Barbe Bleue

Velmi dobře zpracovaná pohádka o Modrovousovi. Ten si díky svému finančnímu zázemí vybere již osmou manželku a odvádí si ji na svou pevnost. Vzápětí však musí odjet. Zdůrazňuje, že jeho žena smí jít kam chce jen do jedné místnosti ne. Prozřetelně jí dá ovšem klíč i k ní. Netrvá dlouho a je tu ďáblík pokušitel. Číslo osm nevydrží a vleze dovnitř. Naskytne se jí hrůzostrašný pohled. Sedm minulých žen je tu oběšeno vedle sebe. Leknutím dotyčná upustí klíč, který se zašpiní od krve. Objeví se dobrá víla. Žena se snaží klíček vyčistit, ale marně. Pán domu se vrací a rozhodne se že vykoná stejný trest. Ženuška ho ovšem ještě přemluví, že se musí jít pomodlit a on tedy souhlasí. Ovšem je to liška všemi mastmi mazaná. Z vrcholku věže zavolá na pomoc chrabré muže, kteří Modrovouse zapíchnou. Díky tomu je kletba zlomena a ostatní manželky ožívají. (28.03.2004)

Modrovous (škoda, že alespoň ty jeho vousy nebyly kolorované) měl již sedm manželek, které všechny zmizely za podivných okolností. Nikomu to ale nevadí, protože je velmi bohatý. Má pytle zlata, truhlice šperků - díky svému bohatství nemá problém se oženit po osmé, dojde k podepsání manželské smlouvy a vzápětí již následuje prohlídka Modrovousovy kuchyně, kde se chystá svatební hostina, a hostina samotná. Jednoho dne musí Modrovous odjet na předlouhou cestu. Své manželce dá obrovský svazek klíčů ke všem dveřím zámku. Může jít kamkoliv, kromě jediných, kam je to zakázáno. Manželka se pro jistotu ani neptá, proč tam nesmí a jen zamává modrákovi na cestu. V tu chvíli Méliès rozjede své triky, když z knihy vyletí čertík jak z krabičky a začne nebohou nevěstu lákat na temnou stranu síly. Když jí upadne klíč do kaluže krve, ví, že je vše ztraceno. Věděli to i diváci v roce 1901? Snad jim to nějaký vypravěč stojící v kině vysvětlil. Úplně stejně, jako v o dva roky starší Popelce na hlavní hrdinku ve snové fantazii útočily hodiny oznamující půlnoc, zde odolává protagonistka útokům fantazijních klíčů zašpiněných od krve. Kromě toho zde dobrá víla přijíždí na scénu dveřmi v podlaze stejně jako v Popelce. A do třetice stejně jako v Popelce film končí odhrnutím kulis, za kterými se nachází všichni herci z filmu. Ve výsledku je tento film skutečně mnohem inovativnější, než třeba Cesta na měsíc, kromě propracovanějšího příběhu zde herci hrají i jinak, než jen divokým gestikulováním, a režisér se zde mnohem méně spoléhá ne triky, ale více na vypravěčství. (20.01.2011)

Mé hodnocení je ovlivněno tím, že vzhledem k absenci mezititulků jsem děj tak úplně nepochopil. Nezapomenutelné scény: čert, kterého jsem prvních pár minut považoval za brouka tesaříka; oběšené ženy v komnatě, jedna z nejtísnivějších podívaných, co jsem kdy viděl; Modrovous, ukázkově připíchnutý mečem na kamennou zeď, který přes to všechno ještě dlouho hejbe nožičkama a ručičkama. (12.10.2012)

Tam, kde Georges Méliès začínal, jiní za mnoho let po něm končili. Na prostoru 9 minut natočil pohádku s prvky grotesky. On si za to Modrovous vlastně mohl sám, kdyby tak nezdůrazňoval, kam žínka nemá lozit, zřejmě by ji tak nenalákal. A hned jí pro jistotu vrazil do ruky klíč. Ještě ani nevyčpěl a ženuška si to už hrnula do věže. (05.12.2012)

Jeden z prvých vážnejších veľkofilmov Georges Mélièsa, už len vzhľadom na dĺžku minutáže. V režisérovi driemal režijný talent a pomyslieť si čo by natočil vo svojom vtedajšom veku a zdraví o 20-30 rokov neskôr, s primeranejším rozpočtom ku takýmto látkam, môže byť rovnako špekúláciou s ríše fantázie. (21.02.2023)