec nezmínili, což považuji trochu za chybu, ale zase chápu, že už tam měli postav víc než dost. Z hlediska historie to tak bylo velmi přesné, kromě zmíněného jsem zaznamenal jako trošku větší prohřešek, že to vypadalo, že všechny japonské letadlovky potopili letci z Enterprise a nijak zde neplynul podíl letců Yorktownu, kteří potopili Sorjú a podíleli se na potopení Hirjú. Ale beru, že se primárně soustředil na Enterprise a většina děje je vyprávěna z pohledu jejích letců. A ještě, že opakovaný nálet na Midway byl z japonské strany zapříčiněn hlášením velitele letecké skupiny, což nebylo uvedeno. Jinak to bylo tak historicky přesné, že se o tom může tak 95% válečných filmů jen zdát. Z překladu jsem zachytil jako větší chybu jen to, že admirál přeložili jako generál a při náletu střemhlavých bombardérů z Midway na japonský svaz nepřesně vysvětlili jejich chybu a proč o nich potom japonský admirál řekl, že to jsou amatéři. Celkově to má u mě 5*.

Už dlouho jsem neviděl film, kde by se podařilo zachytit atmosféru doby. Ztratili jsme Stalina je přesně ten. Vztahy mezi členy nejvyššího vedení SSSR po Stalinově smrti jsou zde naprosto ukázkové. To, že se zde autoři dopouštějí určitých historických nepřesností, zjednodušování a zkratek na tom nemůže moc změnit, protože ve většině případů se naopak snaží vykreslit vše co nejpřesněji, jak jen to umělecká licence filmu dovoluje. Je to prezentováno jako komedie, ale člověk se musí smát hlavně u věcí, které moc komediální nejsou, spíše se vypořádávají s absurditou doby a není vtipná sama o sobě, ale spíše vychází z děje a toho, jak jednotlivý protagonisté reagují na dění kolem nich. Třeba klečení u Stalinovi mrtvoly či dohadování co se vlastně má dělat je toho nejlepší ukázkou. Herecké výkony jsou zde prvotřídní a to i u menších postav. Kdybych měl vybrat jednoho, tak asi Jason Isaacs jako maršála Žukova, kteří si sice nejsou vizuálně prakticky podobní, ale chováním a vystupováním prostě Isaacs je Žukov.