Pod pieskom

Jednoznačně za 5! Parádní záležitost, která je spíše psychologickým dramatem než válečným filmem, protože se odehrává v prvních mírových měsících roku 1945. Už jsem to tu psal vícekrát, vždy mám trochu problém, když hlavními hrdiny ve válečných filmech jsou Němci, Japonci, či jiní okupanti... Ačkoliv se zájmem sleduji osudy toho či onoho vojáka, dívám se na ně s vědomím milionů obětí. Tady ale nešlo necítit k těm klukům lítost. Kdo o válce něco ví, ví také, že poslední odvody do války v Německu braly sotva odrostlé chlapce nebo naopak starce. Už nebylo do válečného masomlejnu z čeho brát...Sice se sem tam podařilo z někoho udělat fanatika pro jeho neznalost hrůz s příslibem tajných zbraní, většině se ale od rodin vůbec nechtělo. Na frontě tito chlapci neměli valných bojových hodnot nejen kvůli nedbalému výcviku, ale také proto, že na straně spojenců proti nim stáli ostřílení veteráni. Pokud nepadli, bylo na konci války zajato mnoho takových vyděšených štěňat. S vědomím tohoto jsem učinil vyjímku, stejně jako serža od SAS paragánů, který je měl na starost. Bylo zajímavé sledovat jeho počáteční apatii vůči těmto lidským bytostem německé národnosti, zřejmě následek prožitých hrůz z bojů. Vše bylo skvěle zahrané a skvěle nasnímané. Udivilo mne jak pokaždé u každé z min zatajuji dech při šroubování roznětky... Ačkoliv se postup spojenců může zdát krutý, kdo jiný měl ten binec po sobě uklidit? Zaminované pláže zůstat nesměly, a proč by životy měli riskovat spojenečtí vojáci či civilisté? A pak, rok 1945 byl rokem strašného hněvu na Německo, rokem strašného procitnutí při zjištění kam jezdily všechny ty vlaky s Židy... Rok pomsty na poraženém nepříteli. Je třeba si uvědomit, všude byl i hlad. Británie byla vyhladovělá, nad Nizozemím, Belgií a Francií shazovaly těžké bombardéry kontejnery s potravinami...Nebýt USA a jejich konzerv, bylo by zle, moc zle !. Doba byla prostě zlá i když už bílá holubice rozprostřela své perutě nad válkou rozdrásaným světem. Hvězdou filmu byl jednoznačně Roland Møller ! Jen se ptám proč se miny hledaly takto ručně a pro finální kontrolu se třeba nepoužila minohledačka? 5 protitankových min. * * * * * (23.05.2016)

Hodně silné ve své umírněnosti. Ačkoliv téma přímo nabádá k tlačení na emoce, tvůrci se odhodlali k prostému vyprávění. Na jedné straně bez příkras, na druhé, až na pár scén (např. holčička v minovém poli), bez přidaného sentimentu. Díky tomu se V písku nezařadí mezi tolik oblíbené dojáky a pravděpodobně přijde o docela výraznou skupinu diváků. Zároveň se však stává mnohem vkusnější výpovědí o událostech po druhé světové válce, o kterých se toho tolik neví. Je ale třeba přiznat že kombinace staršího Dána a partičky mladých Němců není nijak odzbrojující. Vše se děje dle předem jasně daného mustru, který ničím nepřekvapí. (21.06.2016)

Spoilery! Velice věrný a působivý pohled na válku z malinko jiného úhlu pohledu. Konkrétně nás děj přivítá do doby po kapitulaci Německa. Němečtí vojáci jsou využívání k různým nápravným činnostem. Vůbec jsem o něčem podobném neměl tušení, takže mi snímek rozšířil obzory už v samotném začátku, a to nebylo zdaleka vše, čím se mu podařilo mě obohatit. Kdybych náhodou na pláži vyhrabal minu, tak vím úplně přesně, jak ji bezpečně zlikvidovat. Snímek nabízí divákům opravdu detailní manuál. Kromě technické stránky však vsází ještě na stránku psychologickou, a ta je možná ještě o trošku lepší. Rozhodně mi zneškodňování min přišlo více bezpečné, než po sobě za války střílet. Ani mě nevinné tvářičky německým mladíků nepřiměly, abych k nim cítil nějakou lítost. Sklízeli to, co národ, jehož ideje hrdě hájili, zasel. Divák je v konstantním napětí, kdy udělá některý z mladičkých Němců chybu a kusy jeho těla se prolétnou vzduchem. Když toto napětí opadne a divák má pocit, že si závěr konečně v klidu dokouká, tak najednou "bum". To byla opravdu pecka. Ten moment jsme si se spolusledovatelkou pustili dokonce dvakrát. Právě díky tomuto momentu, se nakonec přikloním spíše ke 4 hvězdičkám. Jediné, co mě velmi zklamalo bylo to, že je předem jasné, kam bude snímek směřovat. Od prvních okamžiků bylo zřejmé, že se pod tvrdou seržantovou skořápkou skrývá tvář plná lidskosti a porozumění. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (25.11.2016)

Vojnové filmy z pohľadu porazenej strany sú jednoznačne tie najzaujímavejšie. Dokázal to už Vilsmaierov Stalingrad (1993), ktorý považujem za asi najlepšiu vojnovú snímku, hoci tento žáner ako celok nemusím. K osobnému utrpeniu a strádaniu sa v tábore porazených pridáva ešte aj zmar a rozčarovanie, potupa a frustrácia z porážky a straty ideálov. Tu už sme po vojne na dánskej pláži, ale aj tak sa na to veru nepozerá ľahko. Pred všetkými účastníkmi reálneho príbehu klobúk dole a všetka česť. (01.12.2021)

"Viem, že nás nenávidíte a je vám jedno, že umrieme..." Určite každý z vás pozná otázku od kámoša či známeho: "Nevieš o nejakom dobrom filme?" Už viem, čo budem odpovedať... Under sandet je pre mňa jeden z naj filmov za posledné roky. Donúti človeka zostať i pri záverečných titulkoch a v tichu premýšľať o zmysle života a nezmyselnosti vojny. Osobne som nikdy k Nemcom necítil nenávisť, nie k bežným členom wehrmachtu a k týmto chlapcom to ani nejde. Viem toho o 2. svet. vojne dosť na to , aby som vedel povedať, že vojna samotná i okolnosti za akých k nej došlo nie je čierna ani biela. Dnes nikto neviní Rusko, že spolu s Nemeckom podpísali pakt o neútočení, že napadli Poľsko a rozpútali vojnu spoločne!, že Anglicko a Francúzko neurobilo nič v 38. roku v Mníchove... Hitler neprišiel k moci zo dňa na deň... Dôležité však je, že režisér chcel ukázať cez nenávisť a hnev, že aj Nemec je človek. Boli zlí Nemci, boli i dobrí Nemci, o tom nepochybujte. Film emočne nevydiera, s chlapcami cítite súcit, dvojčatá vás určite chytia za srdce, scény s mínami sú napínavé, príbeh a dialógy jednoducho skvelé, samá chvála. Som rád, že vojnový žáner má stále čo ponúknuť. Po nedávnom super "severskom" seriály Kampen om tungtvannet opäť plný zásah. 5 hviezd čistých a silných jak atomovka! Odporúčam všetkým. +++++++++++ Osobne by som dohliadol na to, aby to odmínovali všetci dôstojníci, ktorí vydávali hrozné rozkazy v táboroch smrti, všetkých vrahov z SS... Realita je však rovnaká v minulosti i dnes, vždy si to odskáču nevinní, obyčajní ľudia. 100% (26.05.2016)