Psycho

Tuto filmovou genialitu jsem poprvé zhlédla asi ve třinácti letech a scénu ve sprše jsem sledovala přes futra dveří do obýváku, kdy jsem celá napjatá sledovala, jestli ji ten neznámý vrah nakonec dostane. Pro mě naprosto nejdokonalejší ukázka spojení filmařského, režisérského, kameramanského a skladatelského umění. Vrchol kinematografie. Jedinečný a nenapodobitelný kousek umění. Děsivá mystifikace. Neopakovatelná analýza lidské rozpolcenosti a duše. Atmosféra, preciznost a mistrovství snad každého záběru a neustálý pocit čehosi skrytého, tajemného a děsivého. Něčeho, co nám zprvu před zraky zůstane ukryto, ale cítíme to a vnímáme. Je to ukryto pod povrchem. Tam, kam lidské oko nedohlédne. Ale vzduch je tím prosycen a těžkne pod přítomností "čehosi" tak hrozného, že objevení "toho" změní vše a všechny okolo. Atmosféra dávno mrtvých věcí a událostí, které se kdysi odehrály a zůstávají s námi v domech, v lidech, v myslích... Norman Bates, coby jedna z nejgeniálnějších, nejděsivějších a nejpřitažlivějších postav filmového plátna, jíž jedinečným a neopakovatelným způsobem vdechl život Anthony Perkins. Poslušný synek, sympatický a ostýchavý mladík, který skrývá tam v domě na kopci tajemství tak děsivé, že si jej lidé ani nedokáží představit. Nepřekonatelná hudba Bernarda Herrmanna, prostupujíc celým filmem vše jen umocňuje v dokonale mrazivý a nezapomenutelný filmový zážitek. Kdo ví, třeba je tady v blízkosti taky nějaký hezký, útulný motel s domem na kopci, se starou ženou u okna, s dobrotivým mladíkem a s poutačem BATES MOTEL VACANCY. "Jen ať se dívají, ať se dívají a pochopí, řeknou, ona by neublížila ani mouše..." (11.07.2006)

U podobně "profláknutých" filmů je hodnocení těžší než obvykle, neboť je ovlivněno několika zásadními faktory. Jednak zubem času, kdy se stáří filmu velice často projevuje také v jeho kvalitě, neřkuli jde přímo o znechucení filmového zážitku (což není tenhle případ), tak i předem vyzrazenou pointou, zásadních scén atd., což už případ Psycha je (naštěstí tedy ne v mém případě). Já o závěrečném twistu neměl ani ponětí a slavná sprchovací scéna ve mě nevyvolala takové emoce, jako třeba chvilka napětí na schodišti. Samotný film byl v době svého uvedení určitě pecka, která překračovala nejrůznější milníky, dnes už jde (pro mě) o silný, atmosférický zážitek s vynikající hudbou, kamerou a nadlidským výkonem Anthony Perkinse. (17.05.2010)

Až na zhruba podesáté a s fantastickým obrazem i zvukem z blu-raye jsem si konečně užil Psycho tak jako moje nejmilovanější Hitchovy pecky (Vertigo, Okno do dvora, Ptáci, Na sever severozápadní linkou). Z toho vyplývá jediné - víc Hitchcocků (a dalších klasik) na blu-rayi! http://filmserver.cz/clanek/77/Psycho-50th-Anniversary-Special-Edition/ (11.08.2010)

U tohohle filmu jsem byl opravdu "vypsychovanej", Hitchcock je opravdu mistr protože ten film neni vůbec naivní a když se máte leknout leknete se to si buďte jistí. Nemůžu zapomenout na super atmosféru která je hlavně vyvolaná bezvadnou hudbou. K tomu přičtěte velice sympatické herecké výkony a to že ten film sakra dobře vypadá (prostě mám rád černobílí). Naprosto se nedivím že tenhle film postupem času zkultovněl. (23.04.2005)

Když jsem Psycho viděl poprvé (to jest v době, kdy se film teprve stával terčem mého soustředěného obsesivního zájmu), okomentoval jsem jej takto skromně: "Nemilosrdně přezrálé, přesto stále šťavnaté ovoce." Dnes bych raději předstíral, že snad ani nepochází z mé hlavy. Takové jsou nevyzpytatelné stezky vývoje nejen chápání filmu. (30.05.2008)