matka!

Byl bych na Darrena pyšný, kdyby mu bylo 12 let a tohle byl za víkend spíchnutý úkol z literárního kroužku na téma "nacpi bibli do baráku". Klidně bych mu za to koupil i balík Bonpari. Ale jako seriózní alegorie mi to přijde až směšné svou banální mechaničností, kdy jsem po upřímném zaujetí v prvních minutách pochopil, že následovat bude prostě scéna za scénou toho nejjednoduššího a nejvíc doslovného převádění biblických motivů do nastaveného formátu. A to až k "explozivnímu finále", které bylo jasné cca od páté minuty. Vůbec ona doslovnost, která je jediným hmotným prvkem matky!, mě zcela minula. Fakt se nerozsypu při požívání těla páně, zvlášť když ho očekávám asi dvacet minut, protože najít nějaké nečekané východisko u Darrena nehrozí. Úplně nejvíc nesnáším právě to, když na začátku scény vím, jak skončí, jak bude vypadat a co jí bude následovat. matka! je stejně hloupá jako nabubřelá a já od ní dávám ruce pryč. Z filmu jsem si odnesl jen to, že bůh je retardovaný, protože zjevně opakuje stejné a velmi snadno řešitelné chyby znova a znova. Ze současných zábavných hříček narušujících archaickými motivy a postupy očekávání upřednostňuju rozhodně Zabití posvátného jelena, které s antikou pracuje živě a nápaditě - oproti tomuhle statickému šumu jde o poklad. (13.10.2017)

No, zanechala toho ve mně hodně, to rozhodně. Sžíravá a nevlídná atmosféra na maximum. Darren Aronofsky nikdy netočil limonádové příběhy, nikdy nepředkládal filmy, z nichž měl mít divák příjemný pocit. Jeho novinku je těžké někam zařadit, těžké milovat i těžké hned zavrhnout. Intenzivní, bizarní, kruté. Poklidná usedlost. On v ní zřejmě vyrostl, nyní v ní tvoří básně a sní o dítěti. To mu má poskytnout mladá partnerka i múza zároveň, která dům renovuje, zatímco on prochází tvůrčí krizí. Ona dává, on jen bere. Přichází první fanoušek jeho předešlého díla, ona nechápe, nechce cizince ve svém domě, jenže soukromí následující den naruší i fanouškova žena. Zvláštní manželský pár přináší do jistého řádu chaos. Následují jejich synové. Napětí graduje. Pro něj inspirace k psaní, pro ni start šokujících událostí, které lze interpretovat hned několika způsoby. Ve chvíli, kdy se z domu stává hysterické bitevní pole, začnou vyvstávat mnohé otázky, z kterých mám (přiznám se) dosud zamotanou hlavu. Jedni vidí přepálenou tvůrčí exhibici, druhým se tají dech nad mnohovrstevnatým dílem plným alegorických výjevů. Tak či onak je to hodně nekompromisní. A určitě i sofistikované. Cizinka ve vlastním domě. Lidstvo je někde, kam kvůli své samolibosti a pokrytectví patří. Nevstřícné, intenzivní, drsné, poutavé. Technicky bez chyb, herecky výborné (ač pasivní hrdinkou, Jennifer Lawrence je znovu úchvatná). Konec. Rozbíhá se řada názorových bitev. Tak zase někdy příště. (15.12.2017)

Neškrabem nechtom po tabuli, lebo mi je to nepríjemné. Nepijem moč, lebo mi je to nepríjemné. Ani špendlíky si pod kožu nepichám, nie je to príjemné. A sledovať toto, to je ako dobrovoľne do rúk vziať odpornú obrovskú tarantulu a nechať sa riadne dohrýzť. Napuchnúť a získať ešte aj alergickú reakciu, pričom benefit sa neskôr ukáže ako žiadny. Jedine ak by to do budúcna posilnilo Vašu imunitu pre takéto prípady. Toto bol vstup mimo moju komfortnú zónu, Aronofskeho teritórium je nebezpečné. Ostáva s láskou spomínať na Requiem a Labuť. Pretože tak isto, ako sa zbytočne radikalizuje celý svet, ani tento režisér sa nevyvíja smerom, ktorý by sa mi pozdával... (13.02.2018)

// Aronofsky je hroznej debil, co? V něčem má ten kluk ale pravdu, a když tuhle pravdu zabalí do mírné dávky absurdity, cynismu a parodie, vypadne z toho pro jednou docela svěží film s hodně intenzivním dějem a strašnou kupou témat na zamyšlení se. Jasně, konec je celej on, takže opět drtivá doslovnost a selhání najít ten správný závěr, nicméně point taken. Jennifer Lawrence je mimochodem zralá na dalšího Oscara a Michelle Pfeiffer bych s chutí navlékl zpátky do kostýmu Catwoman... ale to jsem možná jenom já. 9/10 (17.10.2017)

Jsou prý režiséři, u nichž se vyplatí sledovat i jejich nepovedené filmy. V tom má Aronofsky kliku, protože jeho poslední povedený film byl Wrestler. Matka! (jak to tak říct a neurazit) je třeskutě banální storka, kterou vměstnáte do pár učebnicových klišé. Darren jí dokázal oplácat baculatými a nabubřelými vaginálně-biblickými symboly, čímž dodal všem těm béčkovým replikám zdání bezmála kosmické platnosti. A protože první polovina je neškodná a vůbec nikam nevede - navíc stále opakuje jednu a tu samou figuru - připravil si na závěr delirický průlet dějinami násilí a kurzem religiozity pro začátečníky. Tenhle režisér se zjevně cítí jako virtuózní Poeta, ale ve skutečnosti je to jenom upatlaný štukatér a údržbář. A jeho rajský altán se mu rozkládá pod rukama. Jennifer Lawrence tentokrát neirituje. Je naprosto odevzdaná do rukou loutkáře, který sám moc netuší, proč se mu všechny ty nitky pletou a kam vlastně vedou. Óda na úděl ženy, matky, rodičky? Kdepak, taková malá Fontána pre samohanu. Weh. (20.10.2017)