Tisícročná včela

Jakubiskův styl magickýho realismu mně nesedl. Mnohý dramatický scény byly na můj vkus přehnaně teatrální, a naopak ty, který měly být vtipný, byly v lepším případě košatý a nevtipný. Ani symbolika mně k srdci nepřirostla. Ta tisícročná včela vypadala spíš jak pavouk a mnohý repetitivní motivy (třeba tu holčičku, co pořád chodí s ohněm sem a tam) jsem nepochopil a ani jsem po tom nijak zvlášť netoužil, protože jsem se většinu filmu nudil a ztratil chuť dopodrobna rozpitvávat tvůrčí záměry. První polovina je navíc strašně přeplácaná erotickýma scénama, až jsem z toho měl chvílema pocit, že se dívám na soft porno, a vůbec tomu nepomohly nesedící postsynchrony. Přes všechny ty nedostatky se mně to ale líbilo dějově a dostal jsem díky tomu celkem živej obrázek toho, jak vypadal na začátku století život v Horních Uhrách. Sledovat příběh tří generací na malé vesnici je přecijenom trochu živější než hodina dějepisu. Kdybych ale měl znovu sáhnout po tříhodinové historické rodinné sáze se špetkou magickýho realismu, jednoznačně si vyberu Jedny a druhé od Lelouche. (10.04.2022)

...Keď sa povie JAKUBISKO, tak ma automaticky napadne : popredný slovenský režisér, ku ktorému nepotrebujem doplniť krstné meno. Niečo, ako BERGMAN, ANTONIONI, FELLINI, či ešte trebárs TARKOVSKIJ, vymenoval som exkluzívnych európskych filmárov, ktorí sa už zapísali do dejín filmu, tak isto, ako Náš výnimočný, ojedinelý TVORCA. Tisícročná včela je mimoriadne výpravný, rozsiahly, až by som povedal kolosálny československý film, ktorý spolufinancovali nemeckí producenti, a preto mohol JURAJ rozšíriť svoje OBZORY do absolútnej, voľnej, filmovej PODOBY, s lahôdkovým hereckým obsadením : PAR EXCELLENCE. HERCI, ako sú zaslúžilí umelci : p. Króner, Kvietik, Dočolomanský, tak to nepotrebuje žiadny bližší výstrednejší komentár, či analýzu, oni sú neuveriteľné KAPACITY. Kamera Stanislava Doršica je nadčasová, tak isto ako hudba Petra Hapku, klasicky slabší býva u režiséra strih, ktorý nie je vždy podľa mojich predstáv. A prečo som neudelil úplne hodnotenie 100 % ? Znížil som na OSEMDESIAT, t. j. štyri hviezdičky. Jedna vec mi vadila, na ktorú si tvorcovia nedávali trochu väčší pozor. / LIPTOV. Tu sa hovorí liptovským nárečím, a nemám vôbec taký pocit, že by sa vo filme takto hovorilo. Ô. Vokáň. Hovorí sa takto : „dobrô, hotovô, urobenô, alebo ešte : peknie, malie, velkie, čiže taktiež na konci býva - dvojhláska IE” . Keď sa tu takto rozpráva ešte aj dnes, tak sa isto muselo i pred sto rokmi !!! Asi moja taká najväčšia výčitka voči filmu, inak sa jedná o čosi naprosto ojedinelé, očarujúce, a predovšetkým OBDIVUHODNÉ ! Hádam, že sa nakrútil jeden z najlepších našich filmov, na ktorý by sme mali byť právom hrdí a pyšní zároveň !!! „Takí PICHANDOVCI sa nerodia zo dňa na deň” . (28.01.2018)

Ať už v seriálovém provedení anebo ve filmovém provedení, tohle je nesmírně zajímavá sága, která ukazuje, že máme v naší filmografii docela blízko i k surrealismu, respektive k magickým prvkům v realitě. A funguje to. Přitom se jedná o příběh, který je velmi realistický a velmi lidský, krásný i krutý. Jakubisko zde ukazuje svou režisérskou sílu a nebojácnost z velkého tématu. (06.08.2015)

Obdobně jako u jiných Jakubiskových věcí, tak i tady vidím prvně filmovou verzi, která má pořád dosti obsáhlou délku, a je to reálně film rozdělený na dvě poloviny, a jelikož obsahuje časově několik desítek let, tak krom jasně nosného děje v podobě znázornění Slovenského venkova a nátury přelomu století, tak obsahuje i spousty mikrozápletek vztahující se k dané době. Myslim, že tady si každý divák může to najít to své. Jak už je u Jakubiska zvykem, tak tu máme opět takový magický nádech, ale stejně tak i propracované charaktery. Dneska už se takovéto věci vážně moc netoší. Možná je to dobou vzniku, možná absencí tvůrčích charakterů, či absencí fantazie. Je ale fajn vidět, když někdo s hrdostí odvypráví příběh svého národa. (20.03.2024)

Nevím proč to tak cítím, ale Tisícročná včela je z mého pohledu asi jejlepší film, jaký jsem viděl. Jestliže to, co máte rádi, je vžití se do lidských osudů v celé jejich kráse a krutosti, jestli máte rádi lidi a máte rádi city, tohle se vám bude muset líbit. Dokonalé je vše. Herci, příběh, proud děje, stylizace. Závěrečná scéna, ve které jde Štefan Kvietik do tunelu vyhodit do povětří vojenský vlak, blouzní a zdá se mu, že ze ním pochodují všichni, co znal, živí i mrtví, je víc než jen kus celuoidu. Je to dokonalý obtisk sociálního cítění a cítění vůbec. Tohle je biják. Ačkoli chápu, že pro zemi a dobu vzniku to tak mnoho lidí necítí. (13.02.2004)