Na krátko

Temnější verze Jak vytrhnout velrybě stoličku patří jistě k nadprůměru československých sociálních dramat. Škoda jen, že jsme zas dostali jen odnikud nikam. K tomu mě vyloženě rušila banální linie sestry, která byla prakticky okopírována z krátkometrážních Neplavců a filmu nepřidala nic. Raději bych se držel jen příběhové linie hlavního hrdiny ve prospěch zkrácení stopáže, která se stala hlavním nepřítelem kinodiváka. (26.05.2018)

Má oblíbená Petra Soukupová v roli scenáristky, navíc na téma její nejlepší knihy Zmizet - znělo to velmi nadějně. Bohužel, jak to tak bývá, velká očekávání nepřinášejí nic dobrého, a to jsem se ani nemusela vžít do role kritického fanouška knihy, který má problém s čímkoliv, co se "jeho" knize nepodobá. On se jí mimochodem snímek nepodobá vůbec, tématem, myšlenkou a vlastně ani postavami. Ty jsou navíc ve snímku neurčité a prázdné, dějová linka se skoro neposouvá a téma ničím nezaujme. Za pozornost stojí jedině postava babičky, která všem leze na nervy a zároveň se bez ní nikdo neobejde, jejíž charakter se divákům vyjevuje postupně a která to se všemi vlastně myslí nejlíp. Ta mimochodem připomíná babičku z jiné knihy Soukupové - Nejlepší pro všechny. Kromě této dámy v roli Marty Vančurové musím ocenit také skvělý hudební podkres v podání skupiny Květy a výbornou hru s detaily, které nás od prvních záběrů vtáhnou do oprýskané šedi jednoho děčínského sídliště. Ač je mi to líto, nic dalšího snímek nepřináší. (30.06.2018)

Civilně pojatý sociálně depresivní film, který přes absenci dramatičtějšího příběhu, nenudí. Potěšila babička, zdánlivě studená jako čumák, starostlivá k zabití, ve skutečnosti však chápající až moc. Jen za tu masku nechtěla nikoho pustit. I když se plácají na svém písečku, jejich sny se neplní a rozbíjejí se hubu, nakonec se přes všechny peripetie dokopou k rodinné soudržnosti. (04.06.2018)

Takovou přehlídku filmového amatérismu aby pohledal. :-( Námět opajcnutý z několika jiných filmů (třeba Návraty domů, Indiánské léto nebo Dívka s mušlí), o postavách se nedozvíme žádné podstatné informace, jen ty povrchní, do děje náhodně vstupují postavy, o nichž nic nevíme, nikdo tam snad nepoužívá mobil nebo internet, netušíme, jaká je práce tatínka a co přesně - jeho slovy - "posral", odehrává se to asi v lednu, protože je zima (prosinec to není, nikde tam není nic o Vánocích), ale hraje se fotbalová liga (!) a děti chodí do školy (tedy žádné pololetní vysvědčení ani prázdniny?), prostě takové bezčasí alternativní planety. A docela bych ocenil, kdyby si moderní filmaři koupili stativ a naučili se rámovat obraz, aby působil esteticky, a ne jako náhodné home video. Herecky ploché, a to překvapivě i u Marty Vančurové, která hrála jako nějaká postava libovolného sitcomu, kluk má celou dobu jeden tupý výraz, Špalková hraje svůj běžný standard jako vždy (hraje ty maminky stejně všude, srovnej třeba s jejím výkonem ve Smradech - akorát tady neukáže překvapivě kozy). V samotném ději chybí jakékoliv scény konfliktu, u postav netušíme jejich přání a směřování, není zde ani jedna pozitivní postava, které by se dalo fandit. Hvězdu dávám za záběry vlaků a lodí, tam snad nebylo co podělat. (02.05.2020)

Ano, život i film se někdy skládají z klišé. To ale nemusí být a priori špatně. Někde jsem četl "zkrátit" a v průběhu snímku jsem se k tomuto názoru přikláněl. Ale je zajímavé, že pak jsem o filmu debatoval se svojí ženou a ta mě přivedla na myšlenku, že vyprávění pomalu, postupně, tak, jak to bývá, rozkrývá všechna možná zákoutí vztahů zúčastněných osob. Ne, samozřejmě, film není dokonalý, Petra Soukupová si sama psala (první) scénář, takže do bezútěšných, psychologicky hutných okamžiků jejích knih má daleko. Je to ale sympatický pokus o rodinné drama a navíc je požitek vidět Martu Vančurovou po dlouhé době takhle dobře hrát. 70%. (05.06.2018)