Jak se krade milión

"Já nejsem já..." Rudolf Hrušínský coby pečlivý úředníček, který "šlápl na minu" a úplně zblbnul. Satira o tom, co dokážou z lidí udělat peníze je tak trochu "show one man,". To má sice i své výhody (Hrušínský prostě umí), ale nevýhody převažují. Kromě něho mě už v roli barové zpěvačky zaujala snad jen jako vždy démonická Marta Kubišová. Což na víc než průměrné hodnocení opravdu nestačí. (03.12.2017)

Československý film vyprávějící o nenápadném a svědomitém úředníkovi R. Hrušínském, čekajícím na svém teplém místě spokojeně na důchod a který náhodou zjistí, že v jeho pozici lze zpronevěřovat finanční částky bez obav z prozrazení. Touto cestou dosáhne obrovského majetku, který si schovává do matrace, avšak postupně mu dochází, že vlastně neví, co si s tolika penězi počít. Balíkův snímek začíná velmi slibně a projevuje se z počátku jako poměrně odvážná politická satira, kdy je oceňovaný úředník ve skutečnosti milionový defraudant, avšak velmi brzo, ještě před polovinou stopáže se příběh začíná zadrhávat a jeho kvalita prudce klesat. Druhá polovina je neskutečně natahovaná a vyloženě špatný závěr už nabízí pouze podivné zmatené scény a nelogické chování hlavního hrdiny. Nad jeho myšlenkovými pochody, vysloveně amatérském a hloupém chování a okatém utrácení lehce nabytého majetku zůstává rozum stát. Ve vedlejších rolích se představí S. Budínová jako Hrušínského manželka a Č. Řanda jako nadřízený hlavní postavy, nejdřív netušící, že za jeho zády dochází k miliónové rozkrádačce. Poté, co se mu v nepochopitelném kroku Hrušínský o svém zločinu sám přizná, má touhu vše zamést pod koberec, jako by se nic nestalo, hlavně aby si nedělal sám sobě komplikace. V druhé opravdu zbytečně časově natahované polovině (viz scéna v šantánu či na pouti), zaujme svým pěveckým projevem M. Kubišová. Bohužel ani mistr Hrušínský s jeho vnitřními monology nedokázal z tohoto díla J. Balíka, který opět prokázal zcela zjevnou tvůrčí neschopnost, utvořit alespoň průměrně koukatelnou podívanou. (24.03.2018)

Jasně. Agitka. Krást se nemá. Jnže slabě natočené. Jaksi odosobněný pohled na tehdejší svět. Líbila se mi celkem kamera - to klouzání po punčochových kalhotách kolegyně z kanclu, stokoruny vypadávající z rozvibrované matrace... Ale upřímně: bez pana Hrušínského a jeho výtečně načtených vnitřních dialogů by tenhle film byl poloviční. (23.06.2009)

Je docela smutné, že to co platilo v době komunismu platí dnes ještě víc a platí to vlastně v každé době. Že zatímco jeden žije poctivým, ale tím pádem skromným životem, všichni kolem něj kradou a žijou si nad poměry. Ono to pak láká. Za socialismu navíc platilo, že „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. A když na vás navíc tlačí manželka a děti, kontrola nic neodhalí, pak je třeba toho využít. Je trochu zvláštní, že si Tonda Šafránek následně neví rady. A trochu se začne chovat jako blázen. Dnes by měl asi trochu víc možností, co s penězi dělat. Přesto je to chvíli morální, chvíli bláznivá a chvíli zase až moc úvahová komedie, která jako by z nařízení soudruhů zobrazovala, že se vlastně ani nevyplatí krást, protože co pak s tím, že? Přitom v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku! šli do hloubky podobné problematiky trochu víc a naznačili, že utrácet v Československu přeci jen bylo za co a lidi v kradení byli o dost důmyslnější, jen tamější hrdinové byli patlalové. (23.06.2022)

Trošku zklamání, čekal jsem, že se něco přiučím a ono nic, takže i nadále zůstávám chudý jak kostelní myš před církevními restitucemi. Mechanismus, jakým si Hrušínský přišel k miliónu, moc vysvětlený nebyl, kromě toho, že se napoprvé omylem přepsal v částce. Kdyby to dělal pravidelně, každá kontrola by na to dřív nebo pozdějc přišla. Takže v tom muselo být něco jiného, ale co? A to si nikdo nevšiml, že se u Hrušínského během pár měsíců tak výrazně zvýšily výdaje? Jinak hvězdičku přidávám za to, že si díky filmu naše rodina výrazně přilepšila, a za krásné obrázky mého rodného města. Zejména se povedl neustále opakovaný záběr na kostel a pod ním na cestu, kterou by nezasvěcený klidně označil za polňačku, nevěda, že ve skutečnosti se jednalo o městský bulvár, Plzeňskou ulici. Pravda, ještě v ní nestálo proslulé nákupní středisko Uran, které mimochodem výrazně přispělo k ukončení studené války, protože Reagan podepsal smlouvu o odzbrojení až poté, co pochopil, že lidem zoceleným každodenním nakupováním v uranu bez jakýchkoli ochranných pomůcek nemají pershingy sebemenší šanci ublížit. A mimochodem, ona proslavená scéna, kde Hrušínský vyhazuje z věže kostela peníze… ta se točila dvakrát. Poprvé vyhazoval jenom obyčejné papírky, ale lidí přišlo málo a moc se o ně na náměstí nervali. Proto si režisér prosadil, že se budou vyhazovat skutečné peníze, vyčlenil na to z rozpočtu 280 tisíc Kč, a to pak byl frmol. Děda a táta se toho taky zúčastnili, celkem se jim podařilo ukořistit něco kolem 30 tisíc pouze za nepatrnou cenu naštípnuté ruky a tří facek. Nakoupili pak za to nábytek, na počest herce-dobroděje z hruškového dřeva, vč. postele, na které jsem byl o pár let později počat. Díky! (09.01.2014)