Scenár:
J. A. HolmanHudba:
Otakar JeremiášHrajú:
František Smolík, Marie Ptáková, Ladislav Boháč, Vladimír Šmeral, Jarmila Beránková, Václav Trégl, Jiří Plachý st., František Vnouček, Vítězslav Boček (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ve Škodových závodech, kde se v roce 1914 horečně zbrojí, pracuje dílovedoucí Kalina, otec mladíků Pavla a Jana. Pavel je přívržencem monarchie, Jan naopak hájí myšlenku naší národní samostatnosti. Těsně před mobilizací uteče Jan do Ruska, kde se přidá ke skupině dobrovolníků-legionářů "Česká družina", bojujících proti rakousko-uherské monarchii. Pavel narukuje do rakouské armády. Bratři se znovu setkávají až v červenci 1917 v bitvě u ukrajinského Zborova, která znamenala úspěšný průlom rakousko-uherské fronty. (Česká televize)
(viac)Recenzie (24)
Mnohým trocha vadí, že sú tu Rusi vykresľovaní v príliš obdivnom svetle, no v tej dobe to do veľkej miery tak aj myslím bolo. Slovanské krajiny mali k sebe blízko, Rusi prišli na pomoc Srbsku, postupne získavali územia v Halíči a tak sa niet čomu diviť. O Zborove som prvýkrát niečo zistil, keď som našiel doma odznak, kde boli roky 1917 a 1937, následne som ho stratil v Budapešti, no keď som zistil, že existuje k tejto udalosti aj film, tak už to moju zvedavosť potom, čo som sa dočítal na wikipédii, nemohlo zastaviť. Film je rozťahaný, nemal som ho v najlepšej kvalite, nie je nejak detailne popisujúci vtedajšie dianie, ale za to je to hrdinský film o oslobodzovaní spod útlaku. Na danú dobu úplne bežný film, s hereckými výkonmi, ktoré vyzerali, že protagonisti sa do svojich postáv ozaj vžili. ()
Kdo ceka valecne drama musi byt zklaman – ale na dobu vzniku slusne vykreslene charaktery postavy a motivy jejich jednani. ()
Prvorepublikový monumentální film to neměl snadné. Tam, kde chtěl triumfovat a strhávat, zpravidla nudil a otrávil - především před svým dobovým premiérovým publikem. Jsou čestné v ýjimky, které jen potvrzují toto nepříliš povzbudivé pravidlo (JÍZDNÍ HLÍDKA, ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA, BÍLÁ NEMOC). ZBOROV stojí na pomezí této problémové křižovatky prvorepublikové národní kinematografie. Výhrady vznášené k dobovému filmovému řemeslu jsou na místě, pokud nepřekračují rámec osobního diváckého pocitu, na který má každý své nezadatelné právo. Podstatnější je, že přesně zachycuje zrod, motivaci i sociální zázemí našich legionářů, jejich dělnickorolnický i živnostenský základ s nemalým vkladem české inteligence (Štěpánek, Kopta, Kratochvíl, Medek, Pavlů, Moravec či Moravcové). A tlumočí city a pocity, které upadly do zapomenutí. Reflexe tohoto filmu na tomto fóru zachycují právě tento moment. Moment odcizení historické paměti, které ve všech svých formách naší polistopadové skutečnosti tolik škodí. A abych zůstal práv skutečné kvalitě tohoto filmu, nemohu neupozornit, že dalším pokračováním v této řadě jsou monumentální filmy druhého exilového odboje a třetí republiky (VĚRNI ZŮSTANEME či REVOLUČNÍ ROK 1848, z nichž vyrůstá mj. Vávrova husitská trilogie a posléze filmy šedesátých let; jejich společným jmenovatelem je tíhnutí k uměleckému dokumentu). ZBOROV tak dnes víc vypovídá o našich deziderátech než o kvalitách svých tvůrců. V každém případě nám předkládá ne příliš povzbudivou bilanci. ()
Film se na první pohled tváří jako válečné drama, ale nelze nepostřehnout silný politický podtext. Trochu černobílé vidění (špatné Rakousko-Uhersko, hodní bratři Rusové ...) Překvapily mě tak silné tendence v roce 1938. Možná seje to jen můj dojem, ale dějová linka mi připadala plná klišé, závěr až nepřirozeně optimistický. ()
Viděna digitálně restaurovaná verze. Zborov od J. A. Holmana a Jiřího Slavíčka je dodnes mistrovské řemeslo, byť zub času se podepsal na patosu a hlavně adoraci Rusů, která dnešním divákům právem přijde úsměvná. Ale samotná zborovská bitva je dodnes geniální. ()
Důvod vzniku je zcela jasný. V jeho kontextu je pochopitelný i patos, který se filmem táhne jako smrad od výcvikového střediska tchořů. Co je méně pochopitelné, jsou trapné pokusy o ruštinu, která především z úst hocha hledajícího otce zní jako výsměch. Valnou většinu filmu se vedou řeči o politice, válčí se jen poskrovnu. Ale když už se začne válčit, jsou scény z bojiště zpracovány bez kompromisů. Bojové scény předběhly svoji dobu minimálně o tři dekády, co do opulentnosti mohou směle konkurovat sovětským válečným eposům. ()
Záslužný pokus o morální mobilizaci českého národa. Bohužel, pozdě. Původní záměr volného pokračování s názvem Ubráníme se byl okamžitě smeten ze stolu a lednovou premiérou skončily veškeré snahy o zachování národní identity a samostatnosti. Za necelé tři měsíce napochodovala do Prahy hitlerovská vojska a sen o demokracii a svobodě navždy zhasl. Neslavně a s hořkostí na jazyku. ()
Vlastenecký záměr díla je sice chvályhodný, ale ta realizace se moc nepovedla... Nejzábavnější je scéna mající doložit blízkou příbuznost Rusů a Čechů a vojáci ji dokládají podobností slov jako máma - mama, chléb - chljeb. Škoda že nepokračovali: lékař - vrač, nádraží - vakzál atd. atd.. ()
Film, na který se dá koukat. Jen při závěrečných scénách boje za rachotu kulek a kouře a chrabrého pokřiku armády jsem nějak ztrácel přehled, kdo na koho vlastně střílí... ()
Patetický a rusofilský film, který začne být opravdu zajímavý až 15 minut před svým koncem. Do (jinak zcela nadbytečné) scénky v lazaretu se přimotala v úloze zdravotní sestry i Nataša Gollová. ()
moja zaujímavosť:Filmovanie prebiehalo v Miloviciach a na vtedajšej Podkarpatskej Rusi. (dyfur) ()
Výborná instruktáž k bílému místu v našich dějinách, které musí mnoho našich obyvatel dostudovat. Doba konce Rakouska-Uherska byla velmi ošidná, spousta lidí nevěděla zda stát na straně C.K. monarchie, nebo otevřeně zradit a dát se do služby nepřítele. Oddíly přeběhlíků a vlastizrádců formované v Rusku se staly nakonec národními a oslavovanými hrdiny, i když to nakrásně mohlo dopadnout i jinak. Kdyby monarchie nezanikla, byli by to vojenští zběhové odsouzení k smrti. Tyto jednotky bojovaly u Zborova proti rakouským (tedy i českým) regimentům. Zde ve filmu i otec proti synovi. Těžké byly chvíle zrození našeho moderního státu. Z filmu čiší vlastenectví a pýcha vybojované samostatnosti, vyvolává až shovívavý úsměv současného diváka, který k vlasti ve většině případů vztah zcela postrádá. A tak můžeme tehdejším Čechům jen závidět, jak hluboce vlast milovali a byli ochotni za ni zemřít, ať na straně monarchie, či budoucích čs. legií. 80% ()
Těžko hodnotit takový film. Patos vyhnaný do extrému, na dobu výborná závěrečná bitevní sekvence, zvláštní herecké výkony... Legionáři by si zasloužili modernější, realističtější a velkolepější filmové zpracování... ()
O Zborove jsem znal jen krasnou Haslerovu pisnicku, ale o co tam presne slo jsem nevedel. Vzdelani jsem tedy mirne doplnil pomoci tohoto celkem vydareneho filmu. :) ()
Rok vzniku 1938. Veľká odvaha tvorcov filmu , natočiť takýto film. Film ktorý burcoval na obranu svojej vlasti. Aj preto mi nevadil pátos , hereckých predstaviteľov. Filmu dávam 60%.. ()
Slavné okamžiky historie si je třeba připomínat, i proto je Zborov důležitý, i když jistě ne úplně dokonalý film. Škoda jen, že se nedočkal uvedení do kin v původní verzi, že následkem doby přišel zásah cenzorů... bez něj by to celé bylo jistě ještě zajímavější. Přesto toho zbylo mnoho, slušně napsané postavy, ukázka života v oné době a samozřejmě též jejich problémů a touhy po samostatnosti. Příběh je v úvodu spíše komorní, zabývá se především jednou rodinou a bratry v ní. Postupem času ale postavy přibývají a vše graduje na frontě, kde se dočkáme snad té nejsilnější scény filmu... otec a syn, každý na jiné straně, zajetí a soud. Další silnou je potom ta závěrečná, očekávaná bitva... skvostně natočeno, vůbec na dobu vzniku. U Zborova jsem si zavzpomínal i na mé oblíbené Povstalce, také proto mu odpustím těch několik podivných "náhod". 70% ()
Film se točil v napjatých měsících před Mnichovem, film měl oslavit zároveň 20. výročí samostatnosti, na scénáři je to znát. Výrazně lepší film než Jízdní hlídka, jsou zde propracovanější charaktery jednotlivých postav, zvláště otce a syna (Radových?) a rodiny Kalinových s mou oblíbenou Marií Ptákovou; film se ovšem zcela neoprostil od heroizace, jakou vidíme na příkladu chyceného českého legionáře, který jde hrdě na smrt, ale i v některých bojových scénách. Taky se mi zdá, že na konci filmu se Ladislav Boháč s prostřelenou plící nějak rychle zázračně uzdravil... Asi ani nebylo tak obvyklé, aby dělníci z jedné dílny bojovali v jednom bojovém útvaru na frontě. Přes drobné nedostatky je to film, od něhož znuděný divák neznající děj neutíká. ()
Pro mne veliké překvapení, že i v éře českých veseloher třicátých let minulého století byl natočen v Českoslovenku s tak odlišnou tématikou. Je to film na který se dá dívat i po 80 letech. Kromě toho, že se jedná o válečné drama, tak polovina filmu nám ukazuje, jak to vlastně bylo. Jsi součástí monarchie, tak bys měl jít do říšské armády. Jenže Češi se postavili za svůj národ a přidali se k legiím a po boku Ruska bojovali proti Říši. Kolikrát i Čech proti Čechovi jen v jiné uniformě. Už takhle to popsal Jan Galandauer ve své knize a zde všichni aktéři tohoto filmu jsou pamětníky první světové války. V závěru došlo i na válečnou vřavu. Jen u ní bylo škoda toho, že kolikrát nešlo poznat, kdo je na které straně. Byl to jen jeden velký randál bomb, granátů a pušek. A co více mě zamrzelo, tak ta poslední minuta, kdy raněný voják v československých legiích dává až moc najevo morální povzbuzení, které bylo symbolikou na vyvýjící se situaci konce 30. let v Evropě, především po Mnichovu 1938. [302. hodnocení, 19. komentář, 58%] ()
Wikipedie praví: ˇBitva u Zborova (1.–2. července 1917) představovala součást tzv. Kerenského ofenzívy a první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská prozatímní vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců.ˇ A na počest těchto jednotek už v roce 1938 vznikl tento snímek obsahující všechny oslavné atributy válečného žánru, který tak bojovníkům vzdává holt. Příběh obsahuje osudy různých postav končící právě v oné bitvě, která po filmové stránce vyniká i dnes. Rekonstrukce bitvy je po technické stránce prostě dokonalá. Vlivem politického vývoje v době vzniku to snímek neměl jednoduché, ale myšlenka byla zachována a to je hlavní. Jedná se o film, který by si jistojistě zasloužil, jak se hollywoodskou hantýrkou říká, remake, ale kdo by to dnes tak dokonale, ne-li lépe, natočil, zahrál a hlavně zaplatil, že? ()
Film je pro svou dobu velmi důležitý, neboť se snaží Čechům připomenout jednu z jejich nejslavnějších bitev a dokázat, že jsou skvělými bojovníky. Bohužel jakou má dúležitost myšlenky, táhne dolu jeho provedení, již dávno v této době vzniklo mnoho lepších československých válečných filmů, než je tento. Nejsilnější scéna z mého pohledu je ta, ve které se otec, bojující v rakousko-uherské armádě, snaží zachránit život svého syna chyceného v uniformě ruské armády. ()
Reklama