Réžia:
Albert DupontelKamera:
Vincent MathiasHudba:
Christophe JulienHrajú:
Mélanie Thierry, Émilie Dequenne, Niels Arestrup, Albert Dupontel, Laurent Lafitte, Nahuel Pérez Biscayart, Frans Boyer, Travis Kerschen, Jonathan Louis (viac)Obsahy(1)
November 1918. Do konca svetovej vojny ostáva len pár dní. Poručík Henri d’Aulnay-Pradelle je napriek tomu ochotný kvôli uznaniu a povýšeniu ísť aj cez mŕtvoly a posiela svoju jednotku do nezmyselného útoku. Tento zbytočný útok na kótu 113 nerozlučne spojí dvoch vojakov, nenápadného účtovníka Alberta Maillarda a nadaného umelca z bohatej rodiny Édouarda Péricourta. Albert skončí po výbuchu zasypaný v zákope a Édouard ho vyhrabe a zachráni. Hneď nato ho ale zasiahne črepina a príde o kus tváre. Toto znetvorenie ovplyvní životný príbeh oboch vojakov aj po demobilizácii. Albert sa stane Édouardovým opatrovateľom a nakoniec spoločne pripravia monumentálny podvod postavený na národnom uctievaní vojnových hrdinov pomocou pomníkov. A poručík Pradelle medzitým nehanebne zarába na štátnej zákazke založenej na exhumácii padlých a na výstavbe vojnových cintorínov. Ich cesty sa tak musia zákonite pretnúť. (Cinemart SK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (66)
Film Na shledanou tam nahoře je těžce žánrově zařaditelný. Z počátku je to realistický válečný krvák, pak to přejde do psychologického dramatu, občas se vynoří silné černo humorné momenty, přidá se i satira a drobet romantiky. Celé to pak má výtečnou atmosféru. Ta se také často proměňuje, ale výtečná je stále. Místy poetická, někdy surová, občas hravá, ale dokázala mě udržet u filmu sama o sobě. Příběh je originálně střelený. Dokázal mě upoutat po celou dobu, rád jsem se nechal vést tvůrci a byl v napětí až do konce. Lze v něm najít od každého něco. Zmíněný černý humor, nadsázku, pozoruhodné myšlenky i to napětí. Opravdu se mi to těžce popisuje. Každopádně tvůrci dokázali mnoho skvělých složek spojit do fungujícího filmu, což se ne vždy podaří a já to rád ocením čtyřmi hvězdami. ()
Je škoda, že se francouzští tvůrci nerozhodli natočit film čistě jako drama, námět si to určitě zasloužil a měl na to i potenciál. Bohužel pro mě, se rozhodli spojit drama s komedií a výsledek mě tak trochu zklamal (proto jedna hvězdička dolů). V tom váhání mezi vážnou a komediální polohou se pro mě pomalu ztrácel důležitý moment, se kterým jsem původně počítal, totiž možnost upozornit na zoufalou situaci, v níž se ocitlo velké množství veteránů Velké války. Ale navzdory všem výhradám šlo podle mě o dobrý film, který nebyl v žádném případě ztrátou času. ()
Uf.. tak tohle mně fakt dostalo. O první světové mám lecos načteno, nikdy nezapomenu na to jak se mnou zamávala kniha Daltona Trumba - Johnny si vzal pušku. Snad proto to na mne tak zapůsobilo, protože i tady hrdina je svým způsobem uvězněn sám v sobě, byť na rozdíl od knihy je obklopen přáteli. Tenhle film bych komedií jen těžko nazýval, bylo to drama a v jednom místě jsem musel i slzu zamáčknout. Jak to, že jsem se k tomuhle filmu dostal prakticky náhodou??? Opravdu nemám slov, celé to poctivé zpracování, příjemné herecké obsazení, řada vypjatých momentů, skvěle zpracovaný válečný úvod, hudba... Navíc super český dabink kdy a teď ať se na mně prosím Igor Bareš nezlobí mám čím dál větší dojem , že jeho hlas je pro dabink ten pravý a měl by se mu věnovat více než herectví. Zkrátka a dobře tohle si umně vysloužilo 5 lahviček morfia, bez diskuse! * * * * * ()
Nebyla to špatně vymyslená fikce z Francie po 1. světové válce, ale k úplné fascinaci nad osobitým příběhem v historických kulisách tomu v mém případě dost chybělo. Vypravěč skrze retrospektivu mi občas připadal až zbytečně dlouhý a taky některé scény (např. dialog nad obrazem s detailem na zvláštní podpis) mi dávaly předem tušit, jak se děj a díky jakým zvratům vyvine. Dost se mi líbilo, jak neúspěšný voják nacházel postupně zmysl života, začal si paradoxně díky svému neštěstí žít svůj sen a svůj handicap podtrhnout nápadem být dekadentní umělcem celou duší i tělem včetně výzoru. Poezie působila hravě a obstojně navazovala na různé surrealistický hříčky francouzského filmu, a většinou se na to i přes částečně předvídatelný děj příjemně dívalo. Zklamán jsem vyvrcholením nejen ze strany postavy malíře, ale i tím ztvárněním se spomalým záběrem pádu, které jakoby vypadlo z amerického dojáku. A kdo ví proč mi silný pohled očí skrze záhadnou masku, uprostřed toho moralizování, nepatřičně připomněl Pannu a netvora...? Ale stejně hodnoctím více pozitivně a Albert Dupontel (který zároveň film režíroval) byl mi jako herec sympatický. 65% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) ()
Silný príbeh, ktorý chytí za srdce. Najmä na konci, keď sa všetko vyrieši a ustáli sa za pochodu veselo-smutnej hudby, divák sa zamyslí nad všetkými tými osudmi, čo tu videl. Spočiatku som voči nejakej dráme z obdobia prvej svetovej vojny a krátko po nej bol skeptický, lenže dostal som príbeh so silnými momentami a dejovou líniou, ktorá zaujala nielen vzťahovou rovinou, otázkou odpustenia a zmierenia sa, ale aj tou krimi-podvodníckou linkou, ktorá držala tempo na kvalitnej úrovni. Ak má iný vojnový film Anglický pacient 9 oscarov, ja si myslím, že tento nenápadný snímok sa mu vyrovná. ()
Galéria (33)
Fotka © Gaumont Distribution
Reklama