Skryté čísla

Povedený náhled do boje o prvního člověka ve vesmíru, ve kterém však hlavní roli hrál boj za lidská práva. Skrytá čísla asi nepřekonají Černobílý svět (2011), ale jednoznačně se důstojně zařadí do popředí těch nejlepších filmů posledních let. Je to svižné a zábavné. V mnohém se tak podobá Apollu 13. Příběh těchto žen stojí za pozornost a uznání. Možná je těch filmů s podobnou tématikou v poslední době trochu moc, ale dokud bude rasismus existovat v takové míře jako teď, tak ať je těch filmů klidně víc. (25.02.2017)

Za mě spokojenost. Nečekala jsem od filmu nic víc, ale ani nic míň, naprosto to naplnilo moje očekávání. Svižně to utíká, nenudíte se a navíc to má super soundtrack. Co se týče obsazení, tak tam jsem si taky nemohla stěžovat, všechno mi to sedlo. Příběh jako takový je fajn, i když je to podle skutečných událostí, tak mi to místy přišlo až neuvěřitelné, ale beru to. Lepší 4* (13.02.2017)

Pozerám sa na aktuálne nečakaný americký HIT, s fantastickým obsadením troch černošiek, kde jedna je lepšia, od druhej, k nim pridávam Kevina Costnera, ktorý ešte nepatrí do starého železa. NASA a jej Vesmírny program, na tom by nebolo nič zvláštne, keby neboli 60. roky, v ich samom začiatku, do ktorých prichádzajú 3 Afroameričanky, udatné matematičky, ktoré by RADY pracovali v tejto lukratívnej spoločnosti. To je čosi naprosto ojedinelé, nevídané, zvláštne, lebo všetci sa na ne pozerajú so zdvihnutým palcom, že VY tu nemáte, čo robiť !!! Na vlastnej koži pociťujú segregáciu, pritom nikoho z pracovníkov nezaujíma, že disponujú fantastickými vedomosťami, najmä Katherine Johnson, vďaka ktorej mohol ísť, vôbec PRVÝ americký astronaut, John Glenn do vesmíru, po Gagarinovi, lebo po informácii, že sa to tomuto Sovietovi podarilo, nastal veľký zmätok, čo teraz ? Pri pozeraní filmu som si rýchlosťou svetla spomenul na snímok Správna posádka, z roku 1983, ktorý ohúril hudbou a zvukom. Melfiho pohľad, ide na to z iného súdka, venuje sa rasovej tématike v prostredí NASA, čo je podľa mňa, prospešné a zaujímavé, z množstva odborných výrazov, sa človek nestráca, všetko je to formované dramatickým spôsobom, nie príliš tlačiacim na pílu, s miernym obsahom komédie, niečo ako Dramédia. Je to čierny kôň na tohtoročných Oscaroch, kde pekne svieti nominácia pre najlepší film. Je to film, ktorý svojho potenciálneho diváka - neurazí, skôr ho nadchne, poučí sa, dozvie sa niečo nové, a cetera... V pohode. (17.02.2017)

Hollywoodsky hodně přičísnuté a hodně zjemněné, aby zaoceánská srdíčka zteplala ještě víc než obvykle. Ta černošská obzvlášť. Je to tak trochu pásová výroba, ve které se hodně myslí na vytahování kapesníků a široké úsměvy všech utiskovaných, kteří se na plátně objeví. Jenže celé je to uhnětené zatraceně zručně. Historická lekce o tom, kterak ve Spojených státech bojovali i na počátku 60. let s dvojím metrem a kterak měli v NASA vytrvalé a hlavně chytré hlavy, které dostaly sympaťáka astronauta na oběžnou dráhu. Tyhle hrdinské příběhy, kdy hlavní postava musí zdolávat překážky a nakonec na poslední chvíli udělá zcela zásadní věc, mě nikdy moc nebraly. Jenže tentokrát to sakra funguje. Lví podíl na tom mají tři černošské sympaťandy, které se musí v Národním úřadu pro letectví a kosmonautiku protloukat předsudky a překračovat klacky, které jim neustále někdo hází pod nohy. Takže okolo nich jsou kravaťáci, kteří jsou přesvědčení, že vědí, naopak chybí škola, která jedné z trojice dovolí studovat vysněné zaměření a naneštěstí schází i toaleta, která by byla pro všechny. S křídou v ruce nebo s nápady na rozjetí obřího počítače to však jde dámám náramně. A ač to na první dojem vypadá jako kalkul, musím uznat, že tvůrci přistoupili k látce s velkou pokorou. A ač je to mnohdy na hraně i za ní, pořád je to tak nějak snesitelné. I když za tím vytahováním kapesníků si stojím. Když se ovšem šlo do technických podrobností, ztratit se musel každý. PS: Janelle Monáe si začínám víc všímat. 70% (07.03.2017)

Hidden Figures má skvěle střižený příběh o třech ženách, které i navzdory barvě pleti uspěli tam, kde by to nikdo nečekal – v NASA. Doba vesmírného závodu mezi USA a SSSR mě velmi zajímá, což by mělo v kombinaci s dojemným příběhem vytvořit dokonalou filmařinu, u níž by nebyl pochyb o Oscarových nominacích. Film sice v tomto ohledu působí velmi ambiciózně, herci předvádí skvělé výkony a celý film je i pěkný na pohled, jenže občas působí vážně uměle, přičemž si režisér Theodore Melfi zjevně některé věci přikrášluje, jen aby se zavděčil oscarové porotě. Vrcholem všeho je postava Jima Parsonse, která byla očividně přidána pouze proto, aby byl vykreslen model rasistického a předpojatého vědce. Je veliká škoda, že se z Hidden Figures nevykřesalo více. Potenciál a podhoubí pro skvělý film zde jsou. Takto to působí jen jako jakási "zaručená záplata" na minulé předávaní Oscarů, kde ocenění nedostal žádný režisér, herec či herečka tmavé pleti. „Here at NASA we all pee the same color.“ (09.02.2017)