Na krátko

Ano, život i film se někdy skládají z klišé. To ale nemusí být a priori špatně. Někde jsem četl "zkrátit" a v průběhu snímku jsem se k tomuto názoru přikláněl. Ale je zajímavé, že pak jsem o filmu debatoval se svojí ženou a ta mě přivedla na myšlenku, že vyprávění pomalu, postupně, tak, jak to bývá, rozkrývá všechna možná zákoutí vztahů zúčastněných osob. Ne, samozřejmě, film není dokonalý, Petra Soukupová si sama psala (první) scénář, takže do bezútěšných, psychologicky hutných okamžiků jejích knih má daleko. Je to ale sympatický pokus o rodinné drama a navíc je požitek vidět Martu Vančurovou po dlouhé době takhle dobře hrát. 70%. (05.06.2018)

Filmová výzva, žánry - knižní adaptace. První vlaštovka a v zásadě dobré. Zfilmování knih Petry Soukupové vyžaduje obrovskou odvahu a nesmírnou pečlivost, proto určitě stojí za zamyšlení oslovit samotnou autorku, aby se ujala scénáře. Výsledek je opravdu slušný, přestože musím subjektivně konstatovat, že mě film tolik nechytl za srdce jako kniha, resp. povídka. (26.04.2021)

Amatérsky príbeh o faganovi, ktorý si vaše sympatie nezíska, a jeho sestre tlusťoške, tá okolo sympatií ani neprešla. Nepozerateľné, dejovo to nenormálne liezlo na nervy a slovné spojenie hluché miesto, ktoré sa tak často objavuje v recenziách filmu, je absolútnym odrazom kvality, ktorej sa divákovi dostane. Ten film by sa vlastne celý mohol volať Hluché miesto a nikto by nemohol nič namietať. (14.06.2020)

Další velmi milé překvapení v oblasti sociálních dramat, kterých má současná česká filmová kinematografie jako šafránu. Velkým kladem filmu je jeho sugestivita, která je zapříčiněna především civilním herectvím. Snímek věnuje dostatečný prostor pro uchopení vnitřního světa postav pro možnost navázání se na ně. Snímku se daří udržet napětí - do konce filmu mi nebylo jasné, jak se celý ten spletenec vztahů rozmotá a to právě proto, že jsem věřila, doufala a přála si – stejně jako postavy filmu. I přesto, že bychom mohli na snímek nahlížet jako na sled jednotlivých klišé, pak snad jen v případě, že bychom si odepřeli příběh prožívat – klišé zde tedy vystupuje jako zdání, neboť je demaskováno. To může demonstrovat např. obrovské odhodlání matky (byť na pokraji sil), která doslova svádí vnitřní boj, aby život její rodiny nekopíroval šablonu „těch lidí ze severu Čech“. Právě prostřednictvím její postavy, která si je dobře vědoma tohoto jakéhosi ortelu (tlaku), který jí visí každý den nad hlavou, vnímám příběh jako velmi skutečný. I to je vlastně odpovědí k jejímu jednání – potřeba chránit svou rodinu, mít vše pod kontrolou (a zároveň nebýt jako vlastní matka), aby se tohle celé nerozpadlo. Velmi věrohodná je i postava senzitivního Jakuba, který se cítí oprávněně oklamán matkou a sbližuje se se svým otcem, jehož ideál však bere za své. Proto hledá své místo – najednou nepatří ani tam, ani tam. Soukupová také otevírá i téma funkčnosti rodiny v postmoderní době – konkrétně soužití sourozenců, kteří mají jednu matku, ale každý jiného otce. Toho si velmi cením a bylo by skvělé, kdyby tento, čím dál tím častější společenský fenomén, prostupoval i jinými snímky. Pominu-li excelentní herectví Jindřicha Skokana s výmluvným pohledem, tleskám i skvěle postavené trojici dospělých herců Špalková-Finger-Vančurová. Dobrou volbou byla i tesklivá hudba v podání Květů. Snad jediné, co bych vytkla, je animovaný úvod, ve kterém nám Jakub představuje svou rodinu – nejen, že animace (a její hravá atmosféra) z celého filmu mizí, ale mizí i vypravěč. Ale možná to byl záměr … (02.05.2020)

Civilně pojatý sociálně depresivní film, který přes absenci dramatičtějšího příběhu, nenudí. Potěšila babička, zdánlivě studená jako čumák, starostlivá k zabití, ve skutečnosti však chápající až moc. Jen za tu masku nechtěla nikoho pustit. I když se plácají na svém písečku, jejich sny se neplní a rozbíjejí se hubu, nakonec se přes všechny peripetie dokopou k rodinné soudržnosti. (04.06.2018)