Psycho

Z dnešního pohledu těžko přistupovat k filmu, který je tak zásadní, že každý zvrat a ikonická scéna je známa do bodu, že víte vše o tomto filmu, než se dostanete k jeho zhlednutí. Ale pokud se dokážete na Psycho podívat a u toho předstírat, že nic o tom filmu nevíte, tak pak teprve pochopíte jeho úžasnost, skvělost, nadčasovost a celkové kvality. Můžeme se bavit o nejasné nátuře, co je film zač, jaký je jeho žánr, děj a zápletka, což celé sledování umocňuje. Můžeme se bavit o všech krásných paralelách a nepatrných tématech, či ironii osudu. O krásné přímočarosti, která je precizně provedena, díky čemuž vám servíruje zajímavé, uvěřitelné a poutavé postavy v nečekaných situacích. Nemluvě o všech hereckých výkonech a ztvárnění postav, kde vyčnívá hlavně Norman Bates. Můžeme se bavit o spoustě nepopiratelných kvalitách Psycha, ale podstatné je, že jde o neuvěřitelně poutavou, překvapivou a napínavou podívanou až do samotného konce, která má i jedny z nejlepších a nejdokonalejších finálních záběrů a prolnutí. Jen škoda toho až moc doslovného proslovu, který vše na konci přílišně vysvětluje a nezestárl s takovou grácií jako celý zbytek snímku. (05.02.2023)

Jen těžko lze přidat k soudům, obsaženým v předchozích komentářích, něco inovativně nápaditého neřkuli objevného. Spokojím se několika vlastními osobními glosami. PSYCHO je opět filmem-průsečíkem. Děsivost a děsovost, s jakou podává obraz psychicky narušeného jedince-deprivanta, trpícího jednou z četných poruch osobnosti, jež byly svým uchopením pro poznávací úroveň tehdejší psychiatrie nedosažitelné, je srovnatelná svou poetikou s klasickými horory první poloviny minulého století. Výrazně je však převyšuje řemeslnou úrovní scénáře i režie a nepochybně i hereckými výkony. Nereálnost reálného tématu, fiktivní uchopení věcně doložitelné skutečnosti, to je jistá schizofrenie obsahu a formy, jež charakterizuje osobitost a původnost Hitchcockova přístupu. A je to zdroj nepochybného úspěchu diváckého i znaleckého, jehož se film právě takto poprávu dopracoval. Z mnoha mrazivých scén tou nejhroznější je pro mne jedna z těch závěrečných: pohled na matčinu mumii ve sklepních prostorách vražedného motelu. Tak jako se tělo neskládá jen z mozku a srdce, ale i střev a konečníku, tak i lidský život nejsou jenom nyvé vzdechy pod hvězdnatou katedrálou nebes, ale i okamžiky existenciální úzkosti a prostě pudového strachu o život. PSYCHO i po takřka půstoletí totu skutečnost připomíná s nepřehlédnutelným důrazem. Důrazem ražby i kvality nadčasové klasiky. (07.04.2008)

Když jsem PSYCHO viděl na filmovce v narvaném kině, vzbuzovalo spíš smích, než zděšení. A nebyl to ten úlevný smích jako reakce na něco šokujícího, ale jako reakce na některé dnes již nechtěně úsměvné dialogy a situace ke konci filmu. Prostě doba se mění, co fungovalo před 40 a více lety, dnes už nemá takovou sílu. Oceňuji Hitchovo veliké překvapení pro nezasvěcené diváky (slavná scéna ve sprše a její zcela nečekaný důsledek) a šokující pointu. Také černobílá kamera je znamenitá, působivé jsou rovněž reálie, kde se film odehrává. Ale celkově na mě nejznámější Hitchův film hlubší stopy nezanechal. Jenom proto, že to natočil sám velký Mistr, nebudu plýtvat absolutním hodnocením :o) Z pohledu historického za pět*. Z čistě subjektivního pohledu a celkového emocionálního prožitku za slušné čtyři*. (24.08.2003)

Film Alfreda Hitchcocka PSYCHO je silný, komplexní psychologický thriller a matkou všech moderních filmů hrůzy a napětí. Je to bez pomoci ohlášený období nižší obrazovky "slashers" s krvavou zápletkou a šokující vraždy s vrcholem koupelnové scény. Děsivě znepokojující úplatnost, zmatené identity, lidské zranitelnosti, pronásledování a smrtící účinek strachu. Alfredovy tématy byly odhaleny prostřednictvím opakovaného použití motivů, jako jsou vycpaní ptáci, oči, ruce a odrážející se zrcadla. Ďábelsky promyšlený thriller dotýkající se hranice psychického teroru, natočil tvůrce století - ALFRED HITCHCOCK v 60. letech, kdy už měl za sebou celovečerní filmové skvosty: Na sever Severozápadní linkou, nebo Vertigo. Dobrodružství zametl pod stůl a vysílil diváky tím, že na scénu přivedl jednoho z nejslavnějších zabijáků všech dob Normana Batese (Anthony Perkins). Dějové prvky v podkresu kulis - už jen ty jeho domy nahání hrůzu ... A TEN ZÁVĚR ! (19.11.2011)

Rovnou se přiznám, že ve mě Psycho nezanechalo očekávaný dojem. Pár působivých scén (samozřejmě ona profláklá sprcha se mezi ně počítá), černobílý materiál, "kvílivě drásající" Herrmannova hudba a přímočarost (žádné velké chození kolem horké kaše, jde nám o vraždy, tak se jimi hezky budeme zabývat) nestačí k tomu, aby ve mě tohle dílo vyvolalo mražení a strach jako celek a obdiv k autorovi. Ano, je to dobře zrežírované a ve své době si zřejmě diváci v kinech zakrývali oči, ale pro mě čas velkou část působivosti požral čas a také "vysvětlující" scéna s psychiatrem na konci filmu dost srazila výsledný dojem. Je to možná můj problém, ale Psycho mě nenadchlo tak, jako většinu diváků, rozhodně od něj ale nikoho neodrazuji. Je to dobrá lekce z dějin filmu a vlastně i povinnost každého filmofila, tohohle se lidé v šedesátých letech báli, i když popravdě - pořád mi nějak nedochází, proč (mimochodem, nečekejte horor, Psycho jím není ani náhodou). (08.06.2007)