Daj mi tvoje meno

Pamätáte si na tú radosť, keď vás rodičia prvýkrát pustili na diskotéku? Na chuť prvých bozkov, na neznámy pocit naozajstného vzrušenia? Na všetky tie prchavé, no o to vzácnejšie momenty, ktoré prežijeme počas života (možno) ešte niekoľkokrát, ale už nikdy ich nebudeme vedieť precítiť tak intenzívne ako v bláznivej mladosti? Tento film nás upozorňuje na fakt, že je čistou márnivosťou potláčať niečo tak krásne čisté. Call Me by Your Name je nádherný film o dvoch výnimočných ľuďoch, ktorí sa ešte len formujú, spoznávajú sami seba a spoznávajú sa aj navzájom. Ukážkovo prezentuje podobu lásky, ktorá sa bez rozdielu ponúka každému, pretože láska je láska a nekladie si hranice. Celé je to natočené tak autenticky, vzrušujúco (!) a čarovne (krásne severné Taliansko), že som sa v kine po celý čas usmievala. Celkový dojem zo snímky v závere zaklincováva dôverný rozhovor otca so synom, ktorý vám vezme vietor z plachiet. Z dialógu, ktorý sa sprvu javí ako bežný pokec rodiča s dieťaťom, vzíde rozhovor roka plný nekonečnej múdrosti. Eliových vnímavých a tak správne liberálnych rodičov by si zaslúžilo mať každé dieťa. Možno by potom tento svet vyzeral inak. (14.02.2018)

Intimní, citlivý a upřímný snímek, který si zaslouží ocenění už jen za ten scénář a dobře vykreslené postavy. Ale samozřejmě to hodně vyzdvihují herecké výkony. Timothée Chalamet se v poslední době do mého hledáčku dostává stále častěji a po zhlédnutí tohoto filmu musím říct, že ten "kluk" je opravdu herec s velkým H. To, s jakou lehkostí a uvěřitelností zvládl zahrát takovou emočně náročnou roli (přestože je sám údajně heterosexuál), není rozhodně jen tak. Ta role mu padla dokonale a snad mělo svůj vliv i to, že mezi ním a Armiem Hammerem prý fungovala přirozená chemie. Přesto si myslím, že Chalamet má našlápnuto k zářné budoucnosti velkého herce, kterého uvidíme ještě v mnoha (třeba i zcela odlišných) rolí. Call Me by Your Name je filmem plným delikátních emocí i syrových mladických tužeb, ale rozhodně neklouže jen tak "po povrchu". Naopak se nebojí jít hodně do hloubky a o to je opravdovější a působivější. Pozvolný děj také hezky doplňuje ta atmosféra lenivého horkého léta v Itálii. Moc příjemný a dojemný zážitek. ~(4,4★)~ (21.12.2021)

Nejkrásnější (gay) romance od The Way He Looks s neskutečným emotivním dopadem. Úžasný, přirozený herecký výkony, neskutečně nádherná atmosféra a prostředí, skvěle vykreslené postavy a tři úžasné indie zářezy od Sufjana Stevense. A ten závěr... ( "Oliver... I remember everything." ) ... říznul tak hluboko. Pocitově asi nejsetrvačnější film od Logana. (11.03.2018)

Pro mě osobně jedna z největších filmových událostí na letošním Berlinale. Milostný příběh sedmnáctiletého chlapce a hosta jeho rodičů odehrávající se v létě 80. let na Italské riviéře, vychází z na západě populární knižní předlohy André Acimana. Stylově je to něco mezi Xavierem Dolanem, Bernardem Bertoluccim a queer heritage (na scénáři spolupracoval James Ivory). Film dokonale evokuje atmosféru osudového léta a nové lásky. Celý film táhne ústřední pár Timothée Chalamet a Armie Hammer, mezi nimiž funguje neuvěřitelná chemie. Postavy jsou i v rámci queer cinema poměrně ojedinělé; v aktivní roli se zde ocitá mladší postava. Zajímavý je prvek bezkonfliktnosti, primárně jde ve vyprávění o city a budovaný vztah mezi postavami, homofobie či dobové restrikce zde nemají místo.Film skvěle pracuje s plynutím času a postupnou gradací. Je do značné míry zosobněním milostného snu, utopií, kterou si jistě většina diváků přeje prožít. I přes značnou smyslnost celého příběhu je ústřední téma velmi univerzální. Atraktivnosti příběhu dodává i módní stylizace 80. let a trefný soundtrack. Film má potenciál stát se novou queer klasikou a zosobňuje, alespoň pro mě, novátorský přístup k žánru queer filmu, umě kombinující postupy hned několika kinematografických vlivů. (20.11.2017)

Jemný příběh jednoho léta, který v sobě díky svobodné atmosféře skrývá až překvapivě silnou přidanou hodnotu. Jakkoli mi na začátku přišlo té artovosti na love story snad až moc, od chvíle, kdy začne mezi tóny klavíru vznikat neuchopitelný cit, vodil si mě Guadagnino na udičce bez zaváhání. A jakkoli bude leckterý divák namítat, že na ležérně se převalující příběh jsou dvě hodiny moc, já bych uvítal klidně další dvě. Tak napjatý jsem byl, aby se to tuze křehké pouto nerozbilo. (22.01.2018)