Causa Králík

První věc, která mě zaujala, byla hudba. Jaké zklamání však následovalo, když jsem zjistil, že hudba není původní a že Vadim Petrov vykradl Beethovenův Smyčcový kvartet č. 15. Jinak příjemný film, který si dle mého neklade přílišné nároky a "na nic si nehraje" , a proto plní nad míru očekávání diváků. Skvělá paní Jana Andresíková - jako vždy a samozřejmě pan Kopecký. (16.07.2010)

"NEEXISTUJE TOTIŽ ŽÁDNÁ MALÁ NEBO VELKÁ NESPRAVEDLNOST. NENÍ NESPRAVEDLNOST ZA SEDM A PŮL TISÍCE, ZA SEDM A PŮL MILIONU NEBO ZA SEDM A PŮL KORUNY! VŠECHNY JSOU STEJNÉ! PROTOŽE V PODSTATĚ EXISTUJE POUZE JEDNA JEDINÁ NESPRAVEDLOST. A NÁM NEDAL NIKDO PRÁVO SOUDIT, ZDA JE MALÁ NEBO VELKÁ. TO BY BYL ZAČÁTEK NAŠEHO KONCE. A ZAČÁTEK KONCE KAŽDÉ SPRAVEDLOSTI." a vo vo vo vo tom to je :-D (21.11.2011)

Skvělý film z mistrného pera Jaroslava Dietla, navíc natáčený v Železném Brodě, kde jsem se tenkrát byl na pana Kopeckého, procházejícího se po brodském náměstí, podívat. Dietl se uměl velice dobře a svými osobitými prostředky zapsat do srdcí miliónů diváků nejen ve svých seriálech, ale i scénáři několika filmů, z nichž Králík je možná ten nejlepší. Příběh o boji za spravedlnost velice lidského stárnoucího právníka, to je prostě neodolatelné - a takoví lidé mezi námi tenkrát žili - doktůrci, advokáti, lidé různých profesí. Jaksi se ze života vytratilo tohle lidské, hřejivé srdíčko, které prostý člověk potřebuje, které dopřává jeho nervům větší klid i celkovou pohodu. Když mezi tím Nova dává upoutávky na - s prominutím - fekálie dnešních seriálů naší i americké produkce, vidíme jednoznačný rozdíl. A to zoufalé volání Kopeckého na závěr - proč neustále prohráváme boj s darebáky? Aby se nakonec za nějakých patnáct let stalo, že se darebáctví stane normou obvyklého chování - jako údajný dar za svobodu a demokracii... (08.03.2015)

Pěkný lidský film o jednom sporu co je velký pro člověka a malý pro celé lidstvo. Vzor, jaký by měl být právník. Rozhodně to není komedie, alespoň ne čistokrevná, možná tragikomedie (BTW kecy některých ignorantů o "normalizační komedii" neberte vážně, není to ani normalizační, ani komedie, když tak tragikomedie). Zlata Adamovská byla kus (a ona je docela doteď) a Satoranský netypicky obsazený do role prospěchářského hajzlíka (jimž se dnes trefně říká "zmrd"), jakého zná ve svém okolí asi každý z nás, je tak slizký, že by mu ji vážně natáhl i kliďas jako já, ehm. "Neexistuje žádná malá nebo velká nespravedlnost." (13.07.2009)

Jestli mělo jít skutečně o komedii, nevím, kam se z ní vytratil všechen humor. Životem i právničinou unavený Miloš Kopecký sice z posledních sil bojuje za princip, ale film je natolik napresován konkrétními právnickými poučkami, že jako moralita selhává. Spíše plní úlohu návodu, jak by se uvědomělí občané měli chovat, aby moudrým a spravedlivým advokátům nepřidělávali žaludeční vředy. Coby exemplum k demonstraci správných postupů pro jistotu posloužil banální případ, v němž nejde o život ani o politiku, nýbrž „jen“ o peníze. S režií stylem „čím více toho pojme jeden záběr, tím lépe“ jde o nesmírně unylou a neatraktivní náhražku za západní soudní dramata, která alespoň dokáží navodit pocit, že, co se týče spravedlnosti, ještě lze něco změnit. 50% (28.08.2012)