Rodinné šťastie

V maďarském snímku Rodinné štěstí není příběh, zápletka a nečekané zvraty to hlavní. Celých 81 mnut totiž sledujeme, jak si 4 lidé (plus 2 děti) v domě povídají. A chovají se celkem obyčejně. Závidí druhým majetek (jako v Prostřenu při šmejděníčku), pomlouvají se, urážejí se a nějaká facka také přiletí. Ale ve výsledku se vlastně všichni mají rádi. Vůbec nic nemám proti filmům, které se odehrávají v jedné místnosti a v jednom čase. Naopak, jestli je scénář dobře napsaný, herci hrají nemožné, velmi se u toho bavím. Tady se to až tolik nedostavilo. Tím nechci úplně na plnou hubu říct, že herci hráli špatně a dialogy jsou úplně nezajímavý. Prostě jen ne v takové míře. Navíc mi přišlo, že postavy nejsou zcela dobře prokreslené, mohla se více řešit minulost rodiny, která se přistěhovala ze Skotka. Za mě celkem zklamání 4/10 (24.01.2021)

Je to dobře načrtnuté, ale bohužel to nefunguje. Navzdory povedeným civilním hereckým výkonům a docela slušné kameře. U takové konverzačky je úplně nejdůležitější jedna věc - uvěřitelné dialogy. A hned po tom uvěřitelné a promyšlené postavy. A Rodinné štěstí bohužel nemá pořádně ani jedno. Ty dialogy totiž většinou dost skřípou a uvěřitelně na mě skutečně nepůsobily, spíš moc strojeně. Stejně tak na mě působil i celý vývin vztahů mezi postavami, který sice nějaký byl, ale vůbec jsem mu nevěřil. Postavy jsou sice představené dostatečně, ale i tak to na mě většinu času působilo moc uměle. Když to srovnám se Sierounevadou, tak ta je mnohonásobně lepší snad ve všem. Rodinné štěstí je sice dobrý, ale nedotažený pokus. Navíc ve finále to nikam moc nedospělo a ta rádobyfilozofická scéna s čtením dětské knížky o lidském těle mi přišla strašně umělá. A když tak nad tím přemýšlím, vlastně ani moc netuším, co mi to vůbec chtělo říct. Třeba mi jenom něco uniklo, ale nějaká jasnější výpověď by se tu šikla - teda pokud to nebylo celé o tom, že děti jsou střed vesmíru (pro rodiče) a že i dvacetiletý manželský vztah může mít problémy, což jsou hrozně hluboké myšlenky, že... 3* (01.05.2021)

Rodinné štěstí nemá to, co u podobných bytových dramat očekávám, nějakou vyhrocenou situaci, či alespoň silnou závěrečnou scénu. On je svým způsobem silný celý film, ale děj je takový... no, jednoduchý, jakoby se nic vážného nedělo, přesto, že se docela často děje. Z jiného pohledu je to vlastně v pořádku, proč by rodinné drama nemohlo mít i řekněme klidnější průběh. Napsané je to ovšem velice dobře, i bez silnějších emocí, opuštění bytu, či snad jen pohledu z okna, film baví.Výborná je i kamera, občas prostorová, zabírající pomalu celý pokoj, jindy zase pronásledující, tak, že má divák pocit přítomnosti v bytě, či detailní, vyjadřující emoce postav. Ty jsou zahrané bezchybně, nejvíce zaujal právě režisér Szabolcs Hajdu. V Rodinném štěstí je znát jeho život, to že ví, o čem točí... a vlastně kdo by se v tom alespoň občas nepoznal. 75% (17.07.2017)

Z môjho blogu k MFF 2016: Priznám sa, že pôvodne som chcel ísť na iný film, ale z časových dôvodov som sa rozhodol pre Rodinné šťastie. Ide o súkromný projekt manželov Orsolye Török-Illyés a Szabolcsa Hajdu, ktorých som spomínal v prvej polovici článku. Manželia sa rozhodli, že nakrútia film s minimálnymi nákladmi (menej ako 5000 eur), vo svojom vlastnom byte, s vlastnými deťmi. Vystriedalo sa viac ako 10 kameramanov, čo boli Hajduho študenti, keďže on sám vyučuje na filmovej fakulte v Budapešti. Je potrebné povedať, že ide o filmovú adaptáciu divadelného predstavenia, ktoré Hajdu režíruje. A aj keď sa mnohí diváci rozplývali nad príbehom, ktorý mal zachytávať skutočný rodinný život, ja som sa nedokázal odosobniť od svojho odporu k „jednoizbovkám“. Ten obmedzený priestor vo filme nemám rád, a podobné záležitosti by podľa môjho názoru mali zostať v divadle. Bol som tých úsporných 81 minút ako na ihlách v očakávaní, kedy film skončí. Avšak je potrebné povedať, že herci podali autentický výkon. (30.11.2016)

Zajímavá konverzačka s výbornými dialogy. 1) Snímek má z mého pohledu jeden, věru zásadní, nedostatek: protagonisté mi jsou velice protivní. Nenašel jsem nikoho, s kým bych se mohl ztotožnit. Ani témata se mě příliš nedotkla, ať už si komentátoři jakkoli lebedí ve výstižnosti zobrazení postsocialistické reality. 2) 44letý scénárista, režisér a spoluproducent Szabolcs Hajdu (taky nedobrovolný hostitel Farkaš) pojal vlastní divadelní hru vskutku jako rodinný film. Zangažoval vlastní manželku, dceru, syna a dvanáct svých studentů kameramanů (třináctý je profík) a vše kvůli úsporám natáčel ve vlastním bytě. Některé detaily viz Zajímavosti k filmu. 3) Rozumná délka a jakási kompaktnost, jednota místa, času a děje jsou dalšími pozitivy díla. Možná jsem šťastný, jen si to neuvědomuji. (18.01.2018)