Cudzinci vo vlaku

Alfred mě zase dostal. Strangers on the Train začíná "neškodnou" konverzací, která postupem času přeroste v monolog "co takhle si prohodit vraždy". A od téhle chvíle se buduje napětí. Nejdřív pronásledování na pouti, pak výslech, pak večírek, pak… ale ne, nebudu spoilerovat. Podívejte se na film sami a možná pochopíte, proč je Hitchcock považován za mistra napětí (vždy jsem říkal, že to byl mistr hororů, ale tenhle přívlastek mi sedí mnohem lépe). Film zkrátka a dobře funguje i po těch letech (i když to finále dneska nepůsobí zas tak věrohodně, ale budiž) a já si film užil. 100 %. (11.10.2011)

Cudzinci vo vlaku hneď na začiatku zaujmú výborne rozohratou zápletkou. Najlepšie je o filme nič nevedieť, pretože na začiatku rozdané karty sľubujú rôzne smery vyvíjania sa situácie. Pristúpia obaja na zvolené pravidlá hry? Začne robiť z nich niekto problémy? Ktorý to bude a prečo? Ako sa z toho dostať? Nič si nečítajte a ponorte sa do príbehu, ktorý je rovnou mierou kriminálny, ako psychologický. Čiže klasicky vynikajúci Hitchcock. (07.06.2012)

„Don't worry, I'm not going to shoot you, Mr. Haines. It might disturb Mother.“ Super záběry (zírající Bruno mezi diváky pozorujícími hráče při výměně, ikonický shot škrcení ve skle brýlí) i motivy duality a „swap murders“ jsou postupně přebity naivitou. Od jistého okamžiku byl souboj tenista vs. psychopat už jen uměle udržován při životě a vše se stalo jakousi kolotočářskou zábavou, která sice umí napínat, ale rezignovala na chytrost. Mezi žánry by mělo být napsáno i sportovní, protože tady bylo víc výměn, než měl Bettany ve Wimbledonu.. (25.06.2020)

Film, na němž by se mohlo vyučovat vyvolávání napětí, které je - jako vždy u Hitchce - nadřazeno věrohodnosti postav i situací, v nichž se ocitají. Scénu za scénou jsou Cizince ve vlaku mistrnou ukázkou, jak si získat a udržet divákovu pozornost a jak si pohrávat s divákovým očekáváním. Od úvodního střetnutí, které kromě obou postav uvádí na scénu také klíčový motiv duality (s kontrastem černé a bílé se vzhledem k bílé barvě Guyova sportu pracuje po celý film) a neméně důležitý prvek náhody, přes černohumrně laděný stalking v zábavním parku k dechberoucímu lovení zapalovače, kdy nás Hitchcock přiměje fandit psychopatovi. Morální ambivalence, schopnost postavit dětsky nevinné na roveň smrtonosného, graduje tou nejďábelštější jízdou na kolotoči, jaká se kdy v nějakém filmu objevila. Při jejím natáčení se údajně i mistrovi napětí potily ruce. Nedokážu si představit lepší doporučení. (Když Guy v úvodu filmu vystupuje z vlaku, Hitchcock do něj s basou nastupuje). 85% Zajímavé komentáře: jojinecko, Cimr, pijavica (08.09.2007)

Priznám sa, že som si v hitchcockovskej filmovej sieni príliš zvykla na také herecké esá ako je Cary Grant, James Stewart či krásna Grace Kelly a tak nejak mi ich prítomnosť v tomto film-noir chýbala. Herci hrajú síce dobre, scenár je klasicky prešpekulovaný a najmä záverečná scéna je technicky brilantná, no neočarilo ma to tak, ako iné geniálnosti z dielne ,,majstra horroru". (17.03.2010)