Mama s ockom

Co si budeme povídat, děti jsou prostě zlo. Jednu chvíli hltáte život plnými doušky, a pak najednou tlačíte kočár a obětujete čas, peníze i osobní pohodu pro někoho, kdo na vás vůbec nebere ohledy. Přičemž s přibývajícími roky je to akorát horší, takže vlastně jen jeden direkt za druhým čekáte až vás vaše investice do pokračování lidského pokolení pošle do prdele. Jenže příroda to má tak zařízené, že i při sebevětší podpásovce nakonec převládne rodičovský instinkt, a my ty hajzlíky nezamordujeme. Ale jak by to vypadalo, kdyby právě tento přírodní a civilizační impuls bylo možné vypnout? Předestřený, zjevně silně introspektivní proud myšlenek, využil režisér a scenárista Brian Taylor jako výchozí premisu své sympaticky rozverné variace na vyvražďovačky. Taylor si před lety vydobyl v jistých kruzích kultovní věhlas za filmy, které realizoval v tvůrčím tandemu s Markem Neveldinem. Jejich formálně anarchistické, ba až avantgardní nálože jako diptych Zastav a nepřežiješ a Gamer svého času polarizovaly diváky drzým kyberpunkovým mixem nezřízené energičnosti, přebujelou juvenilní zálibou v přízemnosti a tělesnosti či exaltovanou koncentrací multimediálního chaosu nového milénia. Jenže to už bylo před deseti lety. Ačkoli je Taylor skoupý na detaily ze svého soukromí, jeho nový počin výmluvně zaplňuje šestiletou proluku v jeho filmografii. Mamka a taťka tedy není jen hysterickým hereckým koncertem Nicolase Cage, ale představuje upřímný nefiltrovaný výkřik člověka, jemuž o život denně usilují monstra, která sám zplodil. (09.05.2018)

"Mom und Dad" trestuhodne, no zároveň citlivo čerpá z idei "Signálu z 2007", s tým rozdielom, že Brian Taylor smelo okorenil samotný dej vlastnou, zvrátenou myšlienkou. Keby film, vzhľadom k množstvu príležitostí prezentovania násilia, disponoval väčším množstvom a nápaditejšie spracovaným gore, lebo nápad ako taký, rozhodne nestojí za starú Belú, mohol sa vyhrievať v červených pozíciách. Takto slabší priemer .. (23.01.2018)

V prvom rade musím upozorniť na archaický, politicky nekorektný, názov tohto amerického snímku, ktorý v roku 2017 natočil režisér Brian Taylor. "Mom and Dad"? (Mama a Otec; Máma a taťka?!), ale no tak fuj! Malo by sa to správne volať "Rodič jeden a rodič dva". Ale na druhej strane, keď to v rámci zvrátenej woke propagandy správne uvážim, tak mi dochádza, že jedine otca a matku môže posadnúť iracionálny neodolateľný pud zavražiť vlastné deti. Nejakým dvom homokládam alebo progresívnym vylízaným lesbám by sa to iste nemohlo stať. Tieto čudá by mali voči tomuto vražednému šialenstvu imunitu. Takže ono je to vlastne v podstate vcelku prosystémová propaganda proti klasickej rodine (matka, otec, deti), zaobalená do nenáročného horrorového thrilleru. Hej ľudia pozor, veď "Mama s ockom" môžu byť pre svoje deti životu nebezpeční. ** (21.01.2024)

Ono to vďaka originálnej premise bolo po istý čas napínavé, chvíľami z toho aj mierne zamrazilo, má to však pre súčasnú tvorbu klasický problém - opäť raz sme videli film, postavený na bombovom nápade, s ktorým sa ale ďalej absolútne nepracovalo. Že ani za mak! Pohodlnosť súčasných tvorcov hraničí s drzosťou a aroganciou voči divákovi. Ste lenivé a povrchné nuly! (04.09.2019)

Nic neupevní vztah v letitém manželském svazku víc, než společná vražda společných dětí. Štvou vás ti vaši spratci? Je vaše starší dcera vymaštěná dilina a tahá se s negrama? A synek je hyperaktivní drzoun a raubíř? Jděte po nich vším, co máte po ruce. Umlaťte je baseballkou, paličkou na maso, naporcujte je hobby pilkou Sawzall, udušte je igeliťákem nebo uškrťte provazem. A když se ti malí bastardi schovají ve sklepě a odmítají otevřít, natáhněte jim dovnitř hadici s plynem. A pak už jen seďte se svojí drahou druhou polovičkou za dveřmi, držte se za ruce a šťastně poslouchejte jejich zvracení a chroptění... Černá komedie par excellence. Nico řádí skoro jako za mlada, ale starej Lance má ještě větší koule; příchod babi a dědy mě fakt dostal. Jen kdyby kameraman v těch nejlepších okamžicích nedostával třesavku. Vyříznout mu játra. (17.01.2019)