Réžia:
Jaromil JirešScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Vadim PetrovHrajú:
Miloš Kopecký, Marie Brožová, Martin Růžek, Zlata Adamovská, Alena Vránová, Jaroslav Satoranský, Pavel Zedníček, Karel Augusta, Soběslav Sejk (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Známý pražský advokát JUDr. Oldřich Lukášek má byt s výhledem na Vltavu, a přátele v pražské kavárně Slavie. Přesto uposlechne svého lékaře, aby se přestěhoval z Prahy na venkov. Jeho novým působištěm se tak stává malé městečko Mezihoří a prvním případem stará venkovská babička Márová, které synovec dluží sedm a půl tisíce korun a odmítá je vrátit. Jako odměnu za pomoc obdaruje vděčná babička Lukáška králíkem. Přestože je brzy zavalen dalšími případy, od vykradače aut Pastyříka až po žárlivce Vránu, který v hádce bodl svou družku, jeho hlavním zájmem zůstává causa králík, tedy babička Márová... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (100)
Tak tyhle peripetie právnického stavu z období normalizace se nikdy nezařadí do zlatého fondu československých filmů...a to i přesto, že tu po roce 1989 máme onu problematickou kontinuitu právního řádu... a dokonce ani kvůli faktu, že tohle točil v normalizační éře právě Jaromil Jireš, tvůrce takových skvostů Nové vlny, jako byl Žert či Valerie a týden divů...jedině charisma Miloše Kopeckého tuhle ,,komedii" drží nad vodou... ()
Jestli mělo jít skutečně o komedii, nevím, kam se z ní vytratil všechen humor. Životem i právničinou unavený Miloš Kopecký sice z posledních sil bojuje za princip, ale film je natolik napresován konkrétními právnickými poučkami, že jako moralita selhává. Spíše plní úlohu návodu, jak by se uvědomělí občané měli chovat, aby moudrým a spravedlivým advokátům nepřidělávali žaludeční vředy. Coby exemplum k demonstraci správných postupů pro jistotu posloužil banální případ, v němž nejde o život ani o politiku, nýbrž „jen“ o peníze. S režií stylem „čím více toho pojme jeden záběr, tím lépe“ jde o nesmírně unylou a neatraktivní náhražku za západní soudní dramata, která alespoň dokáží navodit pocit, že, co se týče spravedlnosti, ještě lze něco změnit. 50% ()
Pěkný lidský film o jednom sporu co je velký pro člověka a malý pro celé lidstvo. Vzor, jaký by měl být právník. Rozhodně to není komedie, alespoň ne čistokrevná, možná tragikomedie (BTW kecy některých ignorantů o "normalizační komedii" neberte vážně, není to ani normalizační, ani komedie, když tak tragikomedie). Zlata Adamovská byla kus (a ona je docela doteď) a Satoranský netypicky obsazený do role prospěchářského hajzlíka (jimž se dnes trefně říká "zmrd"), jakého zná ve svém okolí asi každý z nás, je tak slizký, že by mu ji vážně natáhl i kliďas jako já, ehm. "Neexistuje žádná malá nebo velká nespravedlnost." ()
Ostrieľaný pražský fiškáľ sa zo zdravotných dôvodov na sklonku kariéry presťahuje na vidiek a tam pokračuje vo výkone povolania, riešiac prípady ako vykrádanie chatiek, žiarlivostné scény s nožom alebo finančné pôžičky medzi príbuznými. Ako bonus okrem relatívneho kľudu a čerstvého povetria dostáva okrem peňažnej odmeny za svoje služby aj nutričné prilepšenie v podobe živých hlodavcov s dlhými ušami. Mierne tragikomická sonda do fungovania socialistickej justície, životných osudov previnilcov a vychcanosti niektorých spoluobčanov s vynikajúcim Milošom Kopeckým v hlavnej roli. ()
Skvělý film z mistrného pera Jaroslava Dietla, navíc natáčený v Železném Brodě, kde jsem se tenkrát byl na pana Kopeckého, procházejícího se po brodském náměstí, podívat. Dietl se uměl velice dobře a svými osobitými prostředky zapsat do srdcí miliónů diváků nejen ve svých seriálech, ale i scénáři několika filmů, z nichž Králík je možná ten nejlepší. Příběh o boji za spravedlnost velice lidského stárnoucího právníka, to je prostě neodolatelné - a takoví lidé mezi námi tenkrát žili - doktůrci, advokáti, lidé různých profesí. Jaksi se ze života vytratilo tohle lidské, hřejivé srdíčko, které prostý člověk potřebuje, které dopřává jeho nervům větší klid i celkovou pohodu. Když mezi tím Nova dává upoutávky na - s prominutím - fekálie dnešních seriálů naší i americké produkce, vidíme jednoznačný rozdíl. A to zoufalé volání Kopeckého na závěr - proč neustále prohráváme boj s darebáky? Aby se nakonec za nějakých patnáct let stalo, že se darebáctví stane normou obvyklého chování - jako údajný dar za svobodu a demokracii... ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (2)
- Snímek byl v roce 1980 vybrán do soutěže Un Certain Regard festivalu v Cannes. (trojúhelník)
- Scény v restauraci byly filmovány na rozhledně Bramberk, dále se filmovalo v Lučanech nad Nisou, Haraticích a v Železném Brodě. (M.B)
Reklama