Stratili sme Stalina

V rámci současných filmových náhledů do poválečné Evropy je Iannucciho snímek ojedinělý hned z několika důvodů, především silně satarickým nádechem ohledně zobrazování politických dějin, ale také tím, že vznikl ve zcela jiných krajinách, než v té, jejíž historii si bere na paškál. Celkově zde ale po celý čas fungovala i jistá nadčasovost kolem existence totalitního režimu a kultu osobnosti. V úvodu je Stalin (ač už těsně před smrtí) pro všechny kolem nedotknutelnou osobností, pro kterou nutno plnit všechna přání, klidně i za absurdních podmínek, třeba během večera neplánovaně zopakovat celý jeden koncert do detailů znovu a ještě ke všemu z něj udělat gramofonovou nahrávku. Po smrti nastáva obrat situace, v mocenských kruzích zdánlivě seberovných politiků nastáva chaos, přetřásejí se charaktery, dochází k dříve neplánovaným událostem. Se zjištěním nových skutečností hroutí se to, co dříve bylo považováno za velký ideál. Společnost začíná kráčet ke světlým zítřkům jiným směrem, přesto si i protentokrát vyžádá svou oběť. Hořce tragikomický a na historický film dle skutečností hodně invenční snímek, s malinko přehnanou dávkou vulgarismů. 75% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (01.01.2020)

Jak se láme chleba a dělí moc po smrti chlapíka, který poslal na smrt enormní množství lidí..? A ještě je to komedie? To si sakra zaslouží pozornost. Dobře se ví, že už během zdlouhavého umírání diktátora a masového vraha proběhlo v Kremlu dělení moci. Soupeř nesmí dostat náskok, ideálně spíš kulku do hlavy. Je to velmi solidně zrežírované, vtipné, ale spíš udivující, co za absurdity se kdysi v Sovětském svazu asi děly. Je to zvláštní typ nadsázky, kdy například jedna z důležitých postav doma s manželkou řeší, jaké anekdoty Stalin ocenil a u kterých se nesmál. U diktátorova těla se nejprve musí potkat potřebný počet nejvyšších, aby coby usnášeníschopní mohli povolat doktora. Leccos je tak úsměvné i děsivé zároveň. Ambice i obyčejná lidská tupost si dávají zelenou, kachní žaludky už měli pánové tehdy. A korýtko láká. Herecky je to velmi solidní, nejvíc mě zřejmě potěšil (doživotně) cynický Steve Buscemi. Britský režisér s italskými předky Armando Iannucci nepřitáhne se svým chytrým dílem davy, ale rozhodně nezklamal. (10.10.2018)

"Chvála Svazu za takové množství oddaných manželek šukajících jak šicí stroje." Když mě chce někdo pobavit, tak mu prznění historie bez problémů odpouštím. Kdyby však Josif Vissarionovič Džugašvili nechával všechny kritiky, doktory a kamarády popravovat předvedeným filmovým tempem, tak by svět patrně přišel o několik miliard nevinných soudruhů. Ono je to asi nakonec jedno, takže intrikujme s Berijou, smějme se Chruščovovým vtipům s granátem, užívejme si návrat "zrádné" Molotovovy manželky, podezírejme všechny s "neomylným" synkem Vasilijem, skloňme svá malá přirození před alfa samcem maršálem Žukovem a truchleme se všemi ukrajinskými, moldavskými či estonskými medvíďaty. Vždyť už i soudruzi se usnesli, že zemřel vůdce, tak si to s nimi užijme. (09.02.2019)

Naprosto vynikajicí!! Ze začátku mi trochu vadilo, že osazenstvo není ruského původu a nemluví se rusky. Jelikož jsem si myslela, že by to mělo mnohem lepší atmošku a celkově by to přidávalo na teatrálnosti. Nicméně po pár minutách jsem zjistila, že ruština ani ruské osazenstvo není vůbec potřeba. Právě naopak. Buscemi mi vážně chyběl, jeho ksichtík jsem neviděla ani nepamatuju a prostě je to můj oblíbenec. A Jeffrey Tambor a Simon Russell Beale mě velmi mile překvapili a potěšili! Opravdu vynikající výkony. Navíc nechyběla ani ozdoba v podání Olgy Kurylenko. A v poslední řadě musím vyzdvihnout exceletní humor, ten vážně neměl chybu! (26.02.2018)

Zcela úžasná komedie, na které se mi nejvíce líbí to, že není ani trošku hloupá. Vypráví vtipně o vážných věcech, aniž by je zesměšňovala nebo znevažovala. Scénář je nabitý ohromnými fóry, herecké obsazení hodinářsky sehrané (Steve Buscemi a Michael Palin byli sázka na jistotu, ale když na scénu vtrhl Žukov Jasona Isaacse, dostalo vše ještě větší grády) a jediný vtípek nezůstane bez pointy. Ruku na srdce, Rusové by tenhle film zakázali i kdyby to nebyla komedie a kdyby vše líčil doslova a smrtelně vážně - jenže pak bych určitě neměl chuť vidět ho znovu a znovu. A znovu. (17.04.2018)