Deň zrady

Režisér i herec Clooney se snažil ukázat, že není tolik důležitý samotný výsledek, ale cesta k němu. A také to, co stojí v pozadí za tím vším. Pro koho to ale celé je? Musí vás zajímat zákulisí politiky a musíte si na webu občas rádi lovit různé konspirační teorie a zároveň dobře vědět kdo je tajemný „muž s cigaretou“ z Akt X, jinak by jste se měli Dnu zrady spíše vyhnout. (08.12.2011)

Američané o své zemi a své politice. Chtít změnit svět je jedna věc, dostat k tomu možnost a přitom se držet svých pevných morálních zásad, věc úplně jiná. Pro ne-amerického diváka je tu chlad primárek a "trochu jiného světa", ale z jinak jde o precizní pevnou režii a velmi celistvý film. O hereckých hvězdách včerejška i zítřka ani nebudu mluvit a raději si znovu projdu pár scén, které dokazují, že rychlý střih a dynamická kamera nejsou v dnešní době povinností. Zajímavější souboj morálka/svědomí versus vítězství/touha tu dlouho nebylo. (26.01.2012)

Ryan Gosling zažívá neuvěřitelný rok, je to právě on, kdo The Ides of March silně táhne kupředu. I ten výborný George Clooney mu tady dělá spíše druhé housle. I přes vynikajícího Goslinga jsem však čekala více. První polovinu jsem měla strach, že půjde o klasické politické drama, ve kterém se budou vést dlouhé a odborné politické dialogy, které ale divák, který se až tak politice nevěnuje, zapomene už po pěti minutách. Po určitém zvratu film začne nabírat na obrátkách a postavy, kterým z počátku fandíte, se zcela promění a začnou chodit přes mrtvoly. Scénář, režie, herci, to všechno je naprosto v pohodě, přesto mě však film vůbec nepohltil. Snaží se toho říct hodně, jenže řekne jen to, že politika je špína, ale to přece všichni víme. Velmi nejisté 4*. (15.12.2011)

Pracovat pro budoucího prezidenta, nebo pro přítele? Být poctivý a upřímný, nebo lstivý a zákeřný? Riskovat volební vítězství, nebo vyhrát za cenu toho, že nabídnete post ministra spravedlnosti osobě, kterou nemůžete vystát? Tyto a další otázky si v Ides of March kladou členové Morrisovy volební kampaně. Volební kampaně, kde se každý prohrešek trestá, sebemenší chyba se oplácí vyhazovem, neloajalita bodnutím do zad a na pokus o odstranění se odpovídá vydíráním. I přes vznešené politické cíle jde totiž každému primárně o sebe a svou kariéru a mají-li během pochodu do cíle být zničeny životy jiných, budiž. Zní to zajímavě? Nejsem si úplně jistá. Pokud totiž nejste nadšenec do zákulisní politiky a nebaví vás sledovat, co se děje před tím, než politik vystoupí na podium a pronese nějaký projev, pak na velké vyžití asi rovnou zapomeňte. I přes obrovský potenciál totiž Ides of March není ničím jiným než dalším rutinním, zapomenutelným příběhem o prohnilosti politiky, který mě za sto minut nedokázal ani rozesmát, ani dojmout, ani rozčílit, ani nadchnout. Prostě se jen skrz fiktivní postavičky snažil vyprávět o povaze současné politiky. Což je sice hezký krátkodobý cíl, v nějakém trvalém měřítku je to na mě ale přece jen trochu málo. (29.10.2011)

Na Den zrady jsem koukal dvakrát. Po druhé hlavně proto, že jsem chtěl zjistit, zdali mě tenhle film skutečně poprvé nebavil nebo jsem ho jenom pořádně nevnímal. A musím říct, že i když má příběh opravdu hodně do sebe, nemám náladu koukat na to, jak to vypadá v české vládě, kde zrada a pomsta je na denním pořádku snad každé politické strany. Herci byli skvělí, o tom žádná. Ryan Gosling byl dokonce i boží. Nic to ale nemění na tom, že tahle politická lázeň mi opravdu neměla co říct. (24.12.2012)