Klot

Spokojenost. Čekal jsem nenáročnou komedii a tu jsem dostal, s přidanou hodnotou skvělých herců. Po rozpačitém začátku, kdy jako by se režisér nemohl rozhodnout, jestli točí moralitku, drama nebo grotesku, se film přehoupne do absurdní komedie s takřka splatter nádechem. Debata důchodkyně, svobodné matky, starostky obecního úřadu, doktorky a ex-trestance, zda vůbec, jak a případně kdo by měl přítomného, nevěřícně hledícího a vrcholně hnusáckého Macha/Hofmanna zabít, je vedená skoro v až Boyleovském stylu. Prostě taková příjemná blbost k pytlíku buráků a flašce bílého.

Strašná blbost. Dvě bandy nesympatických parchantů, které se od sebe liší jen tím, že jedni mají na pupku napsané sheriff, se dvě hodiny potácí po plátně od ničeho k ničemu a trousí rádoby chlapácké poznámky. Děj je čas od času vylepšen naprosto nesouvisejícím odskáknutím do soukromí některých postav, které na nic nenavazuje, nic neznamená a divák ho okamžitě zapomene. Vrcholem je supr dupr sofistikovaný plán na vyloupení nevyloupitelné federální banky, kde každé dveře zvlášť otvírá na dálku drsná ochranka, ale do nejstřeženější místnosti vede pohodlně průlezné, nezabezpečené větrací potrubíčko...

Nevím čím to je, ale čeští scénaristé prostě neumí udělat sympatického záporného hrdinu. Ve výsledku je divákovi předkládána řada více či méně odporných postav, od obyčejných slizounů jako novinář Hrdlíř v podání Ondřeje Malého, přes nerozhodného zoufalce Lohniského (Martin Fingera) až k quintesenci hnusáckého lichváře Jana Vápeníka. O hlavní postavě vyšetřovatele Kollera (Ondřej Vetchý) darmo mluvit. Pokud záměrem autora měla být postava v jádru slušného policajta, kterého otcovská láska zaplete do kolotoče hromadících se průserů, kdy každý další krok zhoršuje už tak bídnou situaci, pak se nepovedl. Vetchý hraje (jako ostatně v poslední době stále) nesympatické sebestředné hovado, které porušuje zákon s bezstarostností zkušeného kriminálníka, včetně lahůdek jako (naprosto zbytečné) mučení oběti loupeže na střeše kasína, a přitom se nechává bezelstně vodit za nos svou frackovitou dcerou (Elizaveta Maximová). Do konceptu pak zapadá, že dcera se chová podobně nablble a nelogicky, jako otec. Další vady - např. podivné vedlejší (a nedořešené) linky se zbrojařským magnátem Vaculíkem a hlavně naprosto příšerný zvuk, kdy polovině replik není rozumět - jsou už jen závěrečné hřebíky do rakve na tomhle pohřbu televizní zábavy.