Rodinné šťastie

Skromný konverzační snímek s nicotným rozpočtem se stal maďarskou filmovou senzací roku 2016. V prostoru jediného bytu a s pouhými šesti herci vzniklo lehce komediální drama s ironickým názvem, kde se naprosto přirozeně řeší základní otázky manželského soužití, péče o děti či krize středního věku. Film podchycuje již svými inteligentně napsanými dialogy a civilními výkony herců, mezi nimiž byl i sám režisér se svou ženou a dvěma dětmi, ale značně mu vypomáhá také v průběhu neustále rozvíjená práce s kamerou střídající velké celky a sledovací manévry pohybujících se postav s výraznými detaily ve vypjatých chvílích, a také hudební podkreslení, díky němuž závěrečná tichá a melancholická část emocionálně sjednocuje celé předcházející dění. (06.01.2017)

„Proč se musíme dostávat do takovejch trapnejch situací?“ - „Protože je to má ségra. Když snášíš mě, sneseš i tohle.“ - „Ale já si vybral tebe, ne tvou ségru!“ - „Jenomže ona patří ke mně, ať je jaká chce!“ Ať žije rodina a příbuzní! Na rozdíl od jiných tematických filmů, kde nejdříve všichni předstírají, jak se vzájemně milují, a až posléze se ukazuje, že realita je jiná, tady na to jdou tvůrci spíš opačně. Moc dlouho se ani nepředstírá, že pokrevní vazby jsou jediným důvodem proč se vůbec všichni tolerují (tedy krom peněz, o které jde v rodině vždy až na prvním místě, že). Já se vcelku dlouho dobře a zlomyslně bavil, protože režisér ukazoval jisté věci zhruba tak, jak je vidím i já, navíc velmi trefně pojmenované (fakt, že mi doslova všechny postavy lezly na nervy, jsem bral spíš jako součást hry). Jediný, ale o to větší problém, který s tímto dílkem mám, je ten, že původní náboj se postupně rozmělní, a to až tak, že závěr víceméně vyšumí do ztracena (navíc před možným vrcholem filmu v podobě dalšího návštěvníka). Škoda, takhle jen slabší 4*. (03.06.2023)

"Máš kořeny bolesti, tati? Nemám. Máš manganové srdce, tati? Nemám Bruno..". Na návštěvě u Hajduvých. Režisér a hostitel v jedné osobě nás nechává nahlédnout do svého soukromí. Procházíme se po jeho velkém přeplněném bytě, kde lze mezi všemožnými věcmi nalézt i hromadu emocí, odcizení, pokrytectví, faleš, nekompromisní pravdu, ale i životní pokoru, pochopení a snad...i kousek té lásky by se někde v rohu našlo. Po stránce režijní dost odvážný počin, nicméně vše zde funguje skvostně. Kamera, rozložení dne, vášní a nakonec i samotný závěr. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (12.10.2016)

Už se upřímně těším na nějaký soudobý maďarský film, který se mi nebude líbit. Připadá mi, že takhle vysokou úroveň si nemohou držet po tak dlouhou dobu. Ale ani tenhle mezi ně samozřejmě nepatří. A přitom je to film předpověditelný a přehledný, se sklonem spadnout do všedních banalit. Za ústřední téma považuji vztah dětí a rodičů, který vrcholí krásnou "divadelní" scénou. Dospělí se zde, jak je tomu dnes obvyklé, projevujíí s nestoudnou arogancí a nepochopením, nereflektují zákaz používání mobilu, mluví, ukazují si obrázky a hlasitě se projevují, neustále vyžadují zkrácení představení. A přitom je to vrcholná chvíle, ve které děti mohou dokázat svojí tvůrči superioritu. Nic víc jim nemohou dát a oni to nejsou schopni přijmout. (14.11.2019)

V maďarském snímku Rodinné štěstí není příběh, zápletka a nečekané zvraty to hlavní. Celých 81 mnut totiž sledujeme, jak si 4 lidé (plus 2 děti) v domě povídají. A chovají se celkem obyčejně. Závidí druhým majetek (jako v Prostřenu při šmejděníčku), pomlouvají se, urážejí se a nějaká facka také přiletí. Ale ve výsledku se vlastně všichni mají rádi. Vůbec nic nemám proti filmům, které se odehrávají v jedné místnosti a v jednom čase. Naopak, jestli je scénář dobře napsaný, herci hrají nemožné, velmi se u toho bavím. Tady se to až tolik nedostavilo. Tím nechci úplně na plnou hubu říct, že herci hráli špatně a dialogy jsou úplně nezajímavý. Prostě jen ne v takové míře. Navíc mi přišlo, že postavy nejsou zcela dobře prokreslené, mohla se více řešit minulost rodiny, která se přistěhovala ze Skotka. Za mě celkem zklamání 4/10 (24.01.2021)