Réžia:
Emilio EstevezScenár:
Emilio EstevezKamera:
Michael BarrettHudba:
Mark IshamHrajú:
Anthony Hopkins, Lindsay Lohan, Demi Moore, Sharon Stone, Elijah Wood, Harry Belafonte, Nick Cannon, Laurence Fishburne, Heather Graham, Helen Hunt (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
4. června 1968. Senátor Robert F. Kennedy přijíždí do hotelu Ambassador v Los Angeles přednést projev v rámci své kandidatury na prezidenta Spojených států. Ve všech lidech vzbuzuje naději, vzrušení a dojem, že jeho zvolení bude příčinou velkých změn. V následujících dvou dnech však celý svět bude svědkem události, která změní historii a životy mnoha lidí. Atentát v Ambassadoru není politický film. Není to ani příběh Roberta Kennedyho (ve filmu ho vidíme výhradně ze skutečných archivních záběru). Je to pohled do životů několika lidí, jejichž cesty se na pár hodin protly. Příběh lidí, kteří byli v bezprostřední blízkosti jednoho z největších incidentů 20. století. Režisér a scenárista Emilio Estevez získal do jednotlivých rolí jedinečné herecké osobnosti. Před kamerou se sešly nejzkušenější hollywoodské hvězdy několika generací: držitelka Oscara Helen Hunt (Lepší už to nebude), držitel Oscara Anthony Hopkins (Mlčení jehňátek), Laurence Fishburne (Matrix 1-3), Demi Moore (Neslušný návrh, Striptýz), Sharon Stone (Základní instinkt, Casino), Elijah Wood (trilogie Pán prstenů, Sin City - město hříchu), Lindsay Lohan (Mezi námi děvčaty), Heather Graham (Z pekla, Kurs sebeovládání). (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (318)
A já vůl očekával, že se to celý bude točit kolem politiky RFK, čož mě na filmu sice lákalo, zároveň jsem ho ale úmyslně přehlížel, neboť na politické snímky musím mít speciální náladu. Tím jsem se okrádal o jeden z nejlepších zážitků, protože Estevez se stavbou a formou trefil do nejčernějšího středu mého vkusu. Mozaika příběhů spojených více či méně pouze dobou, místem a událostí, absolutně dokonalé herecké obsazení, perfektní dobová hudba a tíživost toho, jak to mohlo vypadat kdyby… prostě já dávam nahoru všechny palce, předělávám top 50 a vduchu si po vzoru pitomců z Roxbury křičím „Emílióó!!“ ()
Docela jsem měl chuť zajít do hotelu Ambassador a říci "Zrychlete to přátelé, zrychlete to." Jenže pak přišel konec a já byl pekelně rád, že to nikdo nezrychlil. Moje další chuť byla, že sem prostě zkopíruji řeč Roberta Francise Kennedyho, jenže by mě k tomu chyběla závěrečná obrazová část filmu, protože přesně tohle spojení společně s hudbou mělo v sobě obrovskou emocionální i myšlenkovou sílu. No a mám taky chuť se zde vyjádřit k hercům a to bez slůvka "jenže". Takže z pánské hvězdné pěchoty na mě udělal největší dojem Emilio Estevez a z dámské prvoligové herecké sestavy Sharon Stone. Teď už mám jen jedinou chuť, skončit tenhle komentář. ()
Nedávná historie USA a humanistický patriotismus v té nejpřívětivější možné podobě. Perfektní mozaika s gradací, která ilustruje dobovou atmosféru s jejími problémy, i lidské osudy dalece přesahující ten jeden jediný den, který vidíme. A hrající Lindsay Lohan. Neuvěřitelné:) Ale vážně - Emilio Estevez vytesal kromě pomníku Roberta F. Kennedyho vynikající film. Nepochybně měl k ruce vynikající herecký materiál. Jenže on si taky napsal scénář, takže můžete jenom závidět ten talent, tak jako já. Tohle je prostě výjimečný film, a nehodlám o tom diskutovat. Jednoznačně doporučuju, pokud tedy nejste Adenoid Vandas. Tichých 90%. PS: Kdo pozná Sharon Stone v jejím prvním záběru, má můj respekt:) ()
veľmi príjemný a pekný film, zručne napísaná a zrežírovaná mozaika ľudí, ktorí sa riadením možno náhody možno osudu ocitli v tom istom čase na tom istom mieste a stali sa svedkami historickej udalosti s dejepisnou zvláštnosťou - estevez však ukazuje obyčajných ľudí s ich problémami ako strach zo starnutia, nevera, rasizmus, nespokojnosť so zamestnaní a podobné veci a tieto udalosti sú rámcované atentátom na Bobbyho, ktorý je tu navyše predstavený ako naozaj sympatický a inteligetný politik . . . dramaturgicky pekne postavené, všetky kapitoly viacmenej uzavreté . . . kvalitná americká filmárčina, ktorej sa dá odpustiť nejaké to typicky americké . . . navyše na tú plejádu hviezd sa úžasne pozerá . . . ()
Mozaiku lidiček v osudném hotelu v osudný den Estevez pojal tak trochu jako Hailey ve svých knihách - co kapitola, to člověk a jeho role, která se v otáčivé spirále umocňuje a dostává grády. A stejně je to i s divákovým vztahem. Napřed nás kuchtíci, zpěvačka, hoteliér, redaktorka, budoucí ministr dopravy, kadeřnice ... barevní, bílí .... příliš nezajímají, pak ale do tenat svých životů lapí a nakonec jsou už jako rodina, jejíž osud se završuje událostí, na kterou se nezapomíná. Nikdy bych nevěřila, že při projevu amerického senátora v závěru budu lkát dojetím - byla to úplně prostá slova, která ale měla neskutečnou hloubku, byla i o těch lidských bytostech, na které jsme se po celou dobu dívali. ()
Galéria (55)
Zaujímavosti (10)
- V 70. minutě, když si Samantha (Helen Hunt) zkouší černé botičky, sedí na úplně stejné židli, jaké jsme mohli vidět ve filmu Cesta do Ameriky (1988) v 8. minutě, když princ Akeem (Eddie Murphy) snídá s královskými rodiči okolo hodovního stolu. (Petsuchos)
- Herečka Helen Hunt dostala scénář den před začátkem natáčení. (imro)
Reklama