Vlákna

Velmi drsný a depresivní pohled na svět, kterak by vypadal a nejspíše i fungoval po následcích nukleární války. K čemu všemu ty americké, moderní, velkorozpočtové post-apo spektákly, když stačí jeden britský, zdánlivě malý, starší televizní film? Tíživá atmosféra, těžknoucí vzduch prosycený radioaktivitou, pachem nákazy, nemocí a umírajících. Prosycený rozkladem a rozpadem společnosti. Lidé potulující se mezi troskami jako duchové, kteří už zapomněli, jak vypadá jejich domov. Zástupy lidí s prázdnými tvářemi, z nichž už vyprchaly veškeré emoce. Lidé bez minulosti a bez budoucnosti. Co bude dál? (08.03.2013)

Dlouho jsem nečetl úsměvnější výtky než "není tu kanibalismus a organizované loupeživé bandy, tak jakápak realistická apokalypsa". Dámy a pánové, tohle není Mad Max ani Fallout, a není to ani žádná akční slátanina s hošany v ostnatých Lederjacke. Tohle je jeden z vrcholů pána, který se dokázal vybičovat k velkému výkonu v opravdu různorodých žánrech. Posuďte sami - tohle, Osobní strážce, a do třetice čerstvá Temple Grandin... what the hell? Ale zpět k věci - nikdy jsem neviděl tak dokonale přesně a suše popsanou nelítostnou realitu nukleárního holocaustu. Forma hraného !!!televizního!!! polodokumentu s hodnotícími textovými zprávami na obrazovce a občasnými hlasovými vstupy "komentátora" působí v kontextu snímku, kde v souladu se skutečností není vyvolených hlavních postav, které zkrátka musí přežít, svou odtažitostí nepoměrně řezavěji než "normální film". Přesvědčivost vyobrazeného dění je podpořena profesorskou prací s vypuknutí války předcházejícím napětím gradovaným až k nevyhnutelnému hlavnímu úderu, který pro změnu korunuje špičkově načasovaná absence zvuku, aby poté následovaly jen náznaky osobních děsů a očekávané brutality rodícího se Nového Světa s laboratorně přesně dávkovanou intenzitou, vyvolávající v divákovi neskutečné mrazení a nefalšovanou bolest z poznání nepřikrášlené pravdy. Už dlouho mě žádný film nezdeptal tak jako tento, kde můžeme sledovat degeneraci naší úchvatné vysoce specializované a provázané civilizace v úseku několika málo let zpět na úroveň středověku se vším, co k tomu patří, zejména s dětmi neznalými slov a vlastně všeho kromě svých základních životních potřeb. To, že film zdobí výborné herecké výkony, je lichotkou jen díky síle, kterou Vlákna mají - tehdy patnáctiletá Victoria O'Keefe alias malá Jane a její nikdy neslyšený řev hysterické hrůzy a bolesti jsou toho nejsilnějším důkazem, stejně jako finální ukázkou mistrovského střihu posledních sekund jakéhokoliv snímku. Budiž ukázkou ironie tohoto světa, že Victoria zemřela v pouhých 21 letech. Nedivím se, že se film v zemi svého vzniku vysílal během dvaceti let jen třikrát, je to opravdu nevídaně silný kus, bezvýhradně prostý pozitivní nálady. Právě kvůli takovým dílům má internet smysl - jak jinak by se s tímto hnusným výchovným skvostem mohlo seznámit takové množství lidí, když žádná smyslů ještě ne zcela zbavená vláda (o sledovaností vázaných televizních stanicích ani nemluvě) nemůže podporovat něco, co tak dokonale vymaže přiblblý úsměv z jalové tváře "průměrného občana" lačného "nenáročné lidové zábavy". Pokud chcete dokonalou ukázku naučného filmu s nespornou historickou hodnotou, tady ho máte. A já tu mám 90% a jednoznačné doporučení - pouštět dětem ve škole v hodinách dějepisu a společenských věd, ale nejdřív na střední škole. Kdosi tu trefně poznamenal, že Threads jsou dokonalý horror - nelze než souhlasit, s poznámkou, že už asi vím, jak se ve své době cítili čtenáři Poea nebo Mary Shelleyové. (20.01.2011)

Impozantní film, jen kdyby neměl falešné zuby. Ze celou dobu nepřinese jedinou informaci, kterou byste předtím nevěděli. Jedinou jeho snahou je srazit fikci, realitu a dokument a nabýt přitom výrazu, který se zdráhám jakkoliv vyložit, abych mu nekřivdil, ale v němž čtu pouze hru na city a ten nejubožejší chtíč dojmout poddajné diváky. Genocida v Srebrenici, masakr v Katyni, hrůza v My Lai - to jsou tragédie proti lidskosti. Svržená atomovka je proti tomu podružnou kategorií, protože zde je úloha člověka pouze implicitní, explicitní je pouze využitá technologie. Raději doporučuji román Ondřeje Neffa Tma 2.0. (15.02.2008)

Naprosto úderná a v závěrečné fázi opravdu otřesná podívaná. Výbornej katastorfickej a taky post apokalyptickej film, kterej zachycuje dny před, během a po jaderném útoku SSSR na Velkou Británii. První část vyobrazuje společnost sledující eskalaci napětí mezi velmocemi, paniku a samozřejmě seznámení s hlavními hrdiny. Následuje atomový výbuch, který je zde velmi slušně zpracovaný, ale ne tak jakou ve Dni poté, který mimo jiné používá autentické záběry z výborného dokumentu o jaderných zkouškách Trinity & Beyond.. Následuje část postapokalyptická, ve které se tvůrci nebáli opravdu ničeho a kdy zachází až do období 12ti let po atomové válce. Viděl jsem spoustu hororů a hnusu, ale tohle je tak znechucující a příšerné, že kdo to vidí, nikdy by si pak nepřál to zažít. Je to hnus, ještěže se to nestalo a doufám, nikdy ani nestane. Pro zájemce o téma doporučuju taky dokumentární podávanou The War Game, nebo novější, či starší Cold War talky show. Plná palba, doporučuju s hvězdičkou... (17.06.2013)

Dost drsný britský snímek znázorňující následky fiktivní jaderné války v 80. letech. Začne to malými provokacemi a končí to naprostým zničením. Samozřejmě tomu nelze odpustit jistý propagandistický motiv. Působí to ale dost věrohodně, možná by to takto vážně vypadalo po nukleární válce. Naprostý úpadek lidské společnosti, veškeré infrastruktury a základních lidských hodnot. Snad se toho nedožijeme... "De to sem!" (01.12.2019)