Topkapi

První hodina filmu připomíná něco mezi francouzskou komedií Smolař a dokumentem o krásách Turecka. Docela nuda, několikrát jsem měl nutkání to vypnout. Ale chtěl jsem zjistit, za co propánakrále dostal Peter Ustinov Oscara a vydržel jsem to. Dobře jsem udělal, protože když dojde k realizaci loupeže, o níž se do té doby pořád jen mluví, film nabere druhý dech, začne být skutečně zábavný a hlavně napínavý. Škoda, že to kazí ta první,delší část a nepopsatelně nesympatická, křivohubá hlavní herečka. Jinak by to mohla být podvodnická komedie formátu Jak ukrást Venuši. 60% (12.01.2006)

Jeden z těch oddychových filmů, které si pustíte při letním večeru, krásně u něj vypnete, ale zároveň neutrpíte díky kvalitě herců i scénáře lobotomii typu "Doktoři z Počatků." Pro mě ještě o kus lepší než Gambit (který se nabízí jakožto podobný heist film), zejména díky Ustinovovi, jehož "pijavice" je vskutku oscarová. (07.07.2014)

Pokud se sličné dámě zalíbí drahé kamení, tak se vždy najde dostatečný počet mužů, kteří rádi pomohou s jejich zcizením. To je v pořádku. Zvlášť pokud je k dispozici chirurgicky přesný švýcarský plán. Jenže on není. Ten Walterův by možná uspěl při vykradení muzea v Kalkatě v roce 1814, ale do druhé poloviny dvacátého století zkrátka nepatří. Nicméně styl lupičů je celkem zábavný a tak není třeba film zatracovat, ale o geniální zločince typu Ruperta von Kratzmara se rozhodně nejedná. (24.04.2015)

Oproti dnešným prešpikovaným a premodernizovaným vykrádačkám pôsobí tento len ako malá chudinka. Aj keď musím uznať, že v tej dobe sa muselo jednať o perfektnú zábavičku. Pár scén doteraz dokáže zaujať, hlavne ak sa jedná o tie, ktoré sú v poslednej polhodinke. Tá mala ten správny spád, ktorý keby si držala počas celého filmu, by mu určite zvýšila obľubu u divákov. 60%. (27.09.2007)

Vo filme Topkapi (múzeum v Turecku), strháva pozornosť, alebo má viacej možností sa predviesť, skôr postava Arthura Simona Simpsona v podaní Petra Ustinova, než práve Waltera Harpera v podaní Maxa Schella, že zostávajúci ansámbel, mi bol v podstate úplne ukradnutý, lebo ma ani očividne nemal absolútne čím osloviť a zaujať, ak teda aspoň nepočítam → mimoriadne ohybnú a pružnú, "ľudskú muchu" v podaní Gillesa Ségala, vďaka ktorej má tento snímok, miestami neuveriteľnú dynamiku, čo mi zase pripomínalo konkrétne jednu naprosto "kultovú sekvenciu" z Nemožnej misie. Možno samotné obsadenie nie je to, ako sa zvyčajne hovorí, to pravé orechové, ale samotná predloha z roku 1962 od autora Erica Amblera s názvom → The Light of Day (Svetlo dňa), je už predsa o čosi zaujímavejšia, pretože producent a scénarista Monja Danischewsky, si myslím, dokázal práve podľa nej napísať celkom solídny scenár, ktorý disponuje niekoľkými zručnými úrovňami... Proste vykresal z neho dostatok zaujímavých nápadov, ktoré sa režisérovi Julesovi Dassinovi, samozrejme za asistencií kameramana so strihačom, podarili pretaviť do výsledného celku, ktorý vám bude pravdepodobne pripomínať niečo na spôsob, trebárs takých, povedzme → Dannyho jedenástok, so všetkým, čo k tomu automaticky prislúcha. Podľa týchto ponúkaných indícií, si už nie je vôbec ťažké domyslieť, o čom vlastne táto klasická filmová podívaná pojednáva, a to je skoro to isté, ako stretnúť Ethana Hunta s Danny Oceanom na káve, a to ešte v pôvodnej podobe ! (21.06.2022)