Jak napálit advokáta

Pouze herecké mistrovství a osobnost pana Kopeckého dělá z tohoto nudného filmu o socialistickém právníkovi snesitelný a koukatelný. Scénář je mixem dramatu a komedie, bohužel nefunguje vůbec v žádné části. Jak tuctově je napsán, tak i rutinně zrežírován a po většinou i zahrán. I na Kopeckém je vidět, že toto není jeho šálek kávy, přesto jeho výkon je koncertem jeho talentu. (05.06.2009)

Film, který by mohl být považován za druhý díl filmu Causa králík, ale v jiných reáliích. Miloš Kopecký opět jako spravedlivý advokát, jemuž lumpové podrážejí nohy, tentokrát ovšem mnohem slabšího kalibru. Jestliže Králík měl nosný děj a vedlejší případy nehrály podstatnou roli, zde ty příběhy byly rozehrány dva (nezodpovědnost půjčovny aut způsobila havárii se smrtelnými následky + starý případ zkušeného tiráka, který byl smeten vlakem), jenže byly rozemílány do jakési směsi na sekanou. Tak vlastně byl vlastní příběh upozaděn a do popředí se neustále dostávala postava poctivého advokáta s oněmi podrážejícími nohami, ale i to bylo nedotaženo. Tři hvězdičky. (12.09.2017)

Snímok "Ako napáliť advokáta" je posledný film, ktorý počas svojej dlhej a plodnej kariéry natočil režisér Vladimír Čech. Priznám sa, že jediné jeho filmové dielo, ktoré som mal doposiaľ možnosť vidieť je zvláštna romantická dráma "Divá Bára", ktorou v roku 1949 svoju profesionálnu kariéru odštartoval. Takže som videl jeho začiatok a koniec. Čo bolo medzi tým neviem, nepoznám. A ani sa o to zrejme už zaujímať nebudem. "Divá Bára" ma nebavila a nezábavná vraj komédia "Ako napáliť advokáta" už vôbec nie. Bolo to mdlé, nezáživné. Nezachránil to ani charizmatický Miloš Kopecký, ktorý stvárnil titulnú úlohu. Doktor práv Hořic bol v jeho podaní presvedčivý, miestami aj tak trochu vtipný, ale ako celok tento titul z éry socialistického realizmu, natočený v roku 1980, nestojí za viacej ako dve hviezdičky. ** (19.01.2024)

Advokát Miloš Kopecký řeší tři čtyři případy, přičemž dva mu dají docela řádně zabrat. Film je takovou sondou do starých komunistických dob, kde všude v každé instituci byl pevný telefon, odkud se dalo komukoli kdykoli zavolat, žigulik byl ceněným vozem a uplatit se dalo téměř vše (to snad jediné se nezměnilo). Film není nějak výrazně zábavným, Kopecký však odvádí svůj tradiční průměr. Další známí herci jsou tu snad jen do počtu. Ale určitě není ke škodě si připomenout, jak vypadal třeba v pozdějším věku prvorepublikový milovník Raoul Schránil. Škoda ke konci poměrně useklého závěru, přišlo mi to tak nějak neuzavřené. Hudba: Štěpán Lucký (21.07.2011)

"Člověče, Vy na jedné straně spravedlnost žádáte a na druhé straně ji chcete obcházet." Tak za socialismu se tady děly protiprávní neplechy? Tomu se mi nechce snad ani věřit. Ještěže jsme tady měli statečný soudruhy advokáty, kteří chránili spravedlnost do roztrhání obleku. Třeba takový JUDr. Jiří Hořic kličkoval mezi paragrafy mimořádně odvážně. Například jeho znaleckej posudek na výši nákladů na svědky přiměřenosti nákladů na zřízení pomníku mě docela rozesmál. Jenže jeho případy byly poměrně nezajímavý a to nekonečný citování paragrafů a právní teorie bylo určený spíš studentům práv než filmovýmu fandovi. (12.07.2018)