Tisícročná včela

Prvá polovica filmu sa venuje predovšetkým zoznamke s postavami, charaktermi a vzťahmi medzi nimi, celkom dosť erotiky, do toho príbeh Martina na sklonku života. Myslím si, že keby je zo všetkého o trochu menej (vrátane minutáže), len by to prospelo. Ale z celkového pohľadu chápem nevyhnutnosť prvej časti voči druhej. Kedy si ma ale film získal, bolo v druhej polovici. Strhujúci symbolický dej vztiahnutý k včelám, nádherné exteriéry z prostredia Zuberca a Zázrivej, krásna výprava a výborný Štefan Kvietik. "Včela, taký malý tvor a dokáže zabiť človeka. Čo dokáže potom človek?" (22.04.2024)

Krásná ,,magicko-realistická sága". Děj filmu je zasazen někam do poloviny devadesátých roků minulého století až po konec I. světové války. Život na malé slovenské vísce se vyznačuje hlavně prací, láskou a lidskou sounáležitostí, což symbolizuje obraz takového věčného včelího roje. Vystupují tu osudy tří generací zednického rodu Pichandů kteří vždy s takovou nezdolnou houževnatostí, posvěcenou odvahou a fantazií, vedou boj o své místo na zemi. Samo (Štefan Kvietik), přezdívaný Včela, zdědil po svém otci Martinovi (Jozef Kroner) lásku k poctivému řemeslu a včelařství. Komediální hravost, příznačná pro starého Pichandu se však v jeho dětech už neobjevuje. Avšak dědova samorostlá moudrost však zůstává zaznamenaná v kronice, v níž později pokračuje Samo a kterou si později pečlivě pročítají i jeho vnuci. Tolik taková moje malá výpověď o filmu. Jedná se opravdu o krásný film, realizace rozvijí výtvarnou stránku a současně osobitou antologií (výbor z lit. děl) prvků a postupu vývoje slovenského hraného filmu. Film se vyznačuje také svojí mnohotvárností ve filmových postupech, ale i podstatně veliké bohatství ve vizuálních motivech tu najdeme. To vše prozrazuje režisérovou rozbujelou představivost. Film tak dosahuje jak svérázné poetičnosti, tak figurální kompozitosti. Asi to NEJ od režiséra Juraje Jakubiska a navíc nesmím opomenout opravdu skvělou hudbu od zpěváka a skladatele Petra Hapky která zde zazněla. (21.11.2006)

Jedná sa o dvojdielnu filmovú podobu pôvodného štvordielneho televízneho seriálu. Je to síce kratšie, ale v podstate môžem bez výčitiek zopakovať nadšený komentár, aj udeliť najvyššie hodnotenie, ktoré som dal seriálovej verzii tejto magicko-realistickej ságy rodiny Pichandovcov. Takže: Toto sme presne my. Sme ako tie včely, iba robota nás spasí. Nič nám nezostáva len robiť, aby sme vyžili, ako sa patrí. Veru, sme my ako tie včely. My, Slováci. Národ slovenský. Chcete vedieť aké máme nátury a čo drieme hlboko v našich dušiach? Nádherne, silne poeticky, to vykresli spisovateľ Peter Jaroš vo svojej knihe. Veľmi dobre sa to číta. Krásna, ľúbozvučná hra so slovami a citmi. Slovenský režisérsky guru Juraj Jakubisko túto literárnu predlohu taktiež bravúrne spracoval. Tým pádom sa môžeme pochváliť hneď dvoma skutočne výnimočnými umeleckými dielami. Perfektný román a päť hviezdičková filmová adaptácia. "Tisícročná včela". ***** (13.04.2013)

Ta snová atmosféra, způsob vyprávění a přechodů, surreálné prvky na pozadí obyčejných lidských generačních tužeb a životního mudrování a chytrákováni - a kdo k téhle slovenské živelnosti, moudrosti a mytologii sedí lépe než Kroner? A ještě s tou špetkou typického humoru: "Opil jich, bosorák starý." (...) "Bože, ty jsi krásná." -Dočolomanský stráví objížděním všech těch fajnových buchtiček slušnou část filmu. Zkusí jednu stokrát. Pak další a nakonec si vezme tu, kterou celou dobu ignoroval, dokud bylo z Hanky co, aby zaprofitoval finančně, jako všichni pohlední lidé, jen těží. Od Jakubiska jsem toho dodnes moc neviděl (vlastně jen 'Nejasnou zprávu o konci světa', ale líbila se mi), na tohle jsem se chystal roky, protože: Slovensko, Kroner, Slovácko sa nesúdí u bábi a dědy v TV, kteří oba přišli ze Slovenska, tak nějak mě to táhlo, zajímalo, v roce 1983 to byl úspěšný film a série pro Československo, Jakubisko má takový nezaměnitelný melodramaticko-mytologicko vyprávěcí styl. (10.05.2024)

Magicko-realistická sága jednoho rodu, která se výrazně inspiruje italskou kinematografií a která pro Jakubiska (aspoň z mého pohledu) přináší jeden z jeho nejlepších a nejucelenějších filmů. A ačkoli si to z Itálie bere víc než dost (třeba scénu demonstrace), pořád to má svoji osobitost, které jsem sice ne hned, ale pořád docela rychle, přišel na chuť. Fantaskní scény se zde chytře střídají s realitou, která je mnohdy těžká, ale protagonisté a lidé okolo nich se snaží z těžkých situací dostat i něco pozitivního, tudíž zde mají svůj smysl i scény, které se můžou zdát poněkud mimo. Hlavně je to ale je nejčistší ukázka poetiky slovenského venkova, kterou zpracovával třeba i Štefan Uher, ale Jakubiskovi takové podání sedlo naprosto dokonale, vzhledem k tomu, že jeho filmy jsou plné výrazných vizuálních hrátek - a tady jimi rozhodně nešetřil. Na mě jich je až moc na úkor všeho ostatního, ale tohle není tolik problém Tisícročné včely jako třeba Dovidenia v pekle, priatelia, jelikož tady je mnoho Jakubsikových nápadů vyrovnaných scénáři, který sám o sobě má spoustu silných scén. Ty necelé tři hodiny za to rozhodně stojí. 4* (11.04.2024)