Stratili sme Stalina

„Mohli bychom Beriju lehce degradovat. Dát mu třeba ministerstvo rybolovu.“ Téhle filmové satiře jsem se s vidinou možného fiaska dlouho vyhýbal. Nakonec mě přesvědčil Buscemi. A viděno žánrovou optikou si s Chruščovem poradil výborně, podobně jako představitelé Beriji, Molotova, Malenkova či Žukova (největší „badass“ filmu). Samotný humor se prakticky neustále pohyboval na tenké hraně. Mezi podařenými absurdními, hrubě černými fóry a trapnými, jednoduššími frky. Navíc má člověk při sledování pořád na mysli fakt, že jde o něco, z čeho třeskutě mrazí. Iannucci a ostatní protagonisté dělali, co mohli, aby humorné a vážné momenty přetavili ve funkční mix, a já si jejich odvážné, mnohdy trefné úsilí převážně užil (dokonce i bez té ruštiny, ačkoliv mi zde chyběla). Celkově dávám slušné 4*. „Můžeme mít při hře s Maďarskem zbraně?!“ - „Od pádu letadla nemáme lepší hráče.“ - „Žádné letadlo nespadlo! Nebo ano?! Sovětská letadla nepadají a Stalinův syn nikdy nic neposere!“ - „Máme Bobrova. Ten v letadle nebyl.“ - „V jakém letadle?!“ (11.11.2018)

V rámci současných filmových náhledů do poválečné Evropy je Iannucciho snímek ojedinělý hned z několika důvodů, především silně satarickým nádechem ohledně zobrazování politických dějin, ale také tím, že vznikl ve zcela jiných krajinách, než v té, jejíž historii si bere na paškál. Celkově zde ale po celý čas fungovala i jistá nadčasovost kolem existence totalitního režimu a kultu osobnosti. V úvodu je Stalin (ač už těsně před smrtí) pro všechny kolem nedotknutelnou osobností, pro kterou nutno plnit všechna přání, klidně i za absurdních podmínek, třeba během večera neplánovaně zopakovat celý jeden koncert do detailů znovu a ještě ke všemu z něj udělat gramofonovou nahrávku. Po smrti nastáva obrat situace, v mocenských kruzích zdánlivě seberovných politiků nastáva chaos, přetřásejí se charaktery, dochází k dříve neplánovaným událostem. Se zjištěním nových skutečností hroutí se to, co dříve bylo považováno za velký ideál. Společnost začíná kráčet ke světlým zítřkům jiným směrem, přesto si i protentokrát vyžádá svou oběť. Hořce tragikomický a na historický film dle skutečností hodně invenční snímek, s malinko přehnanou dávkou vulgarismů. 75% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (01.01.2020)

Ztratili jsme švih. Nepoznávám Iannucciho, protože tohle není ten scénárista, který má na svědomí první čtyři sezóny Veep. Neříkám, že se třeba právě tam nedotýkal ožehavých a citlivých témat, ale rozhodně si v nich nepočínal jako slon v porcelánu. Takhle kontroverzní oblast si zaslouží ostré zářezy, místo toho dostávám humor na první dobrou a nějaký druhý plán aby divák pohledal, nemluvě o chytrých nebo nenápadných vtípcích. Poslední záchranou jsou pochopitelně herci, zejména vskutku hovadský Beale a vymodlený Jason Isaacs, na kterého se celý film čeká a pak má přibližně desetinu prostoru, než kolik jsem pro něj po traileru očekával. (06.08.2018)

Je to takové satirické a absurdní jako je život občas sám. Ano historické nepřesnosti tu jsou a některé věci tu přibarvené jsou, ale jako satira se silnou dávkou černého humoru výborná. Připomnělo mi to kousky od Monty Pythonova letajícího cirkus. Herecké obsazení výborné. Politbyro, Stalinova rodina, hudebnici rozhlasu i maršál Žukov skvělé zahráno. Fyzická podobnost s historickými osobami tu vždy není, ale to se dá taky překousnout. Jen nevím proč mi představitel Leonida Brežněva výrazně připomínal Nicolae Ceaușesca. (10.04.2018)

Skvělá černá komedie, která je postavena (stejně jako například Jojo Rabbit) na pravdivých historických událostech. Jde o jeden z těch filmů, kdy není na škodu znát co možná nejvíce možných faktů o době a v tomto případě i osobnostech okolo Stalina. Jako například fakt, že Nikita Chruščov měl důležitou pozici, jen proto, že si Stalin myslel, že je velice vtipný. Jednalo se tak spíše o partičku kamarádů, co spolu rádi paří a mučí lidi. Vláda je pak pro ně spíše druhoutnou záležitostí a jedná se tak o společný koníček, neboť skutečnou zábavu si mohli dopřávat pouze vysoce postavení lidé. Docela mne překvapilo, že Berija zde nebyl vykreslen v až tak špatném světle, ale možná se na stará kolena již trochu uklidnil. V historii však byl zcela určitě tou nejhorší a nejkrutější osobností ze Stalinových kruhů. Neboť dříve znásilňoval a mučil jako divý a jelikož toho zřejmě v práci neměl dostatek, tak se občas vypravil i na lov zcela náhodně do ulic. Proto je také počet jeho obětí dodnes neznámí. Dokonce i děti Stalina měli přísný zákaz se k němu přibližovat. To však výše zmíněné partičce nebránilo s Berijou popíjet, neboť ubližování nepohodlným lidem byla pro ně sranda. Film tedy začíná mnohem později po válce a v podstatě začíná až Stalinovou smrtí. Tím pádem jde především o politické souboje představitelů vlády a jeho rodiny o rozdělení moci. Dávám extra body za historická fakta přesně zasazená do děje této delikátní komedie. Pět hvězd uniklo jen o fous. 89% PS: Jason Isaacs zde měl perfektní drsňáckou roli. (28.04.2021)