Na krátko

Předně je třeba vyzdvihnout (určitě ne vystřihnout) úvodní titulky, ty jsou opravdu povedené a svým způsobem ještě "optimistické", oproti následujícímu dění rozhodně. Hned první záběr kamery je depresivní, prostředí panelákového sídliště, později malého bytu a zima... atmosféra k tomuto příběhu dokonalá. Co na tom, že tu podobné příběhy byly? Na krátko má dobrý scénář, odráží se v něm zase tak trochu jiná dnešní doba, pouze lehce odráží, ony ty hlavní lidské problémy nejdou s dobou tolik ruku v ruce, přetrvávají. Dialogů není mnoho, nejsou třeba, v těch které zde jsou, je jasně a stručně řečeno prakticky vše. Zbytek výborně dovypráví kamera a stejně tak dohrají herci. Jejich výkony jsou realistické, vůbec rozhovory babičky s matkou, tam není co dodat. Navíc nezklamou ani ti dětští, tedy ani hlavní představitel. Vše je podpořeno až dokumentární kamerou, která ale ve vhodných chvílích vymyslí i jiné, často vzdálenější kompozice... třeba jeden z posledních záběrů Jakub, Pavlína, Kojot, nádhera. 60% (25.05.2018)

Má oblíbená Petra Soukupová v roli scenáristky, navíc na téma její nejlepší knihy Zmizet - znělo to velmi nadějně. Bohužel, jak to tak bývá, velká očekávání nepřinášejí nic dobrého, a to jsem se ani nemusela vžít do role kritického fanouška knihy, který má problém s čímkoliv, co se "jeho" knize nepodobá. On se jí mimochodem snímek nepodobá vůbec, tématem, myšlenkou a vlastně ani postavami. Ty jsou navíc ve snímku neurčité a prázdné, dějová linka se skoro neposouvá a téma ničím nezaujme. Za pozornost stojí jedině postava babičky, která všem leze na nervy a zároveň se bez ní nikdo neobejde, jejíž charakter se divákům vyjevuje postupně a která to se všemi vlastně myslí nejlíp. Ta mimochodem připomíná babičku z jiné knihy Soukupové - Nejlepší pro všechny. Kromě této dámy v roli Marty Vančurové musím ocenit také skvělý hudební podkres v podání skupiny Květy a výbornou hru s detaily, které nás od prvních záběrů vtáhnou do oprýskané šedi jednoho děčínského sídliště. Ač je mi to líto, nic dalšího snímek nepřináší. (30.06.2018)

Jde o pocitově působivý film podle povídky autorky scénáře Petry Soukupové. Není mi tedy jasné pro jaké publikum je určený. Pro děti ne, by´t má dětské hrdiny. Chlapec je hodně osamělý. Nemá rád fotbal a bydlí jen se ženami. Źárlí na starší nevlastní sestru, protože jí její otec posílá alespoň dárky. Jeho táta je námořník, což je dost možná jen milosrdné vysvětlení jeho znavené matky. Vzájemné zraňování sourozenců a tenze mezi babičkou a matkou jsou zobrazeny výstižně. Přesně fungující jsou všechny situace. Zápletka ale nemá tajemství a je předvídatelná. Syn si otčíma najde. V závěru dobře funguje vzpoura a reakce na ni a také souběh náhlé dospělosti obou dětí po ztrátě iluzí. I když je to trochu šablonovité- mužské pivní fanouškovství a dívčí první láska. Všechny řemesla jsou na úrovni. (01.09.2020)

Tento výsledek mě opravdu mrzí. Mám ráda knihy Petry Soukupové, četla jsem všechno, co vydala, takže myslím, že mohu dobře posoudit, zda se film dle její předlohy povedl. No, nepovedl. Za prvé, film je průměrný i sám o sobě, bez ohledu na předlohu (nelogické chování hrdinů, kteří jsou všichni, snad až na Špalkovou, nesympatičtí, nemožnost vcítit se do hlavního hrdiny, zkratkovitost, plytkost). Za druhé, je to tak strašně dramaturgicky nezvládnuté, Soukupová má charaktery hlavních hrdinů většinou do hloubky zmáknuté, čtenář chápe, odkud se berou jejich pohnutky a myšlenky, a to její postavy rozhodně nejsou tak stupidně ploché jako v tomto filmu. Naopak, i ty "zlejší" či ne úplně štastné charaktery, o kterých píše často, vykresluje komplexně. Tohle tady strašně chybí. Tady se chovají všichni nesmyslně, hlavně děti, ale dost často i dospělí, jako banda kreténů. Jasně, puberta i prepuberta je hrůza, ale v životě většiny psychicky zdravých lidí i během těchto období bývají světlé chvilky, tenhle film neukazuje ale nic jiného, než trápení a frustraci hlavního hrdiny (a tím pádem i celé rodiny) a jeho pře s ostatními členy rodiny, včetně babičky, u které se asi tvůrci nerozhodli, jestli má být postavou kladnou, nebo nikoli, protože nejdřív bába svým chováním každýho štve, včetně diváka, aby se pak ukázalo, že je to vlastně laskavá a moudrá paní a že teda asi nijak nepochybila. Jenže Soukupová by tuhle komplexnost vlastností dokázala vykreslit přirozeně a uvěřitelně. Tady si člověk prostě říká, co to je, sakra. A nechápu, proč se ten hlavní kluk chová jako totální spratek, šikanované děti z "chudších" poměrů (píšu s nadsázkou) mají opačné tendence. Člověk s ním těžko může sympatizovat, když se POŘÁD chová jako rozmazlenej fakan. Kéž by se někdo jiný chopil třeba jiné z knih Petry Soukupové a zfilmoval/a by ji s citem pro psychologii, se schopnosti vystihnout reálné životné situace, což je jejímu stylu vlastní. (24.11.2020)

Amatérsky príbeh o faganovi, ktorý si vaše sympatie nezíska, a jeho sestre tlusťoške, tá okolo sympatií ani neprešla. Nepozerateľné, dejovo to nenormálne liezlo na nervy a slovné spojenie hluché miesto, ktoré sa tak často objavuje v recenziách filmu, je absolútnym odrazom kvality, ktorej sa divákovi dostane. Ten film by sa vlastne celý mohol volať Hluché miesto a nikto by nemohol nič namietať. (14.06.2020)