Stranger Things

100%. Je neuvěřitelné, s jakou lehkostí a energií dokáží bratři Dufferovi realizovat své nápady. Intelektuálně velmi osobní dílo, audiovizuálně honosný a odvážný blockbuster, v kterém tvůrci dokázali skloubit originální a sofistikovanou metanaraci s obří dávkou citlivých, ale evidentních odkazů na slavná díla 80. let, u kterých každý filmový fanoušek nejen této hollywoodské éry musí div nebrečet nadšením. Ať už jsou to časté odkazy na Spielbergovy klasiky jako E.T. - Mimozemšťan nebo Blízká setkání třetího druhu, ať už jsou to patrné easter eggy z proslulých hororů jako Věc, Vetřelec nebo Noční můra v Elm Street, ať už je to geniální propojení originálního subpříběhu s legendárním tématem z Návratu do budoucnosti, ať už jsou to dílčí odkazy na Terminátora, Star Wars, Karate Kida či Krotitele duchů, v čele s naprosto famózní vsuvkou z Nekonečného příběhu... Dufferovi prostě ví, jak v divákovi vzbudit brutální nostalgii, a dělají to se vším respektem a poctou, díky čemuž je Stranger Things nezpochybnitelnou žánrovou oslavou audiovizuální tvorby 80. let. Není to ale jen "vykrádačka", která by na slavných dílech parazitovala; je to zároveň neuvěřitelně propracovaný opus, který má svůj vlastní příběh, svou vlastní atmosféru a jakousi jedinečnou originalitu, s kterou dokáže parádně míchat žánry, prudce, ale přesto přirozeně, a tak není výjimkou, že sentimentální a infantilní scénku jako vystřiženou z muzikálu střídá scéna, kde Rusové za doprovodu stříkajících cákanců krve třískají Američanům hlavy o beton, nebo kde Demogorgon saje z lidí srdeční sval zaživa. Dufferovi dokázali na scénářích k Stranger Things vystavět fikční svět, který hltám od začátku do konce a zdá se mi čím dál lepší. Přispívá k tomu i herecké obsazení, v němž naprosto excelují (nejen) David Harbour, Gaten Matarazzo a zejména Millie Boby Brown; spousta a spousta hereček mnohem vyššího věku i zkušeností se po celý život (a často marně) snaží stát se herečkou s takovým talentem, sebejistotou a kvalitami, se kterými tento největší objev tohoto tisíciletí patrně už narodil. Stranger Things spolu s herci postupně dospívá, dětští herci jsou vyzrálejší, a společně s nimi se vyvíjí i tvůrci, kteří ve třetí sérii, ať už ze scenáristického, nebo režijního hlediska, předvedli neuvěřitelnou show v jednoznačně nejlepší, nejvyzrálejší, nejsofistikovanější a co se emocí týče nejsilnější sérii; nevzpomínám si, kdy jsem si po skončení televizní řady s takovým nadšením pouštěl uplynulé scény a skoro doslova slintal nad jejich dokonalým, dechberoucím a emočně fascinujícím zpracováním. A těch pár přešlapů, kterými Stranger Things od začátku vysílání trpí, především v motivaci postav, se dá v rámci žánru bez problémů odpustit. Myslím, že Stranger Things by mohlo mít slušně nakročeno k tomu překročit hranice "obyčejného" seriálu a stát se díky své sofistikovanosti a pestrosti postav i jednotlivých událostí po vzoru Star Wars či Marvelu komornějším, ale podobně poutavým universem, k čemuž tvůrci patrně zlehka směřují, jelikož už o "universu" Stranger Things vychází i knižní odnože. Jeden z nejlepších fantasy seriálů moderní doby, který má potenciál stát se kultovním a pro mě už jím po dechberoucí třetí sérii definitivně je. (26.07.2016) (menej) (viac)