Pán prsteňov: Dve veže

Dvojka je oproti jedničce mnohem dynamičtější a je v ní daleko víc akce, což určitě jenom prospělo. Famózní bitva v Helmově žlebu patří k jedněm z nejpodařeněkšich bitev v dějinách filmu a ta hudba, to se prostě musí slyšet a ty triky se zase musí vidět, na Glumovi odvedli animátoři perfektní práci. Tenhle film řadim mezi Top 10 filmů (06.12.2003)

A Elbereth Gilthoniel o menel palan-diriel, le nallon sí di'nguruthos! A tiro nin, Fanuilos! Čím jsem starší, tím víc vnímám to, že jsou Dvě věže po Společenstvu trochu náraz. Více válčení, intrik, smutku a méně humoru a milých domáckých chvil. V rozšířené verzi, s násobně funkčnějším Faramirovým vývojem i střípky entské historie je konečně pravou kapitolou historie mého nejmilejšího světa i posledním nádechem před skokem do nejhlubší vody. Dokonalá satisfakce, hromada dojemné lidskosti a absolutní pochopení ducha knihy, ať se zrovna adaptuje krůček po krůčku nebo se dělají zdánlivě zásadní změny. (23.12.2004)

Snažím se popadnout dech seč to jde a napsat něco srozumitelného... Nejčastěji pokládaná otázka ohledně filmu Petera Jacksona je úplně stejná jako u Společenstva - je film věrný předloze? Ano. Film zachytil ducha Tolkienova psaní a v mnohém předčí dramatické napětí knih. Těm, co milují knihy budou rozdíly zřejmé. Nakonec, tohle je film a ne kniha. Nejde jít do kina s přesvědčením: teď uvidím knížku. Tak to není. Výsledek je epický, úžasný, srozumitelný, překvapující, plný života a nezapomenutelný. Velice zábavný film. Dvě věže jsou temnější a odvážnější než Společenstvo a tak to má být. Stupid, fat hobbit. (10.09.2005)

Zkratkovitější, výbušnější a celkově o něco málo rychlejší, než Společenstvo. Lepší však v celkovém zúčtování asi nikoli. Dvě věže mají spoustu nezapomenutelných momentů. V akčních scénách je Jackson nekompromisní a usekaných končetin je zde skutečně požehnané množství. Je však až s podivem s jakou až mistrovsky vyladěnou poetičností a silou komponuje komorní scény, zejména pak ty "elfské". Svůj part zde pak hraje i jedinečná hudba Howarda Shora. Správně akční i krásně znělá. Přesně tak, jak má kompozice k tak obřímu filmu, jakým Dvě věže jsou, vypadat. Společenstvo má však své nezaměnitelné kouzlo. Krom toho je prostě a jednoduše první - něco nového a tomu se nedá dost dobře odolat. Navíc je pokračování monstrózní trilogie občas trochu moc patetické (především pak scény s Bernardem Hillem). Jeden z filmů roku je to však bez diskuze. (12.08.2006)

Po několika projekcích kinoverze jsem byl přesvědčen, že po excelentním Společenstvu míří filmová sága Pána Prstenů do kytek dříve než se pořádně rozjela. Sice to zážitek nesporně byl, ale až moc cílený na první signální a "pod povrchem" se nic nenacházelo. Prostě dokonalé řemeslo a "pouze" dobrý film, což je v tomhle případě sakra málo. Je to citově prázdné a nad některými změnami zůstává rozum stát; Michael Bay hadr. K tomu nevyrovnané tempo i celková nekonzistentnost. Jenže poté jsem viděl prodlouženou verzi. Je neuvěřitelné, že snímek, který trvá o 45 minut déle má mnohem lepší i vyrovnanější tempo a díky přidaným rozšířeným scénám získává zcela nový rozměr. Jsou to dva různé filmy jak vyzněním i kvalitou. (20.11.2003)