Borg

Pokud se dá v nějaké oblasti kinematografie prohlásit, že v jednoduchosti je síla, tento příjemný film je toho důkazem. Hodina a půl postavená více méně pouze na dialogu několika osob? To je přece zaručená nuda.. - Omyl.. V tomto případě nejen, že to není nuda, ale člověk je ještě navíc nucen přemýšlet nad rámec filmu a to o otázkách takřka nejzásadnějších. Snímek dokáže diváka vytrhnout ze společenské letargie, kde se vše chápe tak, jak je to zvykem a kde odchylky od dosavadních zkušeností a vědomostí nepřipadají v úvahu. Je skutečně vše tak, jak se po dlouhá staletí traduje? Opravdu toho víme tolik, jak si myslíme? Nebyla spousta zásadních věcí, na kterých byla vybudována naše současná společnost a kterým věříme, jen po léta přibarvený, pokroucený a špatně podaný příběh? Existuje tajemství (ne)stárnutí? Pravděpodobně Vám budou po zhlédnutí filmu plavat v hlavě tam a zpět různé myšlenky a otázky a bude Vás to nějakým zvláštním způsobem táhnout zpět, abyste se nechali znovu oblažit nečekaným, podivuhodným a poutavým příběhem pana "Johna Oldmana".

Vlákna jsou až děsivě pravděpodobné vyobrazení jedné z nejaktuálnějších hrozeb současného světa a jeho společnosti. Tvůrci se nezdráhali nabídnout divákovi náhled do samotného jádra utrpení a zoufalství, které ztvárnili nemilosrdně a ostře realisticky. Ten, kdo nabídku přijme a do (fiktivní?) budoucnosti nahlédne, si uvědomí, jak tenký led je mezi spokojeným všedním životem milionů lidí a totálním selháním společnosti s následky blížícími se vyhlazení naší rasy na této planetě.

Kulový blesk je komedie nabitá specifickým českým humorem, pro L. Smoljaka tak typickým, a to podaným jak povrchní, tak latentní formou. Divák si užije jak scény podobné starým groteskám, tak promyšlené skryté frky, odhalované dalším a dalším zhlédnutím filmu. Velkou výsadou tedy je, že s přibývajícím počtem těchto repríz, nabývá snímek na kvalitě a bohatosti, nikoli na ohranosti a nudnosti. Velká pochvala patří také kameře, která několikrát nabídne krátké záběry pražských scenérií a starých interiérů, jež se za doprovodu melancholické hudby Zdeňka Lukáše jakoby nenápadně vmísí do hlavního děje. Kulový blesk patří rozhodně mezi to nejlepší, co česká kinematografie nabízí.

Celé bezmála dvě hodiny mě Michael Douglas nepřestal ani na chvíli bavit. Pravděpodobně na tom má zásluhu fakt, že jeho charakter a jeho chování je v tomto filmu poměrně komplexní. Postava Billa Fostera (aka D-FENSe) Vás donutí po celou dobu filmu měnit protichůdné pocity z něho samého. Odpuzuje Vás i přitahuje, když si ho oblíbíte, začne Vám vadit, fandíte mu i jste proti němu, chápete ho, třebaže přitom kroutíte hlavou.. Každopádně nikdy Vás nezačne nudit. Dále navzdory vážnosti obsahu filmu a situacím v něm, se do něho tvůrcům povedlo implantovat několik černohumorných chvil, které pro mne byly předmětem zábavy nejednoho posezení s přáteli. Vzpomínám si, že hned po první procházce skrze L.A. s tímto lehce vyšinutým chlapíkem jsem věděl, že jsem nešel naposledy:)