Valerie a týden divů

Když jsem byl malý, ještě menší, až úplně malinký klučík, byl jsem Valérií uchvácen. Kdybych tehdy znal slova, která znám teď, řekl bych vám, že se zde ve snovém oparu mísí erotično s hrůzou, což je samozřejmě naprosto famózní kombinace. Sledoval jsem to na naší staré černobílé televizi, a byl v sedmém nebi. Nebo taky možná v nějaké jiné dimenzi, kam děti občas chodí. Chápal jsem ten film. Velice dobře jsem mu rozuměl - pamatuji si na to. Teď už to zdaleka není takové. Čím jsem starší, tím jsem asi menší surrealista. A dobře mi tak. (27.08.2007)

Nesnadný úkol čekal Jaromila Jireše při zpracování Nezvalovy surrealisticko-poetické novely, ve které se klíží fantastika spadající až k jakémusi lacinému kýči a temná hororová linka podtržená (skoro) deviantní atmosférou. Dnes již můžeme být rádi, že to byl právě Jireš, který zadaptoval toto ojedinělé dílo do filmové řeči. Valerie a týden divů nevybočuje jen po stránce dějové, ale tolik ojedinělou atmosférou se diametrálně odlišuje od ostatní české produkce. Podíl na tom nemá jenom režisér, ale i Ester Krumbachová, jež se na snímku podílela jako výtvarnice. Spolu s režisérem vtiskli filmové podobě mystiku literární předlohy. Kostýmy, aranžování jednotlivých scén, odvážná práce s kamerou (za kterou stál Jan Čuřík) zprostředkovávají lehkou snivost, která je cítit při četbě Nezvalova díla. Pochvalu si režisér zaslouží i co se týče herců. V hlavní roli by nikdo nepůsobil tak něžně žensky (eroticky) jako mladičká Jaroslava Schallerová. Detailní záběry na její tvář, nevinný výraz a celková dětskost jen utužuje celkový výsledek, po kterém se zasníte i nadlouho poté. (12.06.2004)

Hodně zvláštní film, který jsem měl možnost vidět poprvé teprve nedávno, když ho dávali v TV. Dle mého názoru se tvůrci nechali inspirovat italskou tvorbou, která se v podobných filmech v průběhu 60-70 let doslova vyžívala. Jsem rád, že se do podobného experimentu pustili i u nás a stvořili tuhle bláznivou, fantasy/ poetickou podívanou, do které přimíchali i kus hororové atmosféry. Každopádně měl tenhle film asi ve své době jisté problémy s přístupem dospělých diváků, kteří v té době měli naprosto odlišné morální hodnoty než dnes. Téhdy čtrnáctiletá Jaroslava Schallerová jistě v mnohých vzbuzovala nejdivočejší erotické fantasie a celkové pojetí filmu, kdy se každý prostě musí líbat s touhle dívkou a ani lesbické hrátky nezůstali bez povšimnutí. Docela jsem čekal, že se konec změní v nějaké nezpoutané orgie, protože celkový průběh filmu k tomu doslova nabádal. Ve finální fázi je to opravdu skvost československé kinematografie. Plný počet tomu ovšem nedám, protože místy se mi zdály některé scény naprosto zbytečné a totálně chaotické. Kameraman by si však zasloužil nějaké pořádné ocenění, protože jeho práce byla geniální pastvou pro oči. (28.07.2010)

Zvláštní dílo. Poetické a lehce absurdní, bez uchopitelného příběhu. Myslím, že nejsem sama, kdo vlastně neví, o co zde šlo, co se stalo a nestalo. Co byla skutečnost a co jen sny? Nebo bylo skutečné vše? Nebo všechno byly sny? Byla to zkrátka Valérie a její týden divů. Bílá tvář upíra v černém hábitu s kapucí. Valeriina babička s velmi bledou tváří. Lehce navozené erotično a lesbické snové orgie. Helena Anýžová je magicky krásná žena a její půvab je zde stejně výrazný jako v době, kdy byla vysněnou můzou Rudolfa Hrušínského. Mladinká Jaroslava Schallerová je rozkošné děvče a "milé dítě..." Vše je jako sen, plný slunce, bizarních výjevů, podivných postav a temných míst. (28.12.2011)

Hodně šílený surrealistický film, ze kterého mám podivné pocity, kdykoliv si na něj vzpomenu. Hororově depresivní, šílené a masakrózní. Musím se přiznat, že poprvé jsem v kině usnula a zdál se mi sen, takže když jsem se vzbudila, tak mi to pasovalo na ten sen. Podruhé jsem se nadopovala kofeinem a bylo to o něco lepší :) (26.06.2011)