draggo

Film, který mě provázel snad celý můj filmový život, a na kterém mohu krásně pozzorovat svůj měnící se vztah k filmům obecně. Nejdřív mě to nebavilo vůbec, pak jsem si oblíbil závěrečnou část s potápěním a zatracoval romantiku předtím (bylo mi asi 10 let, zajímal by mě věk těch, kteří dnes dávají odpad se stejnými slovy). Později se mi dostalo do rukou DVD, kde již zážitek nepřerušovaly reklamy (na těch se naše Nova s Primou vždycky uměly vyřádit), a Titanic jsem začal mít rád celý, a s každým dalším zhlédnutím víc a víc. Moje pouť dosáhla svého vrcholu letos v dubnu, kdy jsem na sté výročí tragédie vyrazil na 3D verzi do IMAXu, kdy jsem si uvědomil, že Titanic pro mě není jen jeden z oblíbených filmů nebo jeden z TOP10, ale něco víc. Je to jeden ze zatím pouhých pěti filmů (ty zbylé čtyři jsou Avatar a trilogie Pán Prstenů), které mi svojí komplexností a dokonalostí v každém možném ohledu neustále vyráží dech, a tím ční nad všechny ostatní skvělé filmy, které jsou jen... skvělé. Kdežto Titanic je výjimečný, za těch 15 let nezestárl ani o den a já stále musím obdivovat jeho dokonalost. Od příběhu osudové lásky Jacka a Rose, která je pro mě mimochodem nejkrásnějším vyjádřením citu na filmovém plátně (člověk, kterýho to nevezme za srdce, snad nemůže mít duši) až po tu ohromnou nepotopitelnou loď a její dlouhý pád do hlubin oceánu. Není to jen obyčejná kombinace katastrofického a romantického filmu. Titanic je tvořen spoustou detailů, spoustou minipříběhů, z nichž každý dojde svého naplnění, ať už je to matka naposledy uspávající své děti či Bruce Ismay a jeho zbabělý útěk. Je tvořen spoustou různých motivů, které je řádně pochopil až s příbývajícími léty - od kritiky prázdného života smetánky, přes to, že když dojde na lámání chleba, tak jsme si všichni rovni, ať toho vlastníme kolik chceme, až po to, že bychom každý náš den měli žít, jako by byl poslední. Stejně tak mi došlo, že i když jsme na konci brečeli snad všichni, tak Titanic nemá vyloženě špatný konec. Nebýt Jacka a té osudové plavby, Rose by se nikdy nedokázala osvobodit a nikdy by neprožila tak dlouhý a naplněný život - všimli jste si všech těch fotografií, které měla jako stará paní ve své kajutě? I po tolika letech má Titanic stále co nabídnout, dnes již kultovní scény mě hladí na srdci či mi ho naopak rvou na kusy a hudba Jamese Hornera neztratila nic ze svého magického půvabu. Svůj podíl na celkovém zážitku má i perfektní český dabing, bez kterého si tuhle plavbu už nedovedu představit. Jak by řekla Rose "Nikdy nezapomenu." Ani na Titanic skutečný, který se v noci z 14. na 15. dubna potopil, ani na ten od Jamese Camerona, jehož plavba světovými kiny skončila rozhodně zaslouženými 11 Oscary a 2 miliardami dolarů. /100% a 5*/

Jelikož náležím k té mladší generaci, tak tohle byly první Star Wars, které jsem vůbec viděl v kině. Již tehdy jako malý kluk jsem z filmu odcházel nadšený a na tom se dodnes nic nezměnilo. Pomsta Sithů je neuvěřitelně silný a osudový zážitek, který úžasným způsobem uzavírá celou novou trilogii a definitivně tak v mých očích poráží tu starší - nic proti ní, samozřejmě jí mám také rád, ale tohle jsou prostě ty Star Wars, které miluji nejvíc. Završení cesty Anakina Skywalkera k temné straně síly, na které jsme byli připravováni minulé dva díly z diváka vytáhne emoce až do poslední kapky, ty osudové momenty podpořené dokonalou hudbou velikána Johna Williamse působí skutečně vrcholně. Od úvodní monumentální bitvy nad Coruscantem, přes děsivé sny o smrti Padmé, odhalení Palpatina, Rozkaz 66 (asi nejsilnější scéna filmu) až po vrcholný závěrečný souboj Anakina s Obi-Wanem na planetě Mustafar. Jakkoli byly předchozí dva díly dobré, tak trojka je s přehledem poráží a je pro mě jak nejlepším filmem z celé hexalogie Star Wars, tak i jedním z nejlepších filmů, co kdy vznikly. /100% a 5*/

Pro mě nejlepší díl celé filmové série Harry Potter, která mne spolu s tou knižní doprovázela velkou částí mého života a mám k ní tudíž zvlášť blízký vztah. Z Vězně z Azkabanu úplně dýchá ta kouzelná atmosféra (všímejte si všech těch drobných detailů!), spousta scén je emocionálně velice silných (Hermiona a její parádní facka Malfoyovi; Sirius nabízí Harrymu bydlení; Harry vyčaruje patrona; rozhovor Harryho s Lupinem na mostě, Harry v Prasinkách atd.) a celé je to doplněné absolutně úchvatnou hudbou, John Williams se zde opravdu vyznamenal (zvláště Window to the Past je nádherná záležitost). Lety na hipogryfovi naprosto úžasné, mozkomorové patřičně děsiví a výprava ještě krásnější než v předchozích dílech - jezero a všechny ty hory okolo vypadají famózně. Závěrečné hrátky s časem velice zdařilé, finále potěšilo. Takhle to má vypadat! /95% a 5*/

Nejlepší film Christophera Nolana, a za tím si stojím. Epické sci-fi dobrodružství, kterému nechybí vůbec nic a bylo pro mě jedním z vůbec nejsilnějších fimových zážitků, kterýžto dojem ještě umocnila projekce v IMAXu, která je podle mě tím nejlepším způsobem, jak Interstellar zažít. Plně si tak vychutnáte dokonalé, od reality nerozeznatelné triky, které ukáží červí díry, vzdálené světy, hi-tech vesmírné lodě nebo obří černou díru takovým způsobem, který jsem ještě nikdy předtím neviděl, a celý tenhle dojem je dotažený k dokonalosti osudovou dunivou hudbou Hanse Zimmera, který se po letetch zase vytáhnul a stvořil pro mě nezapomenutelný soundtrack, který si od té doby pravidelně pouštím. To nejlepší na Interstellaru je ale nakonec příběh - jednak ten o hrdinské výpravě do cizí galaxie za záchranou celého lidstva a i ten o vztahu otce a dcery, vyrůstající v ženu na umírající Zemi, které odděluje několik světelných let. A oba tyhle příběhy se v závěru propojí takovým způsobem, že jsem jen oněměle zíral, jak to do sebe všechno nakonec zapadlo, což je to, co máme na filmech Chrise Nolana všichni nejradši. Tentokrát to ale nezůstalo jen u skvělých zvratů a rozuzlení - spousta scén je tu tak neuvěřitelně silných, že si podle mě u filmu místy pobrečí skoro každý. A to se tu nijak netlačí na pilu, všechno je tu přirozená a nezbytná součást toho úžasného příběhu. Zkrátka pro mě je Interstellar jednoznačně filmem roku a i jedním z nejlepších filmů, které jsem měl kdy tu čest vidět, takže po dlouhé době měním složení své TOP10. /100% a 5*/

Od začátku jsem k tomuhle přistupoval s velkou nedůvěrou. No, a moje obavy se částečně naplnily. Hlavní hrdina je neskutečně nesympatický a některé scény jsou opravdu trapné... Ale, přichází veliké ALE. Tenhle film je po většinu stopáže tak neskutečně zábavný, že se mi to prostě líbilo. Hit Girl naprosto BOŽÍ, její vstup na scénu opravdu neměl chybu. No a její taťka nezůstává moc pozadu, to jejich soužití nemělo chybu :) Film se nebere vůbec vážně, a to jen a jen dobře, protože v mnohých pasážích jsem se doslova popadal za břicho. Ona je to vlastně částečně taková zatraceně vtipná parodie na všechny superhrdiny. No a nemohu nezmínit skvěle našlapaný soundtrack, který k tomu sednul jak prdel na hrnec. /edit: Po druhé projekci zvedám na pět hvězd. Film na mě zapůsobil mnohem víc, trapný scénky mi už nepřišly trapný nýbrž vtipný... no prostě to NEMÁ CHYBU! /viděno na DVD: 95% a 5*/