Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Nádherná nostalgie, která mě opravdu dostala. Lamberto Bava ukázal, že je mu blízký nejen horor, ale také rodinné příběhy a pohádky. Tady vytvořil skvělou, silnou hrdinku, která prožívá celkem zajímavé dobrodružství, kdy vlastně musí dospět. A to všechno s neskutečně krásnými triky a lokacemi, které poznáte, stejně jako české herce. Je to místy trochu hloupé, trochu moc zaměřené na děti a šaškování, ale stejně je to krásné a pořád i po letech zábavné. (28.10.2015)

Je to čudné, ale v dnešnej dobe mám k takýmto rozprávkovým, televíznym spracovaniam averziu. V dobách minulých som na tom fičal, a pritom na nemeckých satelitných kanáloch, v časoch keď sa po nejakej Markíze ani nechumelilo. Okato televízne podanie však tomuto polobraku svedčí a občas tam aj badať závan niekdajšej Bavovej hororovej kariéry. (18.02.2011)

Na téhle pohádce jsem vyrůstala. Nejlepší byl pochopitelně první díl, ale ani ty další díly nejsou špatné (pro holky tam byl hlavně charismatický Tarabas), nicméně poslední díl byl vážně zbytečný. Sice se to stejně jmenovalo a hrála to stejná herečka, ale už to bylo něco jiného.. Ale, abych se vrátila k tomuto dílu, je to krásná pohádka se spoustou krásných scén a záběrů a zrátka se na to můžu hrdě dívat i teď. (05.04.2011)

Aj po mnohých rokoch zostáva pre mňa prvá Fantaghiro jednoznačne najlepším a najprepracovanejším filmom celej série ako i jedným z najdôležitejších filmov môjho detstva. Je rozprávkou, v ktorej je všetko, čo k správnej predstaviteľke tohto žánru patrí : krásna a odvážna princezná, ešte krajší a odvážnejší princ, nadprirodzené bytosti, romantika, ale aj humor a štipka strachu. Všetko je doplnené pekným prostredím a nádhernou hudbou Amedea Minghiho. Priznávam, že s odstupom rokov sa k nej staviam o niečo kritickejšie než v detstve (hlavne k občas rozvláčnemu scenáru), ale nostalgické spomienky strávené v prítomnosti Fantaghiro sú silnejšie. (02.03.2012)

Tento způsob natáčení pohádek, kde je dětskost nahrazena dětinskostí, vtip kvílivými hlásky mluvících předmětů a decentní zamilovanost telenovelními dialogy, zdá se mi poněkud nešťastným. Navíc se moje rozumové já vzpěčuje uvěřit tomu, že by si křehkou Alessandru spletl s chlapem kdokoli bez nároku na bílou hůl a vlčáka. Nicméně můj smysl pro spravedlnost se cítí povinen dodat, že Fantaghiró to s ničím z toho, co jí vytýkám, ještě nepřehání tolik jako její pohádkové nástupkyně, je natočena v malebných českých exteriérech a herecky to nenápadně podepírají takové pilíře jako Mario Adorf a Jean-Pierre Cassel, takže výsledkem je bez následků přežitý průměr. (29.09.2007)