Lektionen in Finsternis
Leçons de ténèbres
Obsahy(1)
V hodinovém filmovém eseji z roku 1992 se Werner Herzog opět vrací ke svým stěžejním tématům hrůzy a destrukce, které však posouvá z roviny individuální do roviny nadosobní a univerzální: zhroucení jedince přechází v kolaps celého světa. Rozpoutané destruktivní síly v člověku vedou k zániku jeho samotného i prostředí, v němž existuje. Herzog se nechal volně inspirovat událostmi z války v Perském zálivu z let 1990–1991. Konkrétní dopady války, zejména v poničeném Kuvajtu, jsou však pouze výchozím materiálem ke koncentrované vizuálně-akustické meditaci o projevech zla nezávisle na aktuálních politických podmínkách. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (19)
"...dvě postavy se blíží k ropnému vrtu. Jedna z nich drží pochodeň. O co jim jde? Chtějí znovu zažehnout plameny? Stal se pro ně snad život bez ohně nesnesitelným? Ostatní, schváceni šílenstvím, je následují... Nyní jsou spokojeni. Nyní je zas co hasit.." A do toho Mahler, Vzkříšení, Urlicht. Geniální :) ()
Přesahová symfonie hořících ropných polí. Poválečná země, těžká těžařská technika, gejzíry ohně, černý kouř až do nebes - skvělá atmosféra a scéna jak na jiné planetě. To umocňuje klasický doprovod, zajímavý sci-fi koncept a sám Herzog jako velmi charismatický vypravěč. Snad jen, vynechal bych těch pár utrápených maminek. ()
Hodně silný Herzog, tentokrát bez žádných velkých komentářů. Výborný visuál! Tohle je "must watch" záležitost. ()
Není to audiovizuálně geniální jako Koyaanisqatsi, ale Herzog má jiné přednosti. Víc využívá emoce a tklivou hudbu, aby docílil podobného okouzlení. Raději mám, když víc komentuje dění, ale i tohle je způsob... ()
Jen jeden člověk má kuráž prostoupit peklem na zemi a nafilmovat ho. Ten člověk se jmenuje Werner Herzog. Čtyři hvězdy za vizuály, jedna za poselství a Wagnera. Ber nebo nech být. ()
Audiovizuální ponurý masakr. 50 minut na tohle obětuje snad každý... ;) ()
Werner Herzog tentokrát snímek komentuje jen poskrovnu - ono ostatně dění na plátně komentář ani nepotřebuje. Neskutečně působivý a palčivý dokument. Přímo audiovizuální exkurze napříč peklem vytvořeným člověkem. ()
Už v Barace mne fascinovaly letecké záběry hořících naftových polí za kuvajtské války. Herzogovy Lekce temnoty se tomuto fenoménu věnují podrobněji. Nejde však o žádnou analýzu irácké ofenzivy. Spíše nám typicky po herzogovsku nabízí audiovizuální meditativní báseň, opěvující krásu ohnivých květů zla (i katastrofa může být svérázným způsobem nádherná, přinejmenším pro nezúčastněné). Film sestává z velmi dlouhých pohyblivých záběrů zdevastované krajiny a záchranných akcí na naftových polích. Zajímavých je i několik rozhovorů s oběťmi války. Zhruba od tří čtvrtin snímku mě ale přepadávaly pocity, že autoři už přece jenom trochu vaří z vody (nafty, chcete-li) a film se zbytečně natahuje, když již "všechny indicie byly vyjeveny". ()
Výborné záběry. Člověk se nechal unášet ve svých myšlenkách. /// XIII. seminář archivního filmu, UH 2011 ()
,,...TERAZ MÔŽU BYŤ SPOKOJNÍ. ZASE MAJÚ ČO HASIŤ." __ S prispením správne vybratej hudby a viacerých vhodných citácií (napr. Zjavenie sv. Jána z Biblie) zobrazil Werner Herzog hasenie ropných polí priam ako postapokalyptickú poému s pohlcujúcou vizuálnou stránkou. Ako divák žasne nad vyobrazeným horiacej planiny zastrenej hustým čiernym dymom, môže si akurát položiť otázku: Ako sa tam tak rýchlo Herzog dostal? Výpovede dvoch náhodných žien postihnutých vojnou napokon ani nie sú natoľko potrebné. Spomínané ,,Koyaanisqatsi" je koncipované inak, avšak nepochybujem, že sa ním pri tvorbe tohto dokumentu Herzog inšpiroval. (182. hodnotenie, 17. komentár k filmu) ()
Uzemňující.. Werner v nejlepší formě.. ()
Ten den jsem měla po filmové stránce náročný, proto jsem si možná nemohla stroprocentně vychutnat Herzogův dokumentární film Lekce temnoty. Každopádně jsem se snažila vnímat maximálně. Filmové eseje jsou na percepci náročné vždycky. Lekce temnoty má zajímavé téma, které je ještě zajímavěji podané. Herzog není prvoplánově dojímavý. Téma války v Zálivu podává z pohledu, jenž nevede směrem od jednotlivých postižených lidí. Naopak se snaží pokrýt skutečnost jako celek. Jediný člověk, žena, které zavraždili manžela, všechno bere jako boží úděl. Proto ani ona dostatečné emoce nepřinese. Není to chyba, je to jen jiné. Hudba je parádní. A celkově to má zvláštní náboj - jen se musíte dobře uvolnit a pak si tu duchovní rovinu vychutnáte do sytosti. ()
No. Prostě se mi to moc nelíbilo. Propojením hořících ropných polí po Golf War (radějí bych je viděl na Pine Valley Golf Course), hudby z přelomu 19. a 20. století a citací z Apokalypsy vzniklo těžko uchopitelné memento bez časových soudržných bodů, akademické varování před ničením životního prostředí, které sice někomu může připadat poetické, ale jinému jen jako lesík hned za vesnicí, plný cárů toaletního papíru. ()
Zajímavý Herzogův film o znečišťování a ropě (+ je i protiválečný), ve kterém jsou skvělé záběry, ať už letecké nebo pozemní. Jenže ani tak mě to nedokázalo natolik nadchnout, abych dal plný počet. Navíc poselství je jasné už od začátku a pak se vše jen opakuje dokola, takže to mohlo být i o něco kratší. I přes tu příjemnou stopáž. Slabé 4* ()
Jó, když je mým úplně nejoblíbenější filmem ten se scénou kde se hasí ropný vrt, neměl to Herzog zas až tak těžké mě získat dokumentem o následcích války v Kuvajtu. 80 % ()
Když se řekne nejlepší film všech dob, kdo ví proč, vybavím si tenhle (a po něm Jdi a dívej se a Tenkrát na Západě). Vlastně proč, kdo ví, každý, kdo ho viděl, ví. ()
Někdy si říkám, jak krásně by muselo být na Zemi, kdyby člověk nikdy neexistoval. ()
Šílené. Děsivé...!!! Tohle je důsledek naší závislosti na ropě. ()
Cenný příspěvek do debat o člověku jako bytosti podvojné a o estetizaci zkázy. Pro Herzoga příznačné slohové kudrliny (včleňování fiktivních prvků, místy zjevná stylizace rozhovorů) mi tu připadají nadbytečné. ()