Mrtvá a živá

Spíše potěšení z krásné, elegantní filmařiny ranného Hollywoodu v honosných kulisách a s výborně vybranými a stylizovanými herci, než z příběhu. Ten už dnes nedokáže strhnout jako v době svého vzniku, a rouško diváckého vzrušení přináší až závěrečným rozkrýváním pravdy. Navíc, úzkostnou pozici hlavní hrdinky v příběhu více procítí ženské, než mužské publikum. Pro mě je Rebecca především o star-power charizmatu Laurenca Oliviera, dizajnu a atmosféře pochmurného sídla Manderley a černé siluetě tajuplné hospodyně v interiérech s dlouhými záclonami. Tedy o prvcích, které Hitchock později zužitkoval ve výraznějších a pro mě důležitějších dílech. [Noir Film Fest] (26.08.2019)

Osudové setkání, osudová láska, osudová změna v životě. Láska ruku v ruce se zklamáním, které logicky musí nastat. když mladá chudá dívka nahradí v honosném sídle zesnulou manželku místního bohatého majitele. Ve své podstatě se jedná o velmi jednoduchý příběh, který je vyprávěn místy rozvlekle a spíše jako červená knihovna. Jenže Alfred Hitchcock by asi obyčejnou červenou knihovnu netočil, takže tady máme velmi rozlehlé temným chladem dýchající sídlo v lesích u moře, a cosi tajemného, co nutí hlavního hrdinu k náladovosti. A právě vizuální stránka je zde bohužel tím, co výrazně přebíjí děj. A to asi není úplně ideální. Ale rozhodně stálo za to se s filmem potkat. [Noir Film Festival 2019] (24.02.2020)

Můj asi třetí Hitchcockův film po jeho dvou velkých legendách Psycho a Ptáci. A hned jsem poznal, co mi na něm bude nejvíce vadit. Zadní projekce! To, že je ve snímcích 40. až nějakých 70. let jízda autem natočena výhradně před stěnou, i přesto, že se každou chvíli objeví střih na auto z pohledu třetí osoby (z venku), které je ve skutečném prostředí (prostě normálně na silnici), takže ven s autem stejně štáb šel, jsem si už zvykl. V Rebecce mě však dostala jedna pasáž, kdy jde tuším hlavní pár lesem, lesem! A i tam si Hitchcock vypomohl tím humusem, i s obligátním nepřirozeným zrychlením pozadí na stěně. Nechápu. Jinak byla první hodina neskutečně špatná. Pak se však, k mému neskonalému překvapení, něco začlo dít a to něco mě naprosto přikovalo k pohovce, nebýt mého dědy, který mě vyhodil za účelem sledování Sportky a já tak musil jít na poslední minuty sledovat do sklepa nepříjemně zrnitou obrazovku. Ani jsem nečekal, jak mě tato skutečnost naštve. Rozřešení sice nebylo nic moc, ale ta závěrečná třičtvrtě hodinka byla skutečně báječná. (30.07.2006)

70%. Celkom zaujimavo sa to rozbiehalo, hlavne potom, ako sa Maximova nova priatelka nastahovalo do jeho palaca, plna divnych sluzobnikov a ako keby to nestacilo, casto ju nechaval v dome samu. Mysteriozny dej ma sice zaujal, ale trval prilis dlho na to, aby sa tam uz konecne stalo nieco zaujimave alebo sokujuce. Aj toho som sa sice dockal, ale az na poslednych 20 minut. Takze Hitchcock opät nesklamal, akurat by som pridal viacej sokujucejsich alebo napinavejsich scen, alebo skratil minutaz... 14.03.2009 ____ Laurence Olivier - (George Fortescue Maximilian ´Maxim` de Winter) +++ Joan Fontaine - (Druhá pani de Winterová) +++ George Sanders - (Jack Favell) +++ Judith Anderson - (Pani Danversová) +++ Reginald Denny - (Frank Crawley) +++ Produkcia: David O. Selznick +++ Hudba: Franz Waxman +++ (14.03.2009)

Výtečná věc, která mě hodně bavila - od Hitchcocka jsem ani nic jiného beztak nečekal. Kupodivu ani ten dabing, v kterém to ČT2 odvysílala, mi nijak zvlášť nevadil, byť ho jinak nesnáším a s nostalgickou slzou v oku chovám v paměti časy, kdy většinu filmů pouštěli v původním znění s titulky. Laurence Olivier mě zde příliš neoslovil (a především jeho postava mi byla krajně nesympatická), ovšem bohatě mi to vynahradila Joan Fontaine, byť na pozdější Hitchcockovy blondýny nemá. Btw. docela hodně mi to připomínalo filmy Plynové lampy a Vertigo, které podle mě není vůbec od věci s Rebeccou porovnat. Celkově na mě ten film udělal velmi dobrý dojem - děj by jistě šel trochu zkrátit, ale ta délka mi v podstatě nevadila - a obsahuje to řadu filmařských nápadů, které mě dost ohromily - s ohledem na rok vzniku filmu - takže můj - už tak bezmezný - obdiv k Hitchcockovi opět o něco povyrostl. (15.07.2020)