Bibliothéque Pascal

Typicky balkánská jízda, ne nepodobná jiným maďarským filmům z nedávné doby, přičemž je o něco podivnější, než Revizoři, ale zase ne tak úchylná, jako Taxidermia. Zdaleka nejvíce se nápadně podobá Kusturicově filmu Dům k pověšení, který byl v některých ohledech méně bizarní, ale rozhodně drsnější. Maďarský režisér Szabolcs Hajdu se v Bibliotheque Pascal dle svých vlastních slov inspiroval nejrůznějšími skutečnými příběhy, které vyslechl, přičemž v tomto ohledu je Kusturica realitě trochu blíž (k natáčení ho přivedl článek v novinách), ale na tom vlastně vůbec nesejde. (25.09.2010)

Viděno na Letní filmové škole 2011. Zvláštní film. Nicméně, obal zde zvítězil nad obsahem, který zde tak nějak není. Respektive je, ale od takhle zajímavě udělaného filmu bych čekal nějakou hloubku, jenže mi to přišlo jen jako prázdná skořápka. Krásná skořápka, ale prázdná. Samotná Bibliotheque Pascal je lehce bizarní, hezky bizarní. Ale co z toho, když je to jen pěkné nic. Za surrealistické provedení si to ale nezaslouží nijak shazovat, další film bude jistě dobrý. A já se nijak zvlášť nenudil. (31.07.2011)

Excentrická knihovna rozkoše. Příliš extravagantní hrátky, příliš výstřední spropitné majiteli samolibých potěšení. Pohádkový fiakr s přitažlivým espritem perverze. Nevěstinec pro zvráceně náročnou klientelu odemyká fantazijní neřest v imaginaci mysli na popud "obyčejně vykolejené skutečnosti." Opouštím ten svět, proklínám štědrost dekadentního blahobytu, který vede ruku dna a špíny do pestrobarevné "literárnosti" bizarních, kontroverzních a povrchních artistů. Ústy pronáším /ne/slušný návrh přikrášlené reality. Z očí lze vyčíst přání jediné, štěstí skromné. (31.05.2015)

Bibliotheque Pascal by mohlo být ledasčím. Dramatem matky, která se pokouší najít cestu zpět ke svému dítěti, bláznivou surrealistickou hříčkou, poetickou komedií s fantaskními prvky, kriminálkou či erotickým snímkem o bizarním světě sexuálního fetišismu. K ledasčemu má slušně našlápnuto a vzbuzuje mnohá očekávání. Jenže ta se filmu nedaří naplňovat. Ve výsledku je to jen scénáristicky nedotažená festivalová hříčka zajímavá spíš tím, jak široce se dokáže rozkročit a otřít o množství žánrů. Připomíná kulečníkovou kouli, která se několikrát neškodně odrazí o hranu stolu a nakonec bez energie zůstane stát uprostřed, aniž by úspěšně dovedla kouli do herní kapsy. Je schopná oslovit především tu část filmových fanoušků, pro které je nejdůležitější odlišit se od diváckého mainstreamu a objevovat a dešifrovat sdělení prostým smrtelníkům nepřístupná. Jde o divný film, který víc než o sobě vysílá signál o ambicích svého tvůrce. Pokud jediným vysvětlením viděného zůstává touha vidět sebe sama v lepším světle a omlouvat své chybné kroky, pak jsem už viděl na podobné téma nepoměrně lepší kousky a lepší scénáře. Celkový dojem: 45 %. (27.06.2015)

Konečně jsem se po dlouhé době dostal zase k nějakému tomu filmu z Východní Evropy. Rumunsko se mi ve filmech hrozně líbí a musím říct, že tohle je mezi evropskými filmy opravdový klenot. Minimálně klenot v psychadeličnosti, protože na pomezí reality se vypráví neuvěřitelně fantaskní příběh a já jsem na necelé dvě hodiny byl jeho součástí. Zlé lidské vlastnosti se mísí s těmi horšími a s tím minimem dobrých. Pořád je to ale všecko takové zvláštně milé a není to vysloveně zlé, jak by některé scény mohly být. Každopádně tři hvězdy jsou podle mě akorát. Nevěděl jsem, co si o filmu na konci myslet, ale zase je pravda, že celých 105 minut mě držel, jako přikovaného. (29.08.2012)