Křižovatky

Tak jako rádi čteme pohádky o krásné Vasilise nebo o Nebojsovi, tak rádi posloucháme pohádky o hudbě, a především o blues. O tom, jak se Leadbelly vyzpíval z vězení, jak Blind Lemona Jeffersona přikryl sníh nebo o křižovatce Roberta Johnsona; velice dojemná je i pohádka o posledních chvílích Bessie Smithové nebo o dvou Williamsech. Pohádka Waltera Hilla má tu vadu, že je příliš vykonstruovaná a příliš se snaží poučovat. Vracíme se do Delty, a koho tam najdeme? Stevea Vaie! Oproti projektu znalce a milovníka blues Martina Scorseseho "Blues" (všech 7 filmů je výborných) jsme zde o třídu níž.... Pozn.: Po shlédnutí jsem ještě dostal chuť na kousek reality, a tak jsem si pustil koncert z Mayallových sedmdesátin. (27.11.2015)

Milé hudební road movie s černošskou muzikou, co vás rozpohybuje nebo aspoň rozluská, připomíná pohádku, kde zvítězí, kdo má kytaru v ruce a blues v srdci. Souboj s kytarovým mágem Steve Vaiem rockovým pamětníkům zvedne přinejmenším koutky. (01.02.2015)

Walter Hill je docela hustej týpek Hollywoodu nebojí se jít do žádnýho žánru a to uznávám. Na tenhle film musíš mít toulavou duši a pak vnímat spousty pravdy o hudbě. Navíc kdo má rád hudbu, myslím skutečnou, ne ty dnešní pitomce co si myslí, že je hudba je, když se slíknou do spodního prádla a hopsaj, tak tu při té závěrečné kytarovce poškočí srdce radostí a to už nemluvím o posledním záběru do kterýho běží závěrečné titulky. (03.08.2018)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $5,839,031║Tržby Celosvetovo $-║ (04.02.2009)

Kytaroví nadšenci ať si s chutí přidají kolik hvězdičk chtějí :)) Jinak jde ale o bezzubou hudební road movie s minimem dramatických nebo zábavných okamžiků. Film dělaný evidentně z lásky k muzice, Walter Hill už s Ry Cooderem spolupracoval dříve na několika filmech (24.01.2007)

Nechápu jak jsem mohla takovou perlu nechat tak dlouho v šuplíku. Během prvních pěti minut se mně Crossroads dostal pod kůži a nepustil až do naprosto famózního konce. Kdo miluje kytaru a blues, tak tahle skvělá road movie je to pravý. Pro někoho nuda, pro mě bezvadnej zážitek. (21.03.2015)

Jmenujte mi jednoho kytaristu, který ten film zná a nemiluje ho. (15.09.2020)

Hudba, a především sami živí muzikanti jsou nedílným, leč často jen upozaděným prvkem mnoha Hillových filmů. Tentokrát však hrají hlavní part (doslova) a z tohohle úhlu předpokládám, že Crossroads musí být Hillova srdcovka, kterou si natočil především pro vlastní potěchu. K tomu přidal ještě něco ze svého filmařského umu a stvořil těžko zařaditelné, multižánrové dílo, které spojuje klasické téma žák-učitel (všelijací ti karate-tigerové a karate-kidi, avšak tentokrát s kytarou a s tím, že guru neučí nové věci, ale musí probudit to, co už tam dávno je + R. Macchio v hlavní roli), ještě klasičtější, avšak zajímavě pojaté faustovské téma (černej blůzovej ďábel!), a celé to rámuje road movie. Samozřejmě nechybí ani závěrečný (a proklatě dobrý) souboj, typický do různé míry pro všechny tři jmenované žánry. Crossroads možná občas trochu zadrhávají, ale co, jsou minimálně krásnou ilustrací Hillovy lásky k hudbě, která zaručeně zapůsobí i na diváka. Slabší čtyři. (29.04.2013)

Splněný sen každého erektivního fanouška bluesové hudby. Jen škoda že tu kojtovní scénu v tý stodole střihli tak brzo, mohlo dojít i k vyvrcholení. (19.10.2014)

Nenápadná, skromná a přitom velkolepá oslava blues, hry na kytaru, tuláctví a romantiky. (18.03.2011)

Je pravda, že príbeh je slabší, a po celý čas sa tu vlastne nič také prevratné neudeje, väčšinou ide len o bezcieľne poflakovanie, no hudobná stránka tohto snímku je parádna. A to hovorím z pozície človeka, čo si na hudobné filmy moc nepotrpí. Záver potom trocha vylepšil aj obsahovú stránku, páčil sa mi ten fantasy motív. Inak s touto témou - uzavretie zmluvy slávneho bluesmana s diablom kvôli hudobnému talentu, sa môžete stretnúť aj v jednom diely seriálu Cestovatelia v čase. Slabší nadpriemer. 70/100 (18.12.2018)

Ralph Macchio definitívne stokrát lepší na gitare, ako nemotorný manták v Karate Kid ! Ak by som to mal prirovnať k niečomu, že asi ako lepší, tak asi , ako keby dali hrať do tohto filmu Jeana Claude Van Dammeho na gitaru. Výborná road movie záležitosť s fajn postavami a hláškami. Tento film má dušu! (01.04.2018)

Příběh sám o sobě nějak dvakrát nenadchne, není tu žádný překvapivý zvrat nebo nějaký silnější moment, který by byl k zapamatování. Tohle vše ale rozhodně přebije hudební stránka a nakonec posledních zhruba 10 minut, které jsou rozhodně zdařilým vyvrcholením tohohle nenápadného filmu, na který už pomalu, ale jistě začíná padat prach. (20.11.2014)

Kdybych byl muzikantem, tak bych byl během sledování Křižovatek asi úplně v sedmém nebi, ale ono je to úžasné dívat se a poslouchat i v případě, že jste zrovna jenom pouhým obdivovatelem těch, co s kouskem dřeva nebo železa a strun na jevišti umí vydat tak podmanivé tóny... Obě scény s vystoupením na jevišti, jak ta s písní o starém Williem, tak ještě víc strhující kytarový souboj k závěru, byly pro mě asi nejvýraznějším vyvrcholením celého filmu... aneb možnost se dočkat v rámci celkového filmového zážitku ještě samostatného zážitku navíc, z ukázky přesně toho, kolem čeho se film neustále s hlavními postavami točí. Ovšem nemohu popřít podobně jedinečnou atmosféru ani v průběhu možná trochu loudavého, ale přeci jen sympaticky podaného příběhu putování dvou odlišných lidí za různorodým cílem stejnou trasou. Kdyby takoví sympatičtí hrdinové na stezkách ve jménu poetického vandrování nesešli hned opakovaně takříkajíc z cesty, možná bych se přiklonil i k plnému hodnocení, protože po většinu času jsem byl nadšen (...a třeba časem poslední hvězdičku ještě přidám :)). Oba věkově vzájemně nesourodí herci (pro mě doposud zcela neznámí) ztvárnili hlavní role na výbornou, zvláště Joe Seneca byl fantastický, podmanivý bluesman, oddaný srdcem i duší... Na chvíli mě zaskočilo, proč zde svítí i žánr mysteriózní, ale ano – Walteru Hillovi se ten kousek mystiky v motivu smlouvy s ďáblem podařilo do filmu propašovat nejen v rámci děje, ale i lehce tajemnou atmosférou. [85%] (27.07.2022)

Jedna z mála neakčních záležitostí Waltera Hilla. Tentokrát podivuhodné road movie s příchutí blues a mysteriózna. (21.07.2013)

Jasně, stará dobrá legenda o Robertu Johnsonovi a jeho křižovatková smlouva s ďáblem...Je tisíckrát prověřenou pravdou, že pokud chce člověk dělat muziku, která má duši, musí mít něco odžito, pouhý talent a píle nestačí. A v blues to platí dvojnásob, vždyť tato muzika se zrodila z utrpení a starostí lidí, kteří svou bolest potřebovali ze sebe dostat, než je zcela pohltí. A to všechno se starý Will Brown při putování prašnými cestami Missisipi snaží předat mladíkovi Euenemu ( který má sice jako kytarista velké nadání a správné nadšení pro věc, ale pramalé životní zkušenosti ) a jen tak mimochodem si ještě k tomu zařídit v cíli jednu maličkost, protože už stárne a díky jedné smlouvě , kterou uzavřel v mladické nerozvážnosti už za sebou v patách slyší dech pekelných psů. I když je pravda, že jsem z filmu cítila velikou lásku k muzice, příběh samotný mi zas tak vyjímečný nepřišel a já chtěla dát za čtyři. Nakonec, ale mé rozhodnutí zvrátila ta úžasná závěrečná kytarová exhibice, to bylo vážně něco co bych doporučila nejen milovníkům blues, ale rockové hudby obecně. (19.03.2013)

Pohodové road movie z nezameniteľného prostredia amerického juhu. Slnko, priateľstvo, pre Mississippskú oblasť príznačná bluesová hudba, putovanie šírymi planinami, spoznávanie nových ľudí, trochu amerického klišé a záverom príjemný pocit zo zhliadnutia tohto, v kontexte Hillovej filmografie takpovediac atypického filmu o bluesmanovi-veteránovi vnášajúcom do života mladíka rozhodnutého ísť v jeho šlapajach nové svetlo a zmysel života v podobe citlivejšieho vnímania jeho vysneného hudobného štýlu - bluesu. Priaznivci hudby Ry Coodera, ktorého nahrávky sprevádzajú celý film, si možno jednu hviezdičku prihodia. 65% (16.06.2011)

Na blues vyrůstali ti co mám z hudební branže nejjradši.Ať tobyl Hendrix,Joplin,kluci z Cream (vlastně kde kdo z šedesátejch)ale i první metaláci (no že Zeppeliňáci,to je snad jasný,ale voni i takoví Sabbati,samozřejmě) ,no a pak i ti co nikdy na nic nehráli,-třeba já.---Tenhle film beru jako milý pokus o cestě k původnímu blues,který se vlastně nemohl zdařit,už kvůli nasládlý formě filmu a tomu jelitu režisérskýmu (a herci taky slabý).--Ovšem ta spousta dobrý hudby dobře zahraný ,a hlavně díky tématu veliká vzácnost.Takže potom pro mě nadprůměr. (15.06.2011)

Já teda nejsem žádný muzikant a ani hudební sluch zrovna moc nemám, ale tohle mě naprosto, ale fakt naprosto nadchlo. Vlastně jediné "mínus", které jsem při sledování pociťoval, byl můj strach, aby se to někde časem nepodělalo, ale ne, jak mě nadchl začátek, tak mě nadchl i konec a snad i víc, než začátek. Mám prostě slabost pro tyhle nomádské road movie, kde ústřední postavy cestují jak jen můžou, na různých mezizastávkách prožívají různě věci a poznávají různé lidi, cesta je pro ně cíl a když dorazí z bodu A do bodu B, nic nekončí a je jasné, že budou taky body C, D, E... No a Křižovatky jsou nejen to (i když tím jsou především), ale dokonce i hudebním (bluesovým) příběhem s pár skvělými hudebními čísly a do toho obsahuje i pořádnou kapku mysteriózna a taky v sobě má i lehounký fantasy prvek! Takový mix žánrů je pro mě splněný sen a na rozdíl od jiných filmů, které pro mě měly naprosto atraktivní žánrové mixy, tenhle dopadl tak, jak jsem si přesně přál a sám tomu nejsem schopný uvěřit, že se to až takhle povedlo. Díky Willy Kufaltovi za objevení a doporučení, protože tohle jsem si už teď, chvíli po prvním zhlédnutí, naprosto zamiloval a určitě se na to podívám ještě víckrát :-) Hodně nečekané a velice příjemné překvapení, které jsem, až v takové míře, rozhodně nečekal... 5* (05.02.2023)

Nadherna Raod Movie o gitare, bluese, delta Mississippi /blues je povodne cernosska hudba/. Dalsi zabudnuty kult od rezisersa Waltera Hilla, v 80s natocil svoje suverenne najlepsie filmy : 77 % (17.07.2018)