Podivnější než ráj
Stranger Than Paradise
Réžia:
Jim JarmuschScenár:
Jim JarmuschKamera:
Tom DiCilloHudba:
John LurieHrajú:
John Lurie, Eszter Balint, Richard Edson, Cecillia Stark, Danny Rosen, Rammellzee, Tom DiCillo, Richard Boes, Rockets Redglare, Harvey Perr, Brian J. Burchill (viac)Obsahy(1)
Willie by najradšej zabudol, že pred desiatimi rokmi sa ešte volal Béla Molnár a do New Yorku prišiel z Maďarska. Dnes trávi dni povaľovaním v posteli a pitím piva, občas zájde na dostihy, podvádza v pokri, alebo len tak precvičuje svoj newyorský prízvuk. Keď jedného dňa dostane od rodiny správu, že ho navštívi šestnásťročná sesternica Eva, nie je veľmi nadšený. Eva pricestovala z Maďarska a pred odchodom k tete Lotte do Clevelandu potrebuje pár dní stráviť v New Yorku. Od bratranca sa jej nedostane vrúcneho privítania. Willie ju považuje za nedospelé decko a navyše je i nepríjemnou pripomienkou odcudzenej rodiny a Maďarska. Až keď Eva odchádza z New Yorku, Willie konečne pochopí, že so sesternicou má spoločné viac ako si myslel. Rovnako ako on, je aj ona čiernou ovcou rodiny. A tak ako on si aj Eva v Amerike hľadá svoju vlastnú cestu. Keď ju po roku spolu s kamarátom Eddiem navštívia v zasneženom Clevelande, Eva už žije svoj americký sen: má nudnú prácu vo fast foode a večne sa škriep i s prísnou tetou. Willie a Eddie sa ju rozhodnú uniesť na slnečnú Floridu. Troch priateľov však na juhu nečaká vysnívaný raj, ale prekvapujúci zvrat osudu. (ASFK)
(viac)Recenzie (136)
Podivnější než jsem myslel, ale lepší než se zdálo po první půlhodince. Jarmusch si zahrává nejen s obyčejnými životy těch nejobyčejnějších lidí, ale zahrává si i s časem. Jeho práce odmítající klasický střih upozorňuje na skoky v čase, které si tak divák uvědomí více než v jakémkoliv jiném filmu. Ačkoliv v tomto filmu nenajdeme jediný "neviditelný" střih, neviditelná ruka režisérova nás upoutá, jedna melodie a jedna píseň utvoří image celého filmu a po skončení jen sedim a zírám a řikám si: "Sakra, jak to ten Jarmusch dělá..."____ Když koukám na tu obálku k DVDčku, jakoby popisovala celý film a naopak, jako by se režisérovi podařilo zfilmovat tuto obálku a ještě k tomu se mu podařil ten husarský kousek, že po zhlédnutí filmu máte pocit, že se vás ta zfilmovaná obálka nějak dotkla. ()
"Každodenní otravná jízda životem." Mušky poletující od ničeho k ničemu ve vzduchoprázdnu, až nastane naráz náraz. Je důležité vyjet ven, býti /s/ Jarmuschem, který leccos osvětlí, leckoho přiměje... k plachému výkřiku, pod střechami světa, k /ne/odehnání všudypřítomné, všedně obyčejné tiché existence. Teď je možný začátek na změnu, konec pobytu vyvržené Evy a Adamů, bezšťavnatě zahryznutých do poznaného /Velkého/ jablka, které se jim přikutálelo do života. ()
Kolem tohohle filmu jsem chodil někdy v půlce devadesátek, v době, kdy jsem civilkoval v knihovně na FAMU, a ten název mě lákal. Jenže těch kazet a filmů s lákavými názvy na nich tam bylo tolik... Takže na Stranger than Paradise tenkrát nedošlo a nestal se mým osobním kultem, ač nejspíš mohl (stejně dobře jako třeba Mystery Train, který to štěstí měl). — Z dnešního pohledu je mi hlavně až úzko z toho, jak ti nebožáci dokážou prázdně zabíjet čas – ovšem Jarmusch o tom vypráví navýsost zábavně! A pak ta výborná pointa. Za mě silnější ***. ()
Snad nejlepší Jarmusch. ()
Chlápek Willie co před deseti lety přijel do Ameriky dobýt svět, se teď jen válí v posteli v laciným bytě někde na periferii New Yorku a živí se sázením na koně a příležitostnými podvody v pokru. Když do stejného ráje přijede z Maďarska i jeho sestřenice Eva, která u něj pár dní přespí, je Willie vyvedený z letargie, ale společná cesta do Clevelandu a na Floridu je stejně prázdné a bezcílné bloudění, jako celých deset let dosavadního Williho života v Americe. ()
Minutový film. Každou minutu jsem se musela kouknout, kolik minut ještě zbývá. Mexická jízda po americku aneb natoč si své domácí video. ()
Jarmushov druhý film je melancholickou, úspornou komédiou o maďarských prisťahovalcoch v USA. Príbeh s hudobníkom Johnom Luriem v hlavnej úlohe je podaný s lakonickým vtipom v podobe čienobielej fotografie. Toto svojrázne obrazové vyjadrenie nie je samoúčelné, ale zdôrazňuje prázdnotu hrdinov. ()
JJ má svůj styl a to já u každého režiséra považuji za nejdůležitější a hlavně má velmi lahodný styl - filmy v poklidném tempu místy připomínající odkaz některé tvorby 60. let v italské a francouzké tvorbě, minimalismus, atmosféru, nadhled a vtip. Patří určitě k tomu nejlepšímu, co sučasná světová kinematografie má. Podivnější než ráj je vlastně druhý Jarmuschův celvečerní film. Hezky vymyšlený snímek, který má sakra zapeklitý konec :))) 95% ()
Občas mi to připadalo až jako reality show, kdy kamera čeká, jestli někdo něco udělá - a ono nic... Neznamená to ovšem, že by se člověk nudil, naopak. Jak už zde bylo několikrát napsáno, divák má spoustu času na přemýšlení a věnování se detailům. Když chce. ()
...i ťéša by si přišel na svý... ()
Podivné, podivnější, nejpodivnější. - Tenhle Jarmusch mě tedy úplně minul. Dokonalá nuda. ()
Ať už budeš v New Yorku, Clevelandu nebo na Floridě, sám sobě neutečeš. Chesterfieldky jsou všude taky pořád stejný. ()
Znovu oslava flákačstva a ničnerobenia od Jima Jarmuscha. Tentokrát našťastie s príbehom a celkom zrozumiteľným zámerom. Americké odcudzenie človeka človeku bolo cítiť aj v tom americkom stravovaní v štýle tv-večere v jednorazovom balení. Ani nehovoriac o tom, ako si dvaja kamaráti sadli, otvorili pivo a nemali si čo povedať, a podobne aj v kine ako bezduchej zábave pre hlúpe masy. U tety z Maďarska to bola celkom iná pohostinnosť, keď dostali polievku s chlebom a skutočný zákusok. Nápad s Floridou ako konečne nejaký zvrat vyzeral dobre, ale nakoniec s nedokončeným rozprávkovým záverom, ktorý ma nejako nenadchol. –––– Veď to ani nevyzerá ako mäso. – Prestaň ma podpichovať! My takto v Amerike jeme. Mám tu mäso, zemiaky, zeleninu, zákusok. A nemusím po sebe umývať riad. ()
neviem to nejako logicky podlozit ale ten film sa mi neskutocne pacil. ()
Lepší začátek filmové kariéry si lze jen těžko představit. Suverénnost, s jakou divákovi Jim Jarmusch předhodil trojici loserů, kterou místy až dokumentárním způsobem pozoruje, je odzbrojující. Je jasné, že tento film nemusí sednout každému, a ne každý ocení nejvtipnější a koneckonců i nejlepší scénu, kdy se u Willieho doma staví Eddie a popíjejí pivko. Už zde se objevují Jimovo charkteristické zatmívačky a jasný důraz kladený na hudební složku filmu. Pointa je ovšem parádní. ()
Kto hovorí, že to je nuda?! Je to formálne minimalistické (klasiké "jarmuschovské" titulky, čiernobiely obraz, sotva sa pohybujúca sa kamera, jednoduché inetriéry...) ale u Jarmuscha sa už dá predpokladať, že to robil so zámerom prinútiť diváka viac sa sústrediť sa na obsah filmu. Pri pár sekundových scénah, kde sa doslova nič nedeje som mal čas zamyslieť sa nad konaním (či skôr nekonaním) postáv vo filme. Ako to už v Jarmuschových filmoch býva, postavy ťažko komunikujú slovami. Často mlčia, i napriek tomu, že oproti sebe stoja, len málokedy si pozerajú do očí a hanbia sa úsmevy. I napriek tomu všetci majú ten pocit, že hádam majú niečo spoločné. Jeden na druhého sa spoliehajú, že ho práve ten druhý vytrhne z nudy a všednosti. Ale nikto z nich nečaká, že nájde raj. Stačí im len únik, hoc aj na krátku dobu. ()
Film, který stojí na napětí mezi postavami: ne snad na napětí ve smyslu neshod a konfilktů, ale na trvalém a slovy ani nepopsatelném způsobu jakéhosi zvláštního rozdílu a jinakosti jednotlivých hrdinů. Ten film uspěl tím, že i ve chvílích, kdy na sebe hlavní hrdinové nemluví, je přesto zřejmé, že se nějak vůči sobě staví, vymezují. Každý z nich žije svůj vnitřní život, má svůj svět - naprosto civilní, někdy ubohý, jindy veselý... Ale autentický. ()
Vážení přátelé...Jednoznačně nejhorší Jarmuschuv film a zároveň zřejmě nejnudnější film co jsem kdy vůbec viděl... Film o třech nudných lidech, kteří se spolu - co jiného než - nudí... A já se nudil s nimi...tudíž pro mě totální ztráta času...nic víc... Film o ničem jehož pointou je nic... Ale klidně si tomu dávejte pět hvězdiček...klidně i deset... (:o) Když jste se u toho tak výborně bavili... ()
Příjemně to plyne a Jim si to prostě dělá pro sebe a pro svůj okruh fanoušků a já to tak mám rád. Základní jednoduchý děj prostoupený menšími nezávažnými a nedůležitými epizodami, prostě normální život pár lidí zachycený kamerou v typickém Jarmuschovi. ()
Na jedné straně lze v Jarmuschově celovečerní prvotině cítit programovou snahu o totální oddramatizování děje, ve kterém postavy pouze bloudí odnikud nikam v bezútěšné snaze rozptýlit ubíjející nudu svých každodenních životů. Na druhé straně však film i přes téměř úplnou absenci děje přináší zřetelnou výpověď o mladé generaci a jejím neúspěšném a vlastně beznadějném hledání amerického snu. Každá ze tří ústředních postav se k pomyslnému hledání ráje staví jinak. Willie považuje za jistou formu splněného snu již to, že žije v Americe. Ameriku si idealizuje, proto je podrážděný, když jeho sestřenice Eva v jeho přítomnosti mluví maďarský – od svého maďarského původu se distancuje, nechce s ním mít nic společného, cítí se totiž jako rodilý Američan (Eddiemu říká: „Jsem Američan stejně jako ty.“). Na základě jeho iniciativy jedou nejprve za jeho sestřenicí do Clevelandu a následně na Floridu. Od těchto míst si slibuje dobrodružství, neboť věří v Ameriku, v její velikost, v její krásu, v nedozírnost jejích možností, věří zkrátka v americký sen. Proto je přirozeně zklamanými očekáváními nejvíce zdrcen (jeho výbuch vzteku, když prohraje peníze ve psích dostizích, není pouze reakcí na nešťastnou ztrátu peněz, ale především beznadějným gestem z nenaplnění jeho představ o Americe), což vyústí v jeho neplánovaný a zřejmě také nechtěný odlet do Budapešti. Jeho přítel Eddie přistupuje k americkému snu rezervovaněji. Coby rodilý Američan nemá na rozdíl od Willieho o Americe zkreslené představy a nechová se tedy jako iniciátor zážitků, ale pouze jako jejich konzument. Ovšem zatímco Willie naráží na nenaplněná očekávání, Eddie žádná očekávání nemá, tudíž jsou jeho prožitky silnější (jako jediný se pozastaví nad krásou jezera v Clevelandu; s nadšením hraje karty s Willieho tetou; užívá si projekci kung-fu filmu v kině). Co však oba přátele odlišuje především, je jejich vztah k Evě. Zatímco pro Willieho je jen jednou z možných cest za dosažením dobrodružství, Eddiemu imponuje jako žena. Když za ní jedou do Clevelandu, Willieho pohání představa společného zážitku, zato Eddie ji chce prostě vidět, být jí nablízku – proto se zajímá, jestli si ho bude pamatovat, a proto také přemlouvá Willieho, aby s nimi mohla jít na psí dostihy. Evin vztah k americkému snu je nejproblematičtější, neboť jej nejvýrazněji ovlivní náhoda, a sice když se šťastnou souhrou okolností dostane k vyššímu obnosu peněz. Příjezd Willieho a Eddieho zpočátku vnímala jako vysvobození; vysvobození z rutiny, kterou pro ni představovala nenaplňující práce, soužití s puritánskou tetou a otravný zájem ze strany kolegy, který by s ní rád rozvinul milostný vztah. Ovšem její představa o dovolené na Floridě se brzy mění v pocity naštvanosti a zmaru. Právě tyto negativní pocity v kombinaci s nově získaným obnosem peněz ji iniciují k návratu domů do Maďarska. Nakonec tak neučiní a namísto ní odletí Willie, který jí chtěl její úmysl rozmluvit. Motivací pro její setrvání v Americe však není hledání amerického snu, nýbrž hledání lidské blízkosti, které se jí nedostává ani u její tety, ale ani u jejího kolegy z práce. Vrátí se proto zpět do hotelu, kde čeká na Willieho s Eddiem. Na rozdíl od svého bratrance totiž nevyměřuje hodnoty svého vztahu k Americe na základě zážitků, ale na základě lidí, kterými je v nové zemi obklopena. Proto poté, co z ní opadne vztek a zavrhne svůj návrat do Maďarska, vůbec nepřemýšlí, že by se měla vrátit ke své tetě, ale okamžitě se snaží znovu vyhledat Willieho s Eddiem. S nimi chce sdílet peníze a jimi chce být obklopena, protože k nim pociťuje blízkost. () (menej) (viac)