Rodinné šťastie

Trochu jsem se filmu obávala, protože nemám ráda filmy bez děje (v jednom prostoru mi nevadí), ale když tam není děj, většinou mě to hrozně nudí a těším se na konec. Tenhle film byl ale úplným opakem. Děje tady sice moc není, ale nenudila jsem se ani chvilku. Velmi se mi líbilo, že byl film natočen s režisérovou rodinou v jeho domově. Ta všednost se mi líbila. Závěr je trošku jiný, než zbytek filmu, ale byla jsem spokojená. Je to sice film, na který si za rok už asi nevzpomenu, jak tady někteří uživatelé již psali, ale bylo to příjemné a mělo to své kouzlo. (14.01.2017)

Už se upřímně těším na nějaký soudobý maďarský film, který se mi nebude líbit. Připadá mi, že takhle vysokou úroveň si nemohou držet po tak dlouhou dobu. Ale ani tenhle mezi ně samozřejmě nepatří. A přitom je to film předpověditelný a přehledný, se sklonem spadnout do všedních banalit. Za ústřední téma považuji vztah dětí a rodičů, který vrcholí krásnou "divadelní" scénou. Dospělí se zde, jak je tomu dnes obvyklé, projevujíí s nestoudnou arogancí a nepochopením, nereflektují zákaz používání mobilu, mluví, ukazují si obrázky a hlasitě se projevují, neustále vyžadují zkrácení představení. A přitom je to vrcholná chvíle, ve které děti mohou dokázat svojí tvůrči superioritu. Nic víc jim nemohou dát a oni to nejsou schopni přijmout. (14.11.2019)

Co vše se může skrývat pod nálepkou Rodinné štěstí poodrývá ve stejnojmenném snímku maďarský režisér Szabolcs Hajdu. S přispěním vlastní rodiny, a tím pádem i dost přesvědčivě, poukazuje na to, že často bývá vykoupené odříkáním, křivdami a chtěnými či nechtěnými ústupky. Nejde o zrovna dvakrát poutavé konverzační drama, ale ta závěrečná píseň doprovázející chystání společné rodinné večeře je natolik uchvacující, že dokáže značně zlepšit dojem z celého filmu. (70%) (25.04.2021)

„Proč se musíme dostávat do takovejch trapnejch situací?“ - „Protože je to má ségra. Když snášíš mě, sneseš i tohle.“ - „Ale já si vybral tebe, ne tvou ségru!“ - „Jenomže ona patří ke mně, ať je jaká chce!“ Ať žije rodina a příbuzní! Na rozdíl od jiných tematických filmů, kde nejdříve všichni předstírají, jak se vzájemně milují, a až posléze se ukazuje, že realita je jiná, tady na to jdou tvůrci spíš opačně. Moc dlouho se ani nepředstírá, že pokrevní vazby jsou jediným důvodem proč se vůbec všichni tolerují (tedy krom peněz, o které jde v rodině vždy až na prvním místě, že). Já se vcelku dlouho dobře a zlomyslně bavil, protože režisér ukazoval jisté věci zhruba tak, jak je vidím i já, navíc velmi trefně pojmenované (fakt, že mi doslova všechny postavy lezly na nervy, jsem bral spíš jako součást hry). Jediný, ale o to větší problém, který s tímto dílkem mám, je ten, že původní náboj se postupně rozmělní, a to až tak, že závěr víceméně vyšumí do ztracena (navíc před možným vrcholem filmu v podobě dalšího návštěvníka). Škoda, takhle jen slabší 4*. (03.06.2023)

Komentář vzniká po krátkém rozhovoru s jinými uživateli: Tohle je film, který si nezapamatujete. Za rok si na něj nevzpomenete. Neznamená to, že by byl špatný, jen není v ničem vybočující, není tam žádný dialog, který by se mi vryl hluboko do paměti, žádná scéna, která by se mi objevovala znovu a znovu na sítnici. Neznamená to, že by natáčecí tým neměl být na své dílo pyšný, jen mi chybělo něco, co by mi dalo víc látky k přemýšlení. Poste finale: Aha, tak na vítěze KVIFF2016 si asi vzpomeneme i za rok :) (08.07.2016)